Editio typica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Latinský termín editio typica označuje normativní (typizované) vydání liturgických knih v latině, která jsou směrodatná pro slavení liturgie v římskokatolické církvi.

Od doby, kdy Druhý vatikánský koncil povolil používání lidových jazyků při slavení mše svaté, byly na základě Editio typica Missale Romanum, Rituale Romanum, Pontificale Romanum a Breviarium Romanum, nyní nazývané Liturgia horarum neboli Liturgie hodin, připravovány překlady do lidového jazyka.

Například na začátku 21. století proběhly přípravy na nový německý překlad třetí Editio typica misálu z roku 1970, který byl vydán papežem Janem Pavlem II. v roce 2002, ale v podstatě navazuje na misál Pavla VI. z roku 1970, tj. potvrdil usus instauratus římského ritu zamýšlený liturgickou reformou.

Typické vydání , méně často typické vydání (latinsky: editio typica ) - vzorové vydání liturgické knihy západního obřadu.

Postup při vydávání liturgických knih v římské církvi[editovat | editovat zdroj]

Typická vydání vydává Svatý stolec , nejčastěji v latině . Slouží jako vzory národním episkopátům pro překlady do národních jazyků. Překlady a reedice liturgických knih by měly obsahovat prohlášení o shodě s typickým vydáním  .

Příklady typických vydání[editovat | editovat zdroj]

Římský misál[editovat | editovat zdroj]

  • Missale Romanum (1962) – poslední typické vydání Římského misálu před reformami zavedenými po 2. vatikánském koncilu , používané většinou komunit pěstujících římskou liturgii v předkoncilní (mimořádné) verzi
  • Missale Romanum (2002) – poslední (třetí) typické vydání, zohledňující reformy zavedené po 2. vatikánském koncilu (běžná forma římského obřadu)

Officia nebo liturgie hodin[editovat | editovat zdroj]

  • Breviarium Romanum (1949, čtyři díly) – typické vydání vydané po zavedení Psalterium Pianum do liturgie
  • Liturgia Horarum (1985, čtyři svazky) – typické vydání vydané po uvedení Neovulgáty do liturgie

Sborové knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Graduale Romanum (1908) – typické vydání graduálu , tedy knihy obsahující mešní zpěvy (hudba i texty); žádné z pokoncilních vydání není typickým vydáním
  • Antiphonale Romanum (1912) – typická edice antifonáře , tedy zpěvy ofícia (noty a texty) pro denní hodiny (tedy mimo matutina)

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Ritus servandus in concelebratione missae (1965) – typické vydání oznámené v souvislosti se zavedením možnosti koncelebrace a svatého přijímání pod dvěma druhy do římské liturgie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Editio typica na německé Wikipedii. .V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edycja typiczna na polské Wikipedii (číslo revize nebylo určeno)Šablona {{Překlad}} požaduje zadat hodnotu do parametru „revize“!.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]