Eduard Cmunt
| Eduard Cmunt | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. srpna 1878 Kozárovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 21. května 1967 (ve věku 88 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Alma mater | 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | lékař a překladatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eduard Cmunt (2. srpna 1878 Kozárovice[1] – 21. května 1967 Praha) byl český lékař, profesor balneologie, jeden ze zakladatelů vědeckého pojetí české balneologie, fyziatrie a revmatologie.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v myslivně Annahof nedaleko obce Kozárovice. Studoval na gymnáziu v Písku a poté na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Věnoval se interní medicíně. Jako jeden z mála lékařů té doby si zvolil obor fyzikální medicína a balneologie, studoval na pracovištích fyzikální medicíny v zahraničí a několika evropských lázních se seznamoval s metodickými i provozními postupy. V roce 1916 byl potvrzen docentem. V roce 1928 byl jmenován mimořádným a 1945 řádným profesorem balneologie Lékařské fakulty Karlovy univerzity. Jako první si uvědomil, že pro správné využití výhod fyzikální léčby je nutná klinika.[2] Na II. interní klinice vybudoval a vedl první fyzikálně léčebné oddělení, které disponovalo lůžky. Jeho školou prošlo mnoho budoucích primářů a vedoucích sanatorií, kteří později zaváděli fyzikální medicínu na svých pracovištích. V roce 1936 byl jmenován přednostou Balneologického ústavu Univerzity Karlovy, který sám zřídil jako první takový ústav na univerzitní půdě. Byl zakládajícím členem České fyziatrické společnosti a jejího Věstníku (nástupcem je dnes Společnost rehabilitační a fyzikální medicíny a časopis Rehabilitace a fyzikální lékařství), mnoho let byl předsedou této společnosti, jejíchž schůzí se aktivně účastnil do vysokého věku.
Balneologie[editovat | editovat zdroj]
V letním období lázeňské sezony působil v lázních Luhačovice jako vedoucí lékař vodoléčby (1907–1914) a od roku 1922 v lázních Piešťany[3], které pozvedl na úroveň světových lázní.[4] Léčebné procedury obohatil o subakvální masáže a léčebný tělocvik. Inicioval hydrogeologický výzkum, výzkum přírodních zdrojů a radioaktivity.
Revmatologie[editovat | editovat zdroj]
Studoval revmatizmus jako chorobu jako takovou, vzbudil zájem o revmatologii mezi odbornou veřejností. Stal se naším prvním revmatologem[2], založil celou moderní revmatologickou školu. Poukázal na sociální škody, které revmatizmus působí, věnoval se organizaci boje proti revmatizmu a založil první bezplatnou poradnu pro revmatiky.
Účastnil se založení Mezinárodní ligy proti revmatismu a založil Českou ligu proti revmatismu, jejíž byl dlouholetým sekretářem až do odchodu na odpočinek.
Vyznamenání a členství[editovat | editovat zdroj]
- Řád Sv. Sávy III. třídy udělený králem Jugoslávie Alexandrem I.
- Řád čestné legie (po podpisu Mnichovské dohody toto vyznamenání vrátil francouzskému velvyslanci v Praze)
- čestný člen „Polskiego Towarzystwa Balneologicznego“
- čestný člen rumunské revmatologické společnosti v Bukurešti
- čestný člen Československé lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně za vynikající zásluhy o rozvoj lékařské vědy
- místopředseda říšského spolku Péče o zdraví venkova
- dopisující člen „Société de Médicine de Paris“
- Člen „Balneologische Gesellschaft „v Berlíně
- Člen „Association Internationale de Médicine physique et de Physiothérapie
- místopředseda „International Society of Medical Hydrology“ v Londýně
Od mládí se ve všech svých oborech aktivně a hojně účastnil vědeckého života i na mezinárodním poli, zajímal se o vše co souviselo s jeho zvolenými obory. Účastnil se a vystupoval se svými příspěvky na sjezdech Ligy proti revmatismu, balneologických, fyziatrických, klimatologických, hydrologických společností. Byl členem prezidií těchto mezinárodních sjezdů, a řídil vědecká zasedání. Ovládal angličtinu, francouzštinu, němčinu, polštinu a ruštinu slovem i písmem a publikoval v zahraničí.
Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]
Je autorem prvních českých odborných publikací o revmatismu a fyzikální léčbě, napsal velmi vyhledávanou příručku masáží.[5]
- Rheumatismus jako choroba sociálně důležitá (1930)
- Rheumatismus (1932)
- Chronický rheumatismus (1934)
- Fysikální léčení (1935)
Po celý život publikoval vědecké články v odborných časopisech, ale i populární články v novinách.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Eduard Cmunt zemřel v Praze 21. května 1967 ve věku nedožitých 89 let. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Chraštice
- ↑ a b Prof. MUDr. Eduard Cmunt - člověk, balneolog, fyzioterapeut a revmatolog. Věstník Československé fyziatrické společnosti. 1948 ročník XXVII. číslo 1. - 6. (118-123)
- ↑ SLOVAKIA, KIOS s.r.o. | Radlinského 40a | SK - 921 01 Piešťany |. Piešťanské informačné centrum - Cmunt Eduard. www.pic-piestany.sk [online]. [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ SLOVAKIA, KIOS s.r.o. | Radlinského 40a | SK - 921 01 Piešťany |. Piešťanské informačné centrum - Cmunt Eduard. www.pic-piestany.sk [online]. [cit. 2018-10-25]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Sto let od narození profesora MUDr. Eduarda Cmunta. Časopis lékařů českých 1978 ročník 117 číslo 31 (970-973)
