Batrachotoxin
| Batrachotoxin | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Ostatní názvy | 3α,9α-epoxy-14β,18-(2′-oxyethyl-N-methylamino)-5β-pregna-7,16-dien-3β,11α,20α-triol-20α-(2,4-dimethylpyrrol-3-karboxylát) |
| Vzhled | bezbarvá až mléčně zabarvená tekutina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 23509-16-2 |
| Bezpečnost | |
| NFPA 704 |  4
POI
|
| Teplota vzplanutí | °C |
| Teplota hoření | °C |
| Teplota vznícení | °C |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Batrachotoxin je silný a rychle působící kardiotoxický a neurotoxický steroidní alkaloid, používaný indiány Noanamá Chocó a Emberá Chocó ze západní Kolumbie k lovu (slouží k výrobě otrávených šipek do foukaček). Nachází se v některých druzích jihoamerických žab čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae), brouků čeledi bradavičníkovitých (Melyridae) a ptáků rodu Pitohui (pištec), například pištci černohlavém. Dalším ptačím druhem, v jehož peří se jed nachází, je kosovec šoupálčí (Ifrita kowaldi).
Toxicita[editovat | editovat zdroj]
Batrachotoxin je jedním z nejúčinnějších jedů vůbec. Extrapolací letální dávky LD50 pro krysy se letální dávka tohoto alkaloidu pro člověka odhaduje na 1 až 2 µg/kg. Smrtelná dávka pro průměrného člověka může tedy být přibližně 100 µg, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné kuchyňské soli. Batrachotoxin je zhruba patnáctkrát účinnější než kurare.
Přírodní zdroje[editovat | editovat zdroj]
Batrachotoxin je vylučován v bezbarvých, nebo mléčně zabarvených sekretech, žlázami umístěnými na zádech a mezi ušima žab čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae). Samotné jedovaté žáby jed neprodukují. Během milionů let došlo k uzpůsobení žabích receptorů tak, že se staly necitlivými na jed. Věří se, že žáby v jejich přirozeném prostředí získávají jed pojídáním mravenců a ostatního hmyzu, který jed získává z rostlinných zdrojů. Jed byl nedávno objeven v broucích, kteří jsou pravděpodobným zdrojem jedu u žab a ptáků.[1]
Životní prostředí jedovatých žab jsou teplé oblasti Střední Ameriky a jižní Ameriky, kde relativní vlhkost vzduchu překračuje 80 %. Ze tří druhů, ve kterých se nachází batrachotoxin – pralesnička strašná (Phyllobates terribilis), pralesnička zlatopruhá (Phyllobates aurotaenia) a pralesnička dvoubarvá (Phyllobates bicolor) – je nejjedovatější pralesnička strašná.
Žáby chované v zajetí jed nevytvářejí, a tak s nimi může být zacházeno bez rizika.
Léčba[editovat | editovat zdroj]
V současnosti neexistuje pro léčbu otravy batrachotoxinem žádný účinný protijed. Batrachotoxin je společně s veratridinem, akonitinem a grayanotoxinem v tucích rozpustným jedem, který mění iontovou selektivitu sodíkových kanálů. Odolnost vůči jedu umožňuje protein N1584T.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://news.nationalgeographic.com/news/2004/11/1109_041109_toxic_beetles_2.html
- ↑ http://sciencemag.cz/proc-se-jedovate-zaby-neotravi-samy/ - Proč se jedovaté žáby neotráví samy
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu batrachotoxin na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo batrachotoxin ve Wikislovníku
