Bolzano (nádraží)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bolzano
Nádraží Bolzano ze svahu Soprabolzano
Nádraží Bolzano ze svahu Soprabolzano
StátItálieItálie Itálie
ProvincieBolzano
Souřadnice
Bolzano
Bolzano
Provozovatel dráhyRete Ferroviaria Italiana SpA - RFI
Nadmořská výška262 m n. m.
V provozu od1859
Nástupiště3
Počet cestujících15 000
Web[1]
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bolzano německy Bozen, ladino Balzan) je hlavní nádraží sídelní oblasti Bolzano, autonomní oblasti Bolzano (něm. Südtirol, Jižního Tyrolska) i celé provincie Trentino. Leží na evropské traťovém koridoru Innsbruck-Verona, respektive MnichovŘím. Slouží jako hlavní nádraží hlavního města provincie Bolzana i když se tak přímo nejmenuje.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Staré nádraží před přestavbou v letech 1927–29

Vznik nádraží spadá do konce padesátých let 19. století, kdy se i v náročném velehorském terénu dařilo budovat železnice. Bylo nejprve koncovým nádražím dráhy MeranoBolzano. V krátké době se ale stalo součástí delší dráhy Innsbruck-Verona, tzv. Brenerské dráhy a bylo přeměněno na průjezdné. V roce 1859 byly městským architektem Bolzana Sebastianem Altmannem navrženy úpravy nádraží včetně novorenesanční výpravní budovy.

Popis nádraží[editovat | editovat zdroj]

Nádraží je rozloženo v plochém a rozlehlém údolí řeky Isarco (Eiseck) těsně před soutokem Ádige, v přímém historickém centru Bolzana. Z důvodů přiblížení se centru se vedení tratě odchýlilo pro tento krátký úsek z běhu širé tratě, která je podél celého údolí vždy přímo v terase na břehu řeky. Nádraží je průběžné a až do současnosti sdružovalo osobní i nákladní dopravu. Nádraží pro osobní dopravu zahrnuje 7 kolejí, rozdělených do 3 nástupišť. Aby bylo dosaženo této polohy, průběh trati se na severovýchodě odpoutává od pravého břehu řeky Isarco a po ostrém oblouku dosahuje současného přímého tvaru stanice. Délka kolejí v 1. a 2. nástupišti se přibližuje 380 m. Současná nádražní budova byla postavena v letech 1927–1929 ve stylu poplatném fašistickému vkusu architektem Angiolo Mazzonim.

Budoucnost[editovat | editovat zdroj]

Delší dobu nepanovala s provozem nádraží úplná spokojenost. Byla proto v roce 2002 uspořádána mezinárodní dopravně urbanistická návrhová soutěž, ve které zvítězil tým, vedený známým rakouským architektem Borisem Podreccou.[1] Nejlepší návrh předpokládá na stejném místě novou konfiguraci nádraží v upravené geometrii, přičemž vlastní stanice se mění z rovných nástupišť do mírného zakřivení. Následkem je zmírněn a zkrácen oblouk širé- bezprostředně návazné tratě. Návrh připravený k uskutečnění představuje pokrokový trend v restrukturalizaci evropských nádraží. Dosavadní budova zůstává na stejném místě, se stejným spojením k městu, ve své původní službě a je doplněna o nové moderní prvky.

Projekt vstupuje do fáze realizace.[kdy?]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Adolph Stiller (ed.) City.Model. Bolzano. Salcburk 2011