Bernardo Strozzi
| Bernardo Strozzi Il Cappuccino, Il Genovese | |
|---|---|
 Kázání sv. Jana Křtitele (1644) | |
| Narození | asi 1581 Janov,  Janovská republika, Itálie |
| Úmrtí | 2. srpna 1644 Benátky  Benátská republika |
| Povolání | malíř mnich řádu kapucínů, kněz |
| Hnutí | janovské a benátské baroko |
| Významná díla | Sv. Jan Křtitel; Loutnista; Vanitas; Kuchařka |
| Mecenáš | Doriové |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bernardo Strozzi, také Il Cappuccino, nebo Il Prete Genovese (kolem 1581? Janov – 2. srpna 1644 Benátky) byl italský mnich řádu kapucínů a malíř-figuralista raného baroka; byl autorem oltářních obrazů, portrétů, žánrů, alegorických i mytologických scén, ale také zátiší.[1] Bývá pokládán za zakladatele janovského a benátského baroka.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině Pietra Strozziho a Ventury Pizzornové. Přesné datum jeho narození není známo. Otec chtěl ze syna mít kněze a učence. Bernardo se malířem začal učit v letech 1596-1598 u manýristického malíře Cesare Corteho a dále u Pietra Sorriho ze Sieny. V roce 1599 vstoupil do noviciátu kláštera kapucínů San Barnaba v rodném městě Janově. Začal již v klášteře malovat oltářní obrazy svatých a získal první veřejné zakázky na obrazy pro kostely v Rapallu a Borzoli. Po otcově smrti, roku 1608 nebo 1609 opustil klášter, aby uživil svou matku a žil jako světský kněz a dále maloval. Zpočátku žil v Campi, několik kilometrů od Borzoli. V roce 1610 žil Miláně v rodině španělského hraběte Andrey Manrique de Lara, pravděpodobně vyučoval děti malbě. Dále se v Janově učil od nizozemských malířů, kteří do města přicházeli za zakázkami (van Dyck, Rubens). V Benátkách se uplatnil jako portrétista (dvou dóžat, kardinálů, šlechty), malíř oltářních obrazů a fresek v knihovně Marciana při chrámu sv. Marka. Nedochoval se žádný portrét ani autoportrét Bernarda Strozziho, podle opakujících se tváří na jeho náboženských kompozicích se spekulovalo o identifikaci s některým vyobrazeným světcem. Podobizna krásné gambistky bývá pokládána za portrét jeho neteře Barbary Strozziové.
Bývá pokládán za zakladatele janovského a benátského baroka. Ovlivnil celou generaci svých pokračovatelů v Janově, Benátkách i ve Španělsku (Murillo).[2] Jeho obrazy byly často kopírovány.
Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Oplakávání Krista, 1615-1617; Accademia ligustica, Janov
- Zázrak svatého Didaka (Diega) z Alcantary, 1625, kostel Zvěstování (Chiesa della Santissima Annunziata), Levanto
- Josef vykládá své sny, 1626
- Loutnista, 1630–35, Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)
- Flétnista, 1624-25; Galleria di Palazzo Rosso, Janov
- Tobiáš uzdravuje slepého otce, 1630, Ermitáž
- Svatý biskup, San Gerardo Sagredo (?), 1633–35 Art Institute of Chicago
- Zahradnice, Maison d'Art, Monaco
- Kuchařka, 1625, Palazzo Rosso, Janov
- Alegorie Víry, Naděje a Lásky v Novém světě, fresky, Palazzo Podestà, Janov
- Básník Giulio Strozzi, Schlossmuseum, Güstrow
- Peníz daně, po 1630, Muzeum krásných umění, Budapešť
- Vanitas (Stará koketa), po 1630; Puškinovo muzeum, Moskva
- Alegorie fámy, 1635–1636, Národní galerie (Londýn)
- Setkání Eliazara a Rebeky u studny
- Podobizna krásné gambistky, kolem 1640; Galerie starých mistrů, Drážďany; pravděpodobně portrét neteře Barbary Strozziové
- Povolání svatého Matouše mezi apoštoly, Worcester Art museum
- Portrét básníka Giula Strozziho, otce Barbary Strozziové
- Svatý Vavřinec rozdává chrámový poklad chudým; 1640, kostel San Nicolo Tollentini, Benátky
- Prorok Eliáš a žena ze Sarepty, asi 1640, Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)
- Tři staré přadleny (Zlé sudičky), před 1644;[3]
- Zvěstování, 1644, Muzeum krásných umění, Budapešť
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Zázrak sv. Didaca z Alcantary -
Flétnista, 1624-1625 -
Kuchařka -
Tobiáš uzdravuje slepého otce, 1630 -
Loutnista, 1630–1635 -
Svatý biskup Gerardo Sagredo (?), 1633–35 -
Zahradnice -
Básník Giulio Strozzi -
Peníz daně, po 1630 -
Alegorie fámy, 1635–1636 -
Sv. Vavřinec rozdává chrámový poklad -
Prorok Eliáš a žena ze Sarepty, asi 1640 -
Tři přadleny -
Zvěstování, 1644 -
Vanitas (Stará koketa)
_-_Google_Art_Project.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Aukce Sotheby’s 1995
- ↑ BRIGSTOCKE, Hugh (ed.), Strozzi, Bernardo. The Oxford Companion to Western Art. Oxford Art Online. Oxford University Press. 2 February 2017
- ↑ námět pověsti použil o dvě století později ve své básni Heinrich Heine
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DANIEL, Ladislav: Benátčané,: malířství 17. a 18. století z českých a moravských sbírek : [výstava, Praha, Jízdárna Pražského hradu, 21. leden-27. duben 1997, Brno, Místodržitelský palác, 20. listopad 1997-16. březen 1998]
- BRIGSTOCKE, Hugh (ed.), Strozzi, Bernardo. The Oxford Companion to Western Art. Oxford Art Online. Oxford University Press. 2 February 2017
- SPICER Joaneth (ed.), Bernardo Strozzi: Master Painter of the Italian Baroque. Katalog výstavy. Walters Art Museum Baltimore, Baltimore 1995
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernardo Strozzi na Wikimedia Commons - Encyclopaedia britannica
- Aukce Dorotheum 2002: Dva kartografové
- Web gallery životopis
