Dango & Dienenthal

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: zejm. poněkud nejasná současnost (sekce Dango & Dienenthal Maschinenbau GmbH)
DANGO & DIENENTHAL Maschinenbau GmbH
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formaspolečnost s ručením omezeným
Datum založení1885
Osudrodinná firma v páté generaci
ZakladateléAugust Dango, Louis Dienenthal
Adresa sídlaSiegen, Německo
Souřadnice sídla50°53′11,4″ s. š., 8°1′42,49″ v. d.
Charakteristika firmy
Oblast činnostistrojírenský průmysl
Identifikátory
Oficiální webwww.dango-dienenthal.de
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DANGO & DIENENTHAL Maschinenbau GmbH je strojírenská firma v Siegenu ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Společnost Dango & Dienenthal byla založena v Siegenu, tehdejším Prusku, v roce 1865 Augustem Dangem a Louisem Dienenthalem jako slévárna neželezných kovů.

Na přelomu století, přesněji v roce 1901 začala společnost Dango & Dienenthal se stavbou speciálních strojů pro hutní průmysl, který byl v té době rozšířen i v okolí města Siegen.

Kromě základního podniku v Siegenu vybudoval Dango & Dienenthal odštěpné závody v Evropě. Na globalizaci ekonomiky firma reagovala založením dceřiných společností s výrobními závody v Jižní Africe (od roku 1982), Severní Americe (1986) a Indii (1998). Prodejní a servisní pobočka existuje v Japonsku od roku 1999.

V roce 2003 vznikl společný podnik Dango & Dienenthal a Paul Wurth (Lucembursko). Podnik TMT – Tapping Measuring Technology vyvíjí a konstruuje zařízení pro provoz vysokých pecí a odpichové zařízení pro redukční pece. TMT má vlastní pobočku v Číně a výrobní závod pro vyvrtávací tyče v Haigeru.

V roce 2015 se ke skupině Dango & Dienenthal připojil HENCON se sídlem v Nizozemsku. Tato pobočka společnosti již několik desetiletí vyvíjí a vyrábí stroje a systémy pro hliníkářský průmysl, hlubinnou těžbu a od roku 2008 speciální techniku ​​pro zemědělství a lesnictví.

Ve dvacátých letech 21. století byla Dango & Dienenthal v Siegenu stále ještě rodinná společnost. Řídil ji Rainer Dango a Arno Dienenthal, jako příslušníci páté generace majitelů.[2] V roce 2024 měl závod v Siegenu 180 zaměstnanců[3] a celá skupina pak po celém světě celkem asi 700 zaměstnanců.[4]

Výrobní sortiment[editovat | editovat zdroj]

Společnost Dango & Dienenthal se zabývá výrobou speciálních strojů a zařízení pro výrobu a zpracování kovů pro kovohutě, ocelárny, kovárny, válcovny, slévárny, metalurgické pece, hlinikárny, feroslitinářské provozy a provozy pro zpracování barevných a neželezných kovů. Produkty společnosti Dango & Dienenthal Maschinenbau GmbH:

  • Volné kování: kolejový kovací manipulátor, kolový kovací manipulátor, transportní manipulátor, otočný stůl
  • Zápustkové kování a válcování kruhů: transportní manipulátor, statický robot pro manipulaci s těžkými břemeny, kolejový robot pro manipulaci s těžkými břemeny
  • Ocelárny: stahovač strusky, naklápěcí stojan, měřící technika
  • Redukční pece: kolové zavážecí, odpichové a rozdělovací stroje, kolejové zavážecí, odpichové a rozdělovací stroje, měřící technika

Zařízení Dango & Dienenthal pracovala i v českých hutích. Na vysoké peci č. 6 Třineckých železáren používali vyvrtávačku a ucpávačku.[5]

Dango & Dienenthal v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Již 6. dubna 1886 byl Krajským soudem v Novém Jičíně zapsán do obchodního rejstříku odštěpný závod ve Vítkovicích, jehož společníky byli August Dango a Louis Dienenthal, mosazníci v Siegenu.[6] Adresa firmy byla Vítkovice 140. S rozrůstajícími Vítkovicemi se cesty změnily na ulice a tyto ulice dostaly svá jména. Firma se rozkládala u křižovatky ulic Albertstrasse a Stahlwerks Straße (Ocelářská). Proto byla uváděna adresa Albertstrasse 140, jindy Stahlwerks Straße 140.

Později byla firmě stanovena adresa na ulici Albertstrasse, resp. Verdunská, a přiděleno orientační číslo 49. Ulice se několikrát přejmenovávala: Palackého, Verdunská,[7] Hermanna Göringa,[8] Ruská.[9]

V adresáři z roku 1906 je uvedeno sídlo č. p. 513. Stejná adresa byla uvedena i v roce 1948, tentokrát jako Ruská 62.[9] 49°48′47″ s. š., 18°15′40″ v. d. Přes ulici byla vila[10][11][12] Adolfa Suesse,[13] majitele společnosti A.Suess & Comp.,[14] která se zabývala výrobou cementu.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Základními provozy továrny byla slévárna kovů, měďárna a dílna pro opracování kovových odlitků a měděných výfučen. Kvalifikované zaměstnance sháněl závod pomocí inzerátů: „Do nové dílny dřevěných modelů se hledá mladší modelář se speciálními znalostmi v oblasti metalurgie, dále několik šikovných soustružníků a pár slévačů mosazi. Cestovní výdaje budou proplaceny. Vedoucí provozu Wendt poskytne podrobné informace."[15] Vedoucí závodu a obchodní ředitel byl Ing. Blumrath Peter;[16] v době, kdy firma měla několik desítek zaměstnanců,[17] nevedl pobočku nikdo z majitelů.

Kvalifikovaných dělníků byl stále nedostatek; firma tuto situaci řešila přesčasy. Prodloužení pracovní doby o 2 hodiny na výsledných 13 hodin bylo povoleno úřady 20 dělníkům po dobu 14 dní.[18]

K propagaci svých služeb využívala slévárna inzeráty,[19] ve kterých byly nabízeny odlitky všech velikostí a typů podle výkresu nebo podle podle modelu, odlitky z fosforového bronzu složení dle Dr. Carla Künzela z Drážďan, odlitky z tvrdého olova. Nabízeny byly i produkty armaturky, tj. ventily, kohouty a šoupátka, dále pak armatury vyrobené z materiálu odolného vůči kyselinám (pro továrny na celulózu). Nabízeny byly rovněž součásti vysokých pecí (bloky trysek s cihlovou vyzdívkou a bez ní, svařované chladicí boxy a součásti ohřívačů větrů (Cowper, Whitwell), dále pak kluzná ložiska, ozubená kola a uzávěry generátoru dle patentu AT8263B Justuse Hofmanna a Fridricha Stacha.[20]

Generační výměna[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. srpna 1899 byl vymazán z obchodního rejstříku August Dango[21] a 21. června 1901 také Louis Dienenthal.[22] Do čela firmy nastoupila nová generace: August Julius Dango, inženýr v Siegenu, Otto Dinenthal, inženýr ve Vítkovicích a Wilhelm Dienenthal, obchodník ze Siegenu.[22]

Personální obsazení vítkovického pobočného závodu:[23]

  • Otto Dienenthal, akcionář a vedoucí závodu
  • administrativa: Richard Walloch – vedoucí účtárny; Richard Neiser – úředník; Franz Kaczmarzyk – praktikant
  • technici: Karl Hruby – vedoucí provozu, Eduard Matonia – slévačský mistr; Ambrosius Neuser – mistr měďárny

Otto Dienenthal sídlil trvale ve Vítkovicích. Pronajal si honební revír, ale smlouva byla napadána v tisku a případ skončil u soudu.[24]

Provoz firmy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1906 proběhla několika novinami zpráva o krádeži mědi z železničního vozu na závodní koleji.[25] Katolický týdeník Čech uveřejnil v roce 1907 zprávu o krádeži železa.[26]

V roce 1908 uveřejnily německé noviny Volksfreund zprávu o poměrech v továrně: „Mistr slévač jménem Matonia Eduard se zde chystá na neplechu. Rychle zasáhl učně, který udělal chybu při tvarování tak špatně přes hlavu, že vykrvácel. Učeň pak požádal o pracovní sešit. Mistr místo toho, aby mu knihu dal, ho velkolepě udeřil. Když učeň upadl, dal mu další kopačky. Následující metody ale rád používá i s ostatními pracovníky. Obzvláště rád bral dělníky pod krkem a ošetřoval je pod krkem. O urážkách, kterými dělníky používal, by se dal napsat celý lexikon nadávek. Bylo by vhodné, aby si tato osoba koupila Kiggeho (Adolf von) „O jednání s lidmi“ a prostudovala si ho. Jinak by dělníci museli vzít úkol vzdělávání do svých rukou."[27]

Na chování mistra si o několik let později stěžoval i Ostravský dělnický denník, který konstatoval, že mistr Hrubý je Čech, ale mluví s Čechy německy. Současně ho označil za hrozbu pro Sociálně demokratickou stranu.[28] Deník Duch času podával zprávu o volbách do závodní rady, kde švagr majitele Otty Dienenthala, Ing. Hanuš Tronner, nevybíravými prostředky prosazoval do závodní rady prokuristu Karla Meixnera.[7] Důsledkem bylo propuštění Richarda Wallocha, vedoucího účtárny. Článek neopoměl zmínit národnost obou aktérů. Dienenthala označil jako Prušáka, Tronnera jako Rakušáka.[29]

Firma Dango & Diennentahl inzerovala, že je jediný závod v republice, který ve své měďárně vyrábí z čisté elektrolytické mědi kované výfučny a ochranné formy pro vysoké pece.[30]

Dne 5. května 1932 vybuchl odlévací stroj a zranil několik dělníků a úředníka Slavíka, který přišel o oko. Zraněný Ing. Bull, externí pracovník, žaloval firmu, ale soud dne 18. ledna 1933 ve věci nerozhodnul.[31]

V roce 1934 Firma Deutsche Metallwerk z Berlína žalovala firmu Dango & Dienenthal za zneužití názvu „Rüberbronz" při označení slitiny, kterou dodávala firma do Vítkovických železáren. Svoji škodu způsobenou preferováním slitiny Dango & Dienenthal fimou Vítkovické železárny vyčíslila na 50 000 Kč.[32]

Účastníci konference „Plyn a voda 1935" byli pozváni na exkurzi do závodu.[33]

Národnostní napětí před 2. světovou válkou gradovalo, o čemž svědčí i článek 50 let provozují živnost bez oprávnění: „...koncem minulého roku při vyřizování jistých záležitostí firma předložila živnostenský list. Nastalo všeobecné šetření a zjistilo se, že továrna je již padesát let v provozu bez oprávnění. Majitelé Otto a Willy Dienthal jsou německými státními příslušníky a žijí ve Vestfálsku. Také společník a vedoucí Jan Trammer je rakouským státním příslušníkem. Z toho zjištění si továrníci těžkou hlavu nedělají, neboť oznámili, že jestliže povolení k provozu neobdrží, propusti 300 zaměstnaných dělníků a zastaví výrobu. Zato úřadům bude těžko věc vyřešiti už proto, že majitelé jsou Němci, kteří neobdrží živnostenský list v našem státě."[34]

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. července 1945 darovali dělníci jako dík za osvobození soudruhu Stalinovi velké šoupátko ze šlechtěného kovu.[35]

Dne 22. října 1945 byl zapsán do obchodního rejstříku národní správce, dílovedoucí Emanuel Birovský.[36]

V roce 1946 se rozhodlo o sloučení menších armaturek a koncentraci výroby armatur do Dolního Benešova do podniku Moravskoslezská armaturka. V Dolním Benešově byla továrna Holuscha a spol., továrna, na kotle a radiátory, ke které se administrativně připojila armaturka Dango & Dienethal a Továrna na armatury, a.s. Dolní Lipová.[37] Plánovaný počet zaměstnanců byl 1 500 osob.[38] Výroba Dango & Dienenthal ještě pokračovala i ve Vítkovicích, ale již pod názvem MSA.[9]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1983 označil československý dobový tisk Hanse Weidlanda, obchodního zástupce firmy Dango & Dienenthal, jako špiona pracujícího pro západního nepřítele.[39]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Impressum. web DANGO & DIENENTHAL [online]. DANGO & DIENENTHAL [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Alles im Griff. Home of Welding [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Unternehmen (Detailansicht). www.regionaler-jobverbund.de [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Auf internationalem Wachstumskurs - Regio Manager. https://www.regiomanager.de/ [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ Reference Repák a spol Ostrava. www.repak.cz [online]. 2023-10-12 [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ Krajský soud. Firma Protokollirungen. Brünner Zeitung. 1886-04-13, čís. 84, s. Úřední list - 1. Dostupné online. 
  7. ↑ a b KAVULOK, Jiří. Činitele našeho průmyslu, obchodu a živností. 28. říjen 1918-1936. 1936, s. 85. Dostupné online. 
  8. ↑ MOSSE, Rudolf, 1939. Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. Praha: Rudolf Mosse. 2488 s. S. 1669. 
  9. ↑ a b c MORAVSKOSLEZSKÁ, armaturka. inzerát. Nová svoboda. 1948-02-12, roč. IV., čís. 36, s. 5. Dostupné online. 
  10. ↑ Show Object - Vila Adolfa Suesse. www.ostravskepamatky.cz [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ LUKÁŠ. Vila Adolfa Suesse ve Vítkovicích [online]. 2022-11-01 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  12. ↑ úřednická vila - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  13. ↑ SUESS, Adolf. adresa. Adress-Buch und Wohnungs-Anzeiger von M.-Ostrau und Umgebung. 1900, s. 92. Dostupné online. 
  14. ↑ SUESS, Adolf. inzerát. Adress-Buch und Wohnungs-Anzeiger von M.-Ostrau und Umgebung. 1900, s. 271. Dostupné online. 
  15. ↑ KUKULSKI, H. inzerát. Troppauer Zeitung. 1889-05-15, roč. 104, čís. 112, s. 8. Dostupné online. 
  16. ↑ KITTL, Julius. Wattolik's Adressenbuch der Stadt Mähr.-Ostrau und ihrer Nachbargemeinden. Mähr. Ostrau: [s.n.], 1889. 184 s. S. 148. 
  17. ↑ WATTOLIK, Franz. Wichtigsten Nachbarorte. Führer durch den Industrie-Bezirk von Mähr.-Ostrau und Umgebung.. 1886, s. 45. Dostupné online. 
  18. ↑ Ministerstvo obchodu. Návěští. Brünner Zeitung. 1894-07-16, čís. 160, s. Úřední list - 2. Dostupné online. 
  19. ↑ AUSSTELLUNGS, Commision. inzerát. Katalog der Industrie- und Gewerbe-Ausstellung des Olmützer Gewerbe-Vereines. 1892, s. 163. Dostupné online. 
  20. ↑ Espacenet – search results. worldwide.espacenet.com [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ Obchodní soud. Protokolování firem. Brünner Zeitung. 1899-08-23, čís. 190, s. Úřední list - 1. Dostupné online. 
  22. ↑ a b Krajský soud. Protokolování firem. Brünner Zeitung. 1901-07-12, čís. 157, s. Úřední list - 1. Dostupné online. 
  23. ↑ KURKA, Josef. Dango & Dienenthal. Handels- und Gewerbe- Adressbuch des Ostrau-Karwiner Revieres. 1906, roč. I., s. 234. Dostupné online. 
  24. ↑ Před c. k. správním soudem. Brněnské noviny. 1912-06-03, čís. 126, s. 2. Dostupné online. 
  25. ↑ ANÝŽ, Josef. Krádež mědi. Národní listy. 1906-10-04, roč. XXXXVI., čís. 273, s. 3. Dostupné online. 
  26. ↑ Zločiny na Ostravsku. Čech. 1907-06-23, roč. XXXII., čís. 169., s. 5. Dostupné online. 
  27. ↑ ROSSAT, Josef. Aus der Metallwarenfabrik Dango & Dienenthal in Witkowitz. Volksfreund. 1908-07-17, roč. XXVIII., čís. 57, s. 5. Dostupné online. 
  28. ↑ U firmy Dango und Dienenthal ve Vítkovicích. Ostravský dělnický denník. 1919-04-10, roč. 1919., čís. 83., s. 4. Dostupné online. 
  29. ↑ ORGÁN STRANY, sociálně-demokratické. Neslýchaný kapitalistický teror. Duch času. 1922-05-31, roč. XXIV., čís. 145, s. 3,4. Dostupné online. 
  30. ↑ DANGO, Dienenthal. inzerát. Mor. Ostrava a Ostravsko-karvínský kamenouhelný revír. 1930. Dostupné online. 
  31. ↑ VÁŠA, Pavel. Výbuch v továrně. Lidové noviny. 1933-01-19, roč. 41., čís. 33, s. 8. Dostupné online. 
  32. ↑ CENEK, Edvard. Proces o název slitiny. České slovo. 1934-03-23, roč. XVII., čís. 81. Dostupné online. 
  33. ↑ LÍBAL, Vladimír. Plyn a voda. Národní listy. 1935-05-30, roč. 75., čís. 149., s. 3. Dostupné online. 
  34. ↑ CEKL, Jan. 50 let provozují živnost bez oprávnění:. Moravský deník. 1938-01-16, roč. 33., čís. 13., s. 4. Dostupné online. 
  35. ↑ ŠTEFAN, K. Dary ostravského dělnictva generalissimu Stalinovi. Nová svoboda. 1945-07-14, roč. I., čís. 58, s. 1. Dostupné online. 
  36. ↑ Zemský národní výbor. Firm. 1027, Sp. I 126. Úřední list Československé republiky. 1946-02-09, roč. 27, čís. 33, s. 398. Dostupné online. 
  37. ↑ inzerát. Nová svoboda. 1948-01-01, roč. IV., čís. 1, s. 12. Dostupné online. 
  38. ↑ ŠTEFAN, K. Hlučínsko se probouzí k národnímu uvědomění. Nová svoboda. 1946-02-12, roč. II., čís. 36., s. 2. Dostupné online. 
  39. ↑ DUCHOŇ, Ivo. Podle stejného scénáře. Obrana lidu. 1983-10-29, roč. XLII., čís. 43, s. 5. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dango_%26_Dienenthal&oldid=23902749“