Berta Hucková
| Berta Hucková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. prosince 1857 Třeboň |
| Úmrtí | 12. července 1887 (ve věku 29 let) Třeboň |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Třeboni |
| Příbuzní | Václav Hucek (rodič) Rozálie Vlčková (sestřenice) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Berta Hucková (2. prosince 1857, Třeboň – 12. července 1887, Třeboň)[1] byla dcerou zakladatele třeboňských lázní Václava Hucka. Berta byla iniciátorkou jejich založení a sama se významně podílela na jejich koncipování. Třeboňské Bertiny lázně nesou její jméno.
Život Berty Huckové[editovat | editovat zdroj]
Berta, pokřtěná Berta Františka Barbara, se narodila učiteli Václavu Huckovi a jeho manželce Marii Huckové, rozené Hermanové, která pocházela z Vodňan.[1] Václav Hucek byl významným organizátorem a účastníkem kulturního a společenského života ve městě. V tom mu již od mládí pomáhala i Berta, především v pěveckém spolku Pěslav.
Berta Hucková sice nevynikala půvabným zjevem a krásou, třeboňské měšťanské dcerky však převyšovala svým vzděláním a rozhledem.[2] Patřila k emancipovaným dívkám a ženám druhé poloviny 19. století. Uměla česky a německy, a také francouzsky, a to tak dobře, že mohla dávat soukromé hodiny. Velmi dobře hrála na housle a na klavír hrávala i na veřejnosti, kde rovněž zpívala. Ochotnicky vystupovala na divadle již od svých deseti let.
Věnovala se i dobročinné činnosti. Byla aktivní členkou Národní jednoty pošumavské, spolku, který podporoval českou menšinu v pohraničí.
Nejvýznačnějším přínosem Berty Huckové je ale její účast na založení třeboňských lázní, které jsou spojeny s jejím jménem a od nichž se odvíjí novodobá třeboňská lázeňská tradice.
Krátké vážné nemoci (zánět mozku) Berta Hucková náhle podlehla v pouhých 29 letech. Spolu se svými rodiči je pohřbena v rodinné hrobce na třeboňském hřbitově u sv. Alžběty.[3][4]
Bertiny lázně[editovat | editovat zdroj]
Na svých cestách s matkou se Berta seznámila s účinky rašeliny v západočeských lázních a rodina začala uvažovat o možnosti zřídit léčebný ústav i v Třeboni. Poté co Bertin otec nechal rozbory ověřit, že třeboňská rašelina je účinnější než mariánskolázeňská, se Berta stala hlavní iniciátorkou založení lázní v Třeboni. Oporu našla ve svém otci, který byl i schopný podnikatel. V září 1881 nechal strhnout zahradní restauraci, kterou dříve postavil na pozemku v dnešní Tylově ulici, který mu patřil již od roku 1869. 1. října 1881 si podal žádost u purkmistrovského úřadu v Třeboni spolu s plánem lázeňské budovy, který zhotovila dcera Berta na základě vyměření prostoru na němž se také podílela. Inspirací pro budovu, navrženou v novorenesančním stylu, byl Bertě dům, který viděla v Plzni. Hlavní patrová budova byla situovaná podél Zlaté stoky a doplněna dvěma rozbíhajícími se bočními trakty. Celek obsahoval pokoje, kabiny pro vanové koupele, kuchyň, prádelnu a další nezbytné zázemí lázní.
Základní kámen byl položen 4. října 1881 a objekt byl zkolaudován 27. října 1882. Ještě předtím se do něj Huckovi nastěhovali. Povolení i bezplatné těžbě rašeliny získal Václav Hucek od knížete Schwarzenberga 16. prosince 1882. Po vysvěcení 21. prosince 1882 se jako první v lázních vykoupali Václav Hucek a jejich stavitel Josef Záruba. V následujících dnech využívali lázní další hosté z Třeboně a okolí. Otevření slatinných lázní pro veřejnost se uskutečnilo 19. května 1883 a lázně si rychle získávaly klientelu z domova i vzdálené ciziny.[2] Manželé Václav a Marie Huckovi provozovali lázně až do roku 1909, kdy je převedli na svojí neteř Rozalii Vlčkovou.
Název Bertiny lázně[editovat | editovat zdroj]
Jak vzpomíná třeboňský rodák Josef Šusta, pojmenování Bertiny lázně zvolil Václav Hucek po své zesnulé dceři.[5] Tento název se užíval ještě počátkem 20. století.[6][7]
Prostý název Lázně nesl lázeňský dům u Zlaté stoky čp. 286 až do roku 1938, kdy ho Rozalie Vlčková prodala městu Třeboň. Tehdy se znovu nakrátko objevilo pojmenování Bertiny lázně, ale nevžilo se a převládl název Městské lázně. Název Bertiny lázně nese tento lázeňský komplex od r. 1992, kdy jej město získalo zpět od státu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika narozených, Třeboň 1857-1867, snímek 17 [online]. SOA Třeboň [cit. 2022-03-16]. Dostupné online.
- ↑ a b PSÍKOVÁ, Jiřina. Takové byly a jsou třeboňské lázně. Vyd. 1. vyd. Třeboň: Bertiny lázně 130 s. Dostupné online. ISBN 80-239-0517-1, ISBN 978-80-239-0517-5. OCLC 190778737
- ↑ Matrika zemřelých Třeboň 1878-1914, snímek 118 [online]. SOA Třeboň [cit. 2022-03-16]. Dostupné online.
- ↑ Hřbitov u sv. Alžběty http://www.ts-trebon.cz/uploads/file/dokumenty/Hrbitov/hrbitov%20planek.pdf
- ↑ ŠUSTA, Josef. Léta dětství a jinošství. Praha: Melantrich, 1947. Dostupné online. S. 79.
- ↑ ANTL, Theodor. Průvodce po městě Třeboni a nejbližším okolí,. Třeboň: Fišer, 1902. Dostupné online. S. 62.
- ↑ Politický kalendář občanský a adresář zemí koruny České na rok 1906. [s.l.]: [s.n.], 1906. Dostupné online. Kapitola Třeboň, s. 92.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PSÍKOVÁ, Jiřina. Takové byly a jsou třeboňské lázně. 1. vyd. Třeboň: Bertiny lázně Třeboň, 2003. 130 s. ISBN 80-239-0517-1. S. 44–77.
- PSÍKOVÁ, Jiřina. Třeboň. Třeboň: Paseka, 2009. 80 s. ISBN 978-80-7185-988-8.
- ŠEDA, Oldřich. Příspěvek k tradici třeboňského lázeňství od poloviny 15. století do roku 1915. Jihočeský sborník historický. 1999, roč. LXVIII, s. 147.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Berta Hucková na Wikimedia Commons
