Dolní lázně v Bechyni
| Dolní lázně v Bechyni | |
|---|---|
 Bývalé panské lázně v Bechyni - Zářečí | |
| Účel stavby | |
lázně, hostinec, objekt k bydlení, keramická dílna | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční, barokní, klasicistní |
| Výstavba | 1324 |
| Stavitel | Oldřich Pluh z Rabštejna |
| Současný majitel | soukromý vlastník |
| Poloha | |
| Adresa | Zářečí čp. 481, Bechyně, okres Tábor,  Česko |
| Ulice | Zářečí |
| Souřadnice | 49°17′30,95″ s. š., 14°28′12,65″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 14028/3-4722 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bývalé Dolní lázně (též Panská lázeň či Staré lázně)[1] se nacházejí v Bechyni - Zářečí v okrese Tábor v Jihočeském kraji. Objekt je zapsaný jako kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.[2] Dům čp. 481 na levém břehu Lužnice je zároveň součástí městské památkové zóny Bechyně, vyhlášené 19. listopadu 1990.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První zmínka o lázni se váže k roku 1324, kdy Oldřich Pluh z Rabštejna, který napřed sloužil jako vladař u pánů z Hradce a posléze byl v letech 1319–1341 podkomořím krále Jana Lucemburského, založil město Bechyni a při té příležitosti nechal na břehu řeky vybudovat také panskou lázeň. Oldřich Pluh z Rabštejna jako královský podkomoří získal značný majetek, mezi nějž patřila i zmíněná lázeň se zahradou a mlýn pod mostem přes Lužnici.[1][2] V roce 1340 město Bechyni získali od krále Šternberkové.
Nejstarší vyobrazení areálu lázní je z roku 1602 na vedutě města Bechyně od Jana (Johanna) Willenberga (1571–1613).[2] V roce 1594 Petr Vok z Rožmberka potvrdil městu Bechyni jeho městská privilegia. Zároveň při této příležitosti daroval městu „lázni“, nacházející se pod zámkem za mostem – ovšem pod podmínkou, že tam „po věčné časy každý lazebník bude šenkovati pivo panské“. Pokud by tam lazebník čepoval pivo z městského pivovaru nebo nápoje dovezené odjinud, musel by zaplatit pokutu pěti kop a lázně by propadly zpět do vlastnictví knížete.[2]
V roce 1737 je zmiňována hospoda „Na lázni“, patřící Josefu Bartlesovi z Bechyně, o dva roky ji vlastnil Matěj Mašek a pak se v průběhu staletí střídali další majitelé. V roce 1859 byly obnoveny lázeňské kabiny, ty však o čtyři roky později vyhořely (údajně se jednalo o úmyslné žhářství) a na jejich místě byla založena zahrada.[2]
V 19. století se v bývalých lázních také soustřeďovala spolková činnost místních hasičů a Sokolů.[1] V roce 1893 byl v Bechyni založen Sokol a první společná cvičení byla pořádána ve stodole u Dolních lázní. Od roku 1904 byl vlastníkem Dolních lázní Václav Janko, jeden ze zakladatelů společenstva hostinských a výčepníků v Bechyni, a po něm byl majitelem jeho syn, který zde založil firmu na opravu a převinování elektrických strojů a transformátorů. Od roku 1949 byl majitelem čp. 481 Josef Hruška a ve vlastnictví rodiny Hruškových zůstaly bývalé panské lázně až do 21. století.[2] Od roku 1993 je v budově Dolních lázní provozována keramická dílna s prodejnou.[4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Areál bývalých lázní je ze stavebního hlediska nejstarším historickým objektem v Zářečí. Jedná se o čtyřkřídlý areál s vnitřním dvorem, zahrnující bývalou lázeň, která slouží jako obytná část, dále je zde otevřený pavilon v severozápadním rohu budov, stodola a maštale. Hlavní průčelí jednopatrové budovy, obrácené směrem k silnici, je osmiosé a má dva půlkruhově zaklenuté vjezdy. Mezi přízemím a prvním patrem je pásová římsa.[5] V jádru stavby, zejména v západním křídle u řeky, byly zachovány renesanční konstrukce, jinak celkově převažuje barokní charakter stavby s následnými klasicistními úpravami. Klasicistní prvky zde reprezentuje zejména pavilon s dórskými sloupy.[2]
V průjezdu, který vede na dvůr, a v maštali jsou původní plackové klenby. V patře mají místnosti stropy ploché.[5] Až do počátku 90. let 20. století areál představoval největší plochu střech, krytých tzv. bechyňskými háky, což byla specifická krytina, vyráběná ručně v bechyňské cihelně.[2][6]
Okolí bývalých lázní[editovat | editovat zdroj]
-
Plot před keramickou dílnou -
Zářečský most, vlevo za mostem bývalé lázně -
Cedule na domě čp. 481 -
Dřevěná plastika „Zářečské báby“ u čp. 481 -
Památkově chráněná boží muka naproti lázním
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c ŠŤÁVA, Milan. Kudy šla historie: Pozvánka do lázní. Bechyňský městský zpravodaj. 2008-07, s. 2–4.
- ↑ a b c d e f g h Památkový katalog:Bývalá panská lázeň [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog: Bechyně [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Keramika-Voborský [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Bechyně, městské lázně. Evidenční list kulturní památky - původní [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Háková střešní krytina [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-05.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolní lázně v Bechyni na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pluh z Rabšteina v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
