Eliáš Parmský
| Eliáš Parmský | |
|---|---|
| titulární parmský vévoda | |
 | |
| Úplné jméno | Eliáš Robert Karel Maria |
| Narození | 23. července 1880 Biarritz |
| Úmrtí | 27. června 1959 Friedberg |
| Pohřben | Mönichkirchen |
| Manželka | Marie Anna Rakouská |
| Potomci | Alžběta Bourbonsko-Parmská Karel Ludvík Bourbonsko-Parmský Marie Františka Bourbonsko-Parmská Robert Hugo Bourbonsko-Parmský František Alfons Bourbonsko-Parmský Johana Isabela Bourbonsko-Parmská Alice Bourbonsko-Parmská Marie Kristýna Bourbonsko-Parmská |
| Dynastie | Bourbonsko-parmská dynastie |
| Otec | Robert I. Parmský |
| Matka | Marie Pia Neapolsko-Sicilská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eliáš Parmský (Eliáš Robert Karel Maria; 23. července 1880, Biarritz – 27. června 1959, Friedberg) byl hlavou bourbonsko-parmské dynastie a v letech 1950 až 1959 pretendentem zaniklého parmského trůnu. V letech 1907 až 1950 sloužil jako regent nároků svých starších nemohoucích bratrů.
Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]
Eliáš se narodil v Biarritzu jako nejmladší syn sesazeného parmského vévody Roberta a jeho první manželky Marie Pii Neapolsko-Sicilské (dcera neapolsko-sicilského krále Ferdinanda II.).
Navzdory ztrátě trůnu s jeho otec Robert užíval značného bohatství. Rodina vlastnila zámek ve Schwarzau am Steinfeld u Vídně, vilu Pianore mezi Pietrasantou a Viareggiem v Itálii a velkolepý zámek Chambord ve Francii (až do jeho konfiskace za první světové války).
Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]
25. května 1903 se dvaadvacetiletý Eliáš ve Vídni oženil s o dva roky mladší arcivévodkyní Marií Annou, dcerou arcivévody Bedřicha Těšínského a neteří španělské královny Marie Kristýny. Manželé spolu měli osm dětí, z nichž však jen jedno mělo sňatek a potomky:
- Alžběta Bourbonsko-Parmská (17. března 1904 – 13. června 1983), svobodná a bezdětná
- Karel Ludvík Bourbonsko-Parmský (22. září 1905 – 26. září 1912), svobodný a bezdětný
- Marie Františka Bourbonsko-Parmská (5. září 1906 – 20. února 1994), svobodná a bezdětná
- Robert Hugo Bourbonsko-Parmský (7. srpna 1909 – 15. listopadu 1974), svobodný a bezdětný
- František Alfons Bourbonsko-Parmský (14. června 1913 – 29. května 1939), svobodný a bezdětný
- Johana Isabela Bourbonsko-Parmská (8. července 1916 – 1. listopadu 1949), svobodná a bezdětná
- Alice Bourbonsko-Parmská (13. listopadu 1917 – 28. března 2017), ⚭ 1936 Alfons, vévoda z Kalábrie (30. listopadu 1901 – 3. února 1964)
- Marie Kristýna Bourbonsko-Parmská (7. června 1925 – 1. září 2006), svobodná a bezdětná
Regent za své bratry[editovat | editovat zdroj]
V roce 1907 zemřel Eliášův otec Robert a jeho vévodské nároky zdědil jeho syn Jindřich, který byl mentálně postižený. O méně než čtyři měsíce později velký maršál rakouského dvora prohlásil Jindřicha a jeho pět sourozenců za právně nezpůsobilé. Eliáš se stal regentem Jindřichových nároků a poručníkem svých sourozenců.
V roce 1907 císař František Josef I. Eliášovi udělil řád zlatého rouna.
V roce 1910 Eliáš dospěl k dohodě se svými nevlastními sourozenci, dětmi svého otce s druhou manželkou, o rozdělení majetku jejich otce. Eliáš měl mít polovinu majetku, aby podpořil svou hodnost jako hlavy rodiny; tato polovina zahrnovala zámek Chambord.
V roce 1915 Chambord byl francouzskou vládou izolován jako cizí majetek, protože byl Eliáš příslušníkem rakousko-uherské armády. Likvidační řízení bylo zahájeno v roce 1919 uplatněním smlouvy Saint-Germain-en-Laye, která spojencům poskytla právo si takový majetek ponechat. Eliášovi nevlastní bratři Sixtus a Xavier povolali Eliáše k soudu, aby získali větší podíl na majetku jejich otce. Tvrdili, že rodinná dohoda z roku 1910 porušuje francouzský zákon, který nařizuje rovné rozdělení mezi sourozenci. V roce 1925 francouzské soudy rozhodly, že Sixtus a Xavier by měli mít větší podíl, ale v roce 1928 byl tento rozsudek v odvolacím řízení zrušen. V roce 1932 kasační soud vyhověl odvolání z důvodu, že mezi sourozenci došlo k platné dohodě o nerovném rozdělení. Tím byla uznána Eliášova práva na zámek Chambord – ale byla zachována válečná konfiskace a Eliáš byl finančně odškodněn 11 miliony franků.
V roce 1939 Jindřich zemřel a novým nárokovatelem Parmy se stal další bratr Josef, který byl však také mentálně postižený. Eliáš tak nadále působil jako regent.
V roce 1950 Josef zemřel a Eliáš se sám stal pretendentem Parmy.
Eliáš zemřel 27. června 1959 ve věku 78 let ve štýrském Friedbergu. On i jeho manželka byli pohřbeni u vesnice Mönichkirchen.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elias, Duke of Parma na anglické Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eliáš Parmský na Wikimedia Commons
| TITULÁRNÍ Parmský vévoda | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Josef |
1950–1959 Eliáš Parmský |
Nástupce: Robert Hugo |
