Corynebacterium diphtheriae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxCorynebacterium diphtheriae
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Doménabakterie (Bacteria)
KmenActinobacteria
ŘádActinomycetales
ČeleďCorynebacteriaceae
RodCorynebacterium
Binomické jméno
Corynebacterium diphtheriae
Rosenbach, 1884
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Corynebacterium diphtheriae je grampozitivní nepohyblivá fakultativně anaerobní bakterie bez pouzdra. Způsobuje onemocnění zvané záškrt, které se přenáší vzduchem. Nejčastěji vstupuje přes mandle a způsobuje těžkou angínu s pseudomembránami a možnými komplikacemi (horečka, myokarditis, laryngospasmus).

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o grampozitivní tyčinku s charakteristickým kyjovitým vzhledem v mikroskopu označovaném jako tzv. tvar rozsypaného čaje. Albertsovou metodou lze pozorovat metachromatická granula.

Kultivace[editovat | editovat zdroj]

Roste dobře na krevním agaru.

Faktory virulence[editovat | editovat zdroj]

Corynebacterium diphtheriae produkuje neuroamidázu.

Dále produkuje difterický toxin (exotoxinového typu), který bakterie získává od bakteriofágů procesem transdukce. Difterický toxin je polypeptid složen ze 535 aminokyselin složený ze dvou (A a B) podjednotek spojených disulfidickými můstky. Patří mezi toxiny označované jako A-B toxiny. Podjednotka B dovoluje podjednotce A připojit se na hostitelskou buňku. V hostitelské buňce zastavuje proteosyntézu. Funguje tedy stejně jako exotoxin A Pseudomonas aeruginosa.

Terapie záškrtu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku záškrt.

Corynebacterium diphtheriae je citlivé na penicilinová antibiotika (penicilin, ampicilin), na makrolidy (erytromycin, azitromycin). Je nutno podávat v kombinaci s antitoxinem, jelikož po zničení bakterie se difterický toxin uvolňuje. Pro zmírnění příznaků se podávají kortikoidy na zmírnění otoků hrdla. Provádí se vakcinace proti záškrtu jako součást trivakcíny (spolu s tetanem a černým kašlem). [1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. [s.l.]: Neptun, 2003. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]