Elias Hraoui
| Elias Hraoui | |
|---|---|
 Elias Hraoui (1989) | |
| 10. prezident Libanonu | |
| Ve funkci: 24. listopadu 1989 – 23. listopadu 1998 | |
| Předseda vlády | Salim Hoss Omar Karámí Rafík Harírí |
| Předchůdce | Salim Hoss (úřadující) |
| Nástupce | Émile Lahoud |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nezávislý |
| Narození | 4. září 1926 Zahlé, Velký Libanon |
| Úmrtí | 7. července 2006 (ve věku 79 let) Bejrút, Libanon |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Choť | Mona Hrawi |
| Alma mater | Univerzita Saint-Joseph |
| Profese | podnikatel, advokát, politik |
| Náboženství | Maronitská katolická církev |
| Ocenění | Řád za zásluhy rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku velkostuha Národního cedrového řádu rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky |
| Commons | Elias Hrawi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elias Hraoui (arabsky الياس الهراوي, Iljás al-Hráwí; * 4. září 1926 Zahlé – 7. července 2006 Bejrút)[1] byl libanonský politik, v letech 1989–1998 prezident Libanonu.
Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Hraoui se narodil 4. září 1926 v Zahlé v bohaté maronitské rodině.[2][3] Byl synem Khalila Hrawiho (Chalíl Hráwí) a Heleny Harb.[4] V roce 1947 získal diplom v oboru obchodu.[5] Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity svatého Josefa, ale studium zde nedokončil.[5]
Podnikatelská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Hraoui se zabýval zemědělstvím až do roku 1972, kdy se stal poslancem libanonského parlamentu.[6] Jako úspěšný obchodník začal podnikat v oblasti vývozu zeleniny a jednal s významnými švýcarskými společnostmi. Vedl také družstvo pro pěstování cukrové řepy Biqá'. Když jeho podnikání v oblasti vývozu zeleniny zničila občanská válka, která zuřila v letech 1975–1990, přeorientoval se na dovoz ropy.[7]
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
Hraoui pocházel z politicky významné rodiny a v roce 1972 byl zvolen do libanonského parlamentu. V letech 1980–1982 působil ve vládě Šafíqa Wazzána jako ministr veřejných prací.[6] Zaměřoval se na výstavbu mostů a dálnic, které měly propojit všechny části země.[7]
Hraoui byl členem nezávislého maronitského katolického bloku v parlamentu. Blok zahrnoval devět maronitských katolických zákonodárců, jejichž cílem bylo očistit křesťanské milice a udržovat pozitivní vztahy s muslimy i se Sýrií.[8]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Hraoui byl dvakrát ženatý.[3] V roce 1947 se oženil s Evelyn a stal se otcem tří dětí: Rina, George a Roy. Druhou manželku Monu si vzal v roce 1961 a měl s ní dvě děti, Zalfu a Rolanda.[5]
Jeho zeť Fáris Bújz byl v letech 1990–1998 ministrem zahraničních věcí.[9] Jeho starší synové mají firmu zabývající se dovozem ropy.[10] Jeho nejstarší syn kandidoval v parlamentních volbách v roce 1992.[11]
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Hraoui zemřel na rakovinu v lékařském centru Americké univerzity v Bejrútu 7. července 2006 ve věku 80 let.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elias Hraoui na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elias Hrawi na anglické Wikipedii.
- ↑ الياس الهراوي الرئيس العاشر لتسع سنوات. BBC [online]. 2006-07-07 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. (arabsky)
- ↑ a b Elias Hrawi. The Independent [online]. 2006-07-11 [cit. 2023-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-25.
- ↑ a b KIFNER, John. MAN IN THE NEWS: Elias Hrawi; An Earthy Politician Who Makes Both Ends Meet. The New York Times [online]. 1989-11-25 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Announcement the death of former Lebanese President Elias Hrawi in Beirut. www.26sep.net [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ a b c Elias El Hraoui [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Former President Hrawi loses fight against cancer. The Daily Star [online]. 2006-07-08 [cit. 2023-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-05.
- ↑ a b Elias Hrawi. www.ghazi.de [online]. [cit. 2023-03-06]. Dostupné online.
- ↑ KIFNER, John. MAN IN THE NEWS: Elias Hrawi; An Earthy Politician Who Makes Both Ends Meet. The New York Times [online]. 1989-11-25 [cit. 2023-03-06]. Dostupné online.
- ↑ KECHICHIAN, Joseph A. The wait for a leader. Ya Libnan [online]. 2007-09-23 [cit. 2023-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ GAMBILL, Gary C.; ABDELNOUR, Ziad K. Dossier: Rafiq Hariri. Middle East Intelligence Bulletin [online]. 2001-07-01 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ HIJAZI, Ihsan A. 2 More Lebanese Ministers Quit to Protest Election. The New York Times [online]. 1992-08-26 [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
