Dominika Jana Bohušová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
MUDr.
S.M. Dominika Jana Bohušová
OP
sestra Dominika
Církevřímskokatolická
ZnakZnak
Zasvěcený život
InstitutČeská kongregace sester dominikánek
Noviciát19. března 1989 Moravec
Sliby21. srpna 1988 Plzeň  
            dočasné21. prosince 1991 sv. Jiljí
            doživotní8. prosince 1998 slib zasvěcených pannen
Osobní údaje
Rodné jménoJana
Datum narození21. prosince 1954 (69 let)
Místo narozeníFrýdek-Místek
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Biřmovánípodzim 1977,
kmotra Růžena Vacková
Národnostčeská
RodičeErich Alois Bohuš a Marie Josefa r. Voborníková
Příbuznísourozenci: Erich†, Marie a Jan; sestřenice Miluše Voborníková; dědeček Josef Voborník
Povolánířeholnice
Česká kongregace sester dominikánek
Alma mater2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy (do 1981)
Webweb kongregace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominika Jana Růžena Bohušová[1] (* 21. prosince 1954 Frýdek-Místek) je česká katolická řeholnice, členka České kongregace sester dominikánek, organizačně činná na pražském arcibiskupství, mj. se věnuje také literatuře.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodila se do rodiny Ing. Ericha Aloise Bohuše a Marie Josefy Voborníkové[2] jako třetí dítě se staršími sourozenci Marií a Janem.[3] Bratr a sestra jsou o 7 a 9 let starší. Měli ještě jednoho sourozence Ericha,[2] který zemřel krátce po narození, protože nebyla dostupná antibiotika.[1] Dědeček z matčiny strany Josef Voborník byl plukovník československé armády.[2] Sestřenicí z matčiny strany je pak zpěvačka Miluše Voborníková.[4] Její maminka studovala Pedagogickou fakultu, a ona byla velmi zvídavé dítě, a takže ve 4 či 5 letech „studovala“ s ní.[1] Její maminka pak pracovala jako učitelka českého jazyka a dějepisu. Tatínek byl povoláním strojař.[2] Později se učila hrát na klavír, věnovala se zájmům výtvarným i sportu.[1] Ve Frýdku-Místku také absolvovala základní (1961–1970) a středoškolské vzdělání, které ukončila maturitou na Gymnaziu Petra Bezruče v roce 1974.[3]

Profesorka Dr. Růžena Vacková[p 1] v roce 1947

V roce 1968, když jí bylo 14 let, rodiče ji vzali na velkou pouť do polské Čenstochové, která se tam koná každého 15. srpna, kdy je slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Při mši svaté se otočila k Panně Marii a prožila mystický zážitek. Do té doby nikdy nechodila do kostela.[1] Na její konverzi ke katolictví a formaci pro řeholní život měli zásadní vliv dominikán otec Jiljí a historička umění Růžena Vacková,[p 1][5] která ji přivedla také k umění.[6] Na podzim 1977 přijala svátost biřmování a její kmotrou se stala Růžena Vacková. Vybrala si biřmovací jméno Růžena podle své kmotry a za patronku si zvolila sv. Růženu z Limy. Svátost biřmování přijala v katedrále sv. Víta z rukou kardinála Tomáška.[p 2] Mělo to však také negativní dopad, protože kvůli její radosti z biřmování, kterou sdílela s ostatními studenty, jí napříště zamítli kolej. Nahlásila ji totiž spolužačka.[2] Seznámila se také s kněžími Otou Mádrem[p 3][7] a Josefem Zvěřinou.[p 4][8] V dubnu 1984 začala navštěvovat kontemplativní sestry svatého Dominika na Moravci,[9] kam ji nasměroval dominikán Bernard Špaček. Jednalo se však o nebezpečnou činnost sledovanou státními orgány. Rozhodla se pro řeholní život v době, kdy nebylo možné vstoupit do kláštera přímo. Docházela tedy do dominikánského společenství ve Frýdku-Místku, kde v roce 1984 přijala řeholní jméno Dominika.[2]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Po studiu gymnázia se nedostala na lékařskou fakultu,[6] takže v období 1974–1975 absolvovala zimní semestr Hutní fakulty VŠ Báňské v Ostravě.[3] Bavila ji matematika a deskriptiva.[6] V letním semestru byla přijata do nultého ročníku Fakulty dětského lékařství UK Praha a pracovala ve Fakultní nemocnici Pod Petřínem.

„ Nikdy jsem neměla rozpor mezi medicínou a vírou,
naopak v dynamice života to byla krásná spolupráce...[10] 		“

V roce 1975[3] byla přijata na fakultu dětského lékařství[6] – FDL UK Praha k řádnému studiu, které ukončila promocí 8. července 1981. Lékařskou praxi nastoupila 1. září 1981 ve Frýdku-Místku na dětském oddělení (nemocnice s poliklinikou) atestaci I. stupně z pediatrie absolvovala 31. března 1984 v Ostravě. V té době pracovala na dětském středisku jako ambulantní pediatr v Šenově, okres Frýdek-Místek. Atestaci II. stupně z pediatrie složila 25. března 1988 v Praze a pracovala jako dětský lékař neonatologického[10] úseku gyn. por. odd. NsP Frýdek-Místek s pracovním zařazením okresního neonatologa do 28. června 1991.[3]

Sestra Dominika 25. dubna 2024

Zasvěcený život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1988 tajně vstoupila do kongregace dominikánek v Plzni.[6] tajně v noci z 20. na 21. srpna 1988[3] ve sklepní kapli,[6] kde složila první a doživotní sliby poslušnosti, chudoby a čistoty formujících se rozjímavých sester sv. Dominika. 19. března 1989 na Moravci byla tajně přijata do noviciátu mnišek dominikánek.[3] Od 1. srpna 1991 do 31. října 1991 byla ve formaci v noviciátě kláštera mnišek dominikánek ve Św. Anně u Częstochowé v Polsku a v irské Droghedě.[2] 21. prosince 1991 složila časné sliby mnišek dominikánek v Praze u sv. Jiljí.[3] Když se dostala do Prahy a pokračovala v profesní dráze s krédem „pravda a pokora“.[6] Obláčku měla v kostele sv. Jiljí v Praze a přijala i dominikánský černobílý hábit, který mohla veřejně nosit až v roce 1991.[2]

Od roku 1991 je ve službách dominikánského řádu. V letech 1991–1997 žila v klášteře sester dominikánek v Praze u sv. Vojtěcha, kde hrála na varhany, a v Lysolajích.[2] V letech 1997–1998 v klášteře sester dominikánek ve Znojmě. V letech 1998–2010 pracovala na biskupství v Hradci Králové asistentkou biskupa královéhradeckého Dominika Duky.[11] Zde také 8. prosince 1998 složila slib Zasvěcených panen v Hradci Králové v katedrále Svatého Ducha. Od roku 2010 se stala asistentkou arcibiskupa pražského Dominika kardinála Duky OP v Praze.[10][3] Zde pokračovala ve své spolupráci i se školami.[6]

V roce 2011 nějaký čas pečovala o nemocného bývalého prezidenta pana Václava Havla. Vnímala, že se stal prezidentem, když byla svatořečena Anežka Česká, a že zemřel v roce 800. výročí umrtí sv. Anežky.[6] Těžištěm jejího života je modlitba a oběť pro spásu duší, svaté kázání v duchu Contemplata aliis tradere s heslem In Spiritu Veritatis.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Soustředila se na literární práci, básně a esejistiku.[6] Uplatnila své hudební a výtvarné nadání v rozličných formách. Rozjímání křížové cesty vydala tiskem společně s grafikou Jany Bergerové v roce 2011.[3] Je činná mj. také ve Spolku Via Sancta Mariana.[12][13][14]

Stala se také iniciátorkou Modlitba za národ,[15] která se koná ve Svatováclavské kapli katedrály sv. Víta v Praze každého 28. dne v měsíci. Toto pravidelné duchovní setkání iniciovala v roce 2013, a od té doby jej vedla. Z akce, která původně spojovala pouze úzký okruh věřících, se postupně stala ojedinělá událost, která propojuje všechny, kterým záleží na osudu České země.[16]

Knižně vydala:[6]

  • Křížová cesta. Meditace na Křížovou cestu. Předmluva Dominik Duka. Praha: Krystal, 2011. ISBN 9788087183274. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Růžena Vacková (1901–1982) byla profesorkou klasické archeologie, kunsthistorička, organizátorka aktivit katolického disentu a Katolické akce. Za nacismu byla za svou odbojovou činnost odsouzena k trestu smrti, kterému v roce 1945 unikla. Za komunismu byla odsouzena za velezradu a vyzvědačství na dvaadvacet let. Ve vězení nakonec strávila patnáct let. V roce 1968 se stala členkou K 231 a později jednou z prvních signatářek Charty 77.
  2. ↑ František Tomášek (1899–1992), katolický kněz, teolog a pražský arcibiskup, mezi léty 1951–1954 internován v pracovním táboře v Želivě.
  3. ↑ Oto Mádr (1917–2011), katolický kněz a doktor teologie, v roce 1952 odsouzen na doživotí, mezi léty 1951–1966 vězněn v Ruzyni, na Mírově, Borech, v Leopoldově a ve Valdicích, signatář Charty 77.
  4. ↑ Josef Zvěřina (1913–1990), katolický kněz, teolog, pedagog, 1950–1952 u PTP, v roce 1952 odsouzen na dvaadvacet let vězení, propuštěn 1965, signatář Charty 77.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Životopis – Jana Dominika Růžena Bohušová [online]. pribehynasichsousedu.cz [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j MUDr. Jana Dominika Bohušová (* 1954) [online]. Paměť národa [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k Léta letí k andělům, Jana Dominika Bohušová - dominikánka [online]. TV Noe, 2012, rev. 2013-02-13 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Miluše Voborníková - zpěvačka [online]. Léta letí k andělům, 2009, rev. 2009-04-08 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ VACKOVÁ, Růžena (23. 4. 1901 Velké Meziříčí – 14. 12. 1982 Praha) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k Jana Dominika Bohušová. Příběhy našich sousedů [online]. [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ Oto Mádr [online]. Paměť národa [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ ZVĚŘINA, Josef (3. 5. 1913 Střítež u Třebíče – 18. 8. 1990 Netunno, Itálie) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ MUDr. Jana Dominika Bohušová [online]. memoryofnations.sk [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c HŮLKOVÁ, Eva. D. J. Bohušová: Nikdy jsem neměla rozpor mezi medicínou a vírou, naopak v dynamice života to byla krásná spolupráce... [online]. Český rozhlas, 2015-05-10 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ Setkání české dominikánské rodiny [online]. cirkev.cz, 2002-11-07 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ STRÁNÍKOVÁ, Karolína. Historie Via Sancta Mariana. In: Via Sancta Mariana. [s.l.]: [s.n.], 2020.
  13. ↑ OTRADOVCOVÁ, Jaroslava. Věřící putují k Madoně Staroboleslavské [online]. zpravy.proglas.cz, 2020-12-31 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  14. ↑ STRÁNÍKOVÁ, Karolína. Od Mariánského sloupu do Staré Boleslavi [online]. marianskysloup.cz, 2020-12-28 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  15. ↑ Modlitba za národ [online]. cirkev.cz, 2013-11-05 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ VEJVODOVÁ, Markéta. K Modlitbě za národ se může připojit každý i z domova [online]. region.rozhlas.cz, 2021-07-05 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dominika_Jana_Bohušová&oldid=23903371“