Der Trotzkopf
| Der Trotzkopf | |
|---|---|
 | |
| Autor | Emmy von Rhoden |
| Původní název | Der Trotzkopf |
| Překladatel | Eliška Krásnohorská |
| Jazyk | němčina |
| Žánr | dívčí román |
| Datum vydání | 1885 |
| Česky vydáno | 1899 jako Svéhlavička |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Der Trotzkopf (1885, Svéhlavička) je dívčí román německé spisovatelky Emmy von Rhoden. Jedná se o autorčino nejznámější dílo, které bylo přeloženo do řady jazyků a dočkalo se několika pokračování. Jejich autorem byla v prvé řadě spisovatelčina dcera Elsa Wildhagenová, ale později i řada jiných autorek.[1]
Pro román se někdy v češtině používá název Tvrdohlavá Bětka, aby byl odlišen od českého převodu Elišky Krásnohorské, které je pod názvem Svéhlavička: příběh z pensionátu[2] považováno za jedno z jejích úspěšných děl.[3]
Obsah románu[editovat | editovat zdroj]
Hlavní hrdinka jménem Isle Macketová je patnáctiletá rozmazlená dcera bohatého majitele panství Moosdorf v Pomořansku.[4] Matka jí zemřela krátce po narození, avšak milující otec jí dovolí všechno. Ilse vyrůstá divoce a bez výchovy, chová se spíše jako chlapec a šikanuje své vychovatelky. Vše se ještě více zhorší, když se otec podruhé ožení a přivede do domu nevlastní matku – paní Anne. Nakonec je otec přesvědčen, aby dceru poslal na vychování do internátní školy.
Přes počáteční neshody se z Ilse, díky citlivému přístupu vychovatelek v penzionátu a postupně navazovaných přátelství s chudšími dívkami, stane vychovaná mladá dáma, s pochopením pro jiné. Příběh končí zasnoubením Ilse se synem okresního správce jménem Leo Gontrau, s nímž se seznámila na cestě z penzionátu domů.
V románu autorka vyjadřuje své přesvědčení, že hlavním úkolem ženy je být dobrou hospodyní, manželkou a matkou, a cokoli jiného že může rodině přinést jen problémy.[1] Modelem pro postavu Ilse Macket byla vlastní dcera Emmy von Rhoden, Else, která vyrůstala v penzionátu slečny Möderové (Pensionat des Fräulein Möder) poblíž Eisenachu. Román byl částečně založen na záznamech z Elsiných deníků.
Navzdory určitým změnám v historické představě o úloze ženy je román vydáván dodnes. Ilse zůstává i přes získané dovednosti temperamentní dívkou, kterou její blízcí milují především pro její přirozenost. Poznámka otce, že jeho dřívější divoké dítě se mu líbilo více, naznačuje kritiku výchovného ideálu.
Pokračování románu[editovat | editovat zdroj]
Román byl natolik úspěšný, že se dcera Emmy von Rhoden, Elsa Wildhagenový (1861–1944), rovněž spisovatelka, rozhodla napsat pokračování. Roku 1892 vydala druhý díl cyklu s názvem Trotzkopf's Brautzeit (Svéhlaviččino zasnoubení) a roku 1895 třetí díl Aus Trotzkopf's Ehe (Ze Svéhlaviččina manželství). V románech je popsáno, co předcházelo svatbě Ilse a Lea a pak příběh jejich manželství a výchova jejich dvou dcer, Ruth a Marianne.[5]
O čtvrtý díl se postarala nizozemská spisovatelka Suze la Chapelle-Roobol (1856–1923), která roku 1904 vydala knihu s názvem Stijfkopje als grootmoeder, v němčině roku 1905 jako Trotzkopf als Großmutter (Svéhlavička jako babička). Dílo líčí život Ilse jako vdovy a babičky a končí její smrtí v kruhu milující rodiny.[6]
Roku 1930 vydala Elsa Wildhagenová pátý díl s názvem Trotzkofp's Nachkommen – ein neues Geschlecht (Svéhlaviččini potomci – nové pokolení) o potomcích Ilse a Lea, který však nebyl úspěšný.[7]
Kromě výše uvedených čtyř románů, které jsou považovány za legitimní pokračování původního díla, vznikla v němčině řada napodobenin a údajných pokračování – například Frau Ilse (1895) od Doris Mixové, Trotzkopfs Erlebnisse im Weltkriege (1916) a Trotzkopf heiratet (1919) od Marie von Felseneck.[8][9]
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Svéhlavička, Rudolf Storch, Praha 1899, převyprávěla Eliška Krásnohorská. Úspěch tohoto převyprávěného díla vedl Elišku Krásnohorskou k tomu, že napsala další tři vlastní pokračování.[10]
Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]
- Svéhlavička (1926), český němý film podle převyprávění románu od Elišky Krásnohorské, režie Rudolf Měšťák, v titulní roli Marie Kalmarová.
- A Cabeçuda (1960), portugalský televizní film podle románu Der Trotzkopf.
- Ilsa (1964), brazilský televizní seriál podle románu Der Trotzkopf.
- Der Trotzkopf (1983), západoněmecký televizní seriál, režie Helmuth Ashley.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Slovník autorů literatury pro děti a mládež 1 - Zahraniční spisovatelé, Praha: Libri 2007, S. 672-673.
- ↑ SKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2019-07-15]. Dostupné online.
- ↑ Červená knihovna aneb Věčné příběhy o lásce. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24.
- ↑ WILDHAGEN, Else. Trotzkopf’s Brautzeit. www.gutenberg.org [online]. 2011-08-28 [cit. 2019-07-15]. Dostupné online. (German)
- ↑ SPRENGEL, Peter. Geschichte der deutschsprachigen Literatur, 1870-1900. München: C. H. Beck 1998, S. 244-245.
- ↑ boekenmuseum.nl [online]. [cit. 2019-07-15]. Dostupné online.
- ↑ KLOTZ, Aiga. Kinder- und Jugendliteratur in Deutschland 1840–1950. Band VI. Stuttgart: J. B. Metzler 1999, S. 268-269.
- ↑ Klassiker der Kinder- und Jugendliteratur. Ein internationales Lexikon. Stuttgart: J. B. Metzler 2004, S. 914
- ↑ MIX, Doris. Frau Ilse: für alle Freundinnen von "Trotzkopf" und "Trotzkopfs Brautzeit". [s.l.]: Fromann book s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: drCIAQAACAAJ.
- ↑ SKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2019-07-15]. Dostupné online.