Audrey Munson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Audrey Munson
Narození8. června 1891
New York
USAUSA USA
Úmrtí20. února 1996 (ve věku 104 let)
New York
USAUSA USA
Místo pohřbeníNew Haven Cemetery
Povoláníherečka, modelka, divadelní herečka a filmová herečka
RodičeEdgar Munson
Katherine Mahaney
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Audrey Marie Munson (8. července 1891 New York – 20. února 1996 New York) byla americká modelka a filmová herečka. Je považována za první americkou supermodelku.[1] Ve své době byla známá jako „Miss Manhattan”, „Panama–Pacific Girl”, „Exposition Girl” a „American Venus”. Byla modelkou a inspirací pro dvanáct soch v New Yorku a mnoho dalších na jiných místech. Objevila se také ve čtyřech němých filmech např. Inspiration (1915), kde byla nahá, jako první americká herečka, která tak učinila v nepornografickém filmu.[2]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Socha Adolpha Alexandera Weinmana Descending Night, na obálce magazínu Sunset (říjen 1915)[3]

Modelka[editovat | editovat zdroj]

Narodila se Rochesteru v New Yorku 8. července 1891[4][3] Edgaru Munsonovi a Katherine „Kittie“ Mahaney. Její otec byl z Mexico z New Yorku, kde později žila. Rodiče se rozvedli, když jí bylo osm. Audrey a její matka se poté odstěhovaly do Providence v Rhode Island.[5]

V roce 1909 se přestěhovaly do New Yorku, kde se tehdy sedmnáctiletá Audrey snažila získat kariéru herečky a sborové zpěvačky.[1] Její první rolí na Broadwayi byl "lokaj" ve hře The Boy and The Girl v zahradách divadla New Amsterdam theatre.[6] Objevila se také ve hře The Girl and the Wizard a Girlies and La Belle Paree.[6]

Když se svou matkou sledovali výlohy na 5. Avenue, všiml si jí fotograf Felix Benedict Herzog, který ji požádal, zda by mu pózovala v jeho studiu v budově Lincoln Arcade na Broadwayi a 65. ulici.[1] Herzog ji představil svým přátelů v uměleckých kruzích. Pózovala muralistovi Williamu de Leftwich Dodgeovi, který jí dal doporučující dopis pro Isidora Kontiho. Konti byl první sochař, pro kterého pózovala nahá.[7] Poté pózovala pro významné umělce včetně malíře Francise Coates Jonese, ilustrátora Harrisona Fishera, Archieho Gunna, Charlese Dana Gibsona[8] a fotografy Herzoga a Arnolda Gentheho.[1] Pózovala však převážně pro modely soch.

Poprvé získala uznání za Kontiho mramorové sousoší Tři grácie, které bylo odhaleno v novém Velkém sále v hotelu Astor na Times Square v září 1909.[1] Pózovala pro všechny tři grácie. Krátce poté, byla po tři desetiletí vyhledávanou modelkou předních amerických sochařů. Stála modelkou pro mnoho soch, monumentů a alegorických architektonických skulptur na významných veřejných budovách. Deníku The Sun v roku 1913 uvedl: „Více než sto umělců se shodlo, že jestli někomu konkrétnímu náleží jméno Miss Manhattan, tak je to tato žena.“[9] V roce 1915, kdy bylo její jméno již dobře známé, se stala modelkou pro Alexandra Stirliga Caldera, když se stal ředitelem sochařství Mezinárodní výstavy Panama–Pacific v San Franciscu.[10] Audrey pózovala pro tři pětiny soch, které byly vytvořeny pro tuto výstavu a vstoupila ve známost jako„ Panama-Pacific Girl“.[11]

Filmová herečka[editovat | editovat zdroj]

Audrey Munson ve filmu Purity, Divadlo Liberty

Její nově nabitá sláva jí pomohla odstartovat její kariéru v rodícím se filmovém průmyslu. Objevila se ve čtyřech němých filmech. V prvním kterým byl film Inspiration (1915) od Thanhouserovy filmové společnosti, režírovaný Georgem Foster Plattem, se objevila zcela nahá jako modelka sochaře. Cenzoři se zdráhali film zakázat, z obavy, že by museli zakázat celé renesanční umění. Filmy kde se Audrey objevila byly kasovní trháky, ačkoli kritika byla rozdělená.[3] Thanhouser najal vzhledově podobnou herečku Jane Thomas, aby hrála Audreyny herecké scény zatímco Audrey se objevila v nahých scénách.[12] Ačkoliv se udává, že Audrey Munson byla první americkou herečkou, která se objevila zcela nahá v nepornografickém filmu,[13] podle historičky Karen Ward Mahr, byla první Margaret Edwards ve filmu Hypocrites, který byl uveden dříve v roce 1915.[14]

Jejím druhým filmem byl snímek Purity (1916), který vytvořila Americká filmová společnost v Santa Barbaře v Kalifornii, a který režíroval Rae Berger. Je to jediný snímek, který se dochoval. Byl znovuobjeven v roce 1993 v „pornografické” sbírce ve Francii, kterou získal francouzský národní filmový archiv.[1] Třetí film byl The Girl o' Dreams od stejné společnosti, který pravděpodobně režíroval Tom Ricketts. Film byl dokončen na podzim 1916, ale ačkoli je film zmíněn v seznamech titulů několika jeho herců v adresáři filmového studia z roku 1916, byl uveden až v prosinci 1918, nebyl chráněn autorskými právy a neexistuje o něm žádná další zmínka.[15][16]

V prosince 1916 se Audrey vrátila na východní pobřeží vlakem ze Syracuse, kde se stýkala se členy vyšší společnosti z New Yorku, Newportu a Rhode Islandu. Její matka údajně trvala, aby se provdala za syna dědice naleziště stříbra Comstock Lode, Hermanna Oelrichse Jr., tehdejšího nejbohatšího starého mládence v Americe. Dne 27. ledna 1919 napsala nesourodý dopis americkému ministerstvu zahraničí, v němž odsuzovala Oelrichse jako součást proněmecké sítě, která ji vyhnala z filmového byznysu. Sdělila, že plánovala opustit Spojené státy, aby znovu zahájila svou filmovou kariéru v Anglii.[1][17]

Proslulost[editovat | editovat zdroj]

Ve filmu Heedless Moths (1921)
Audrey Munson a Thomas A. Curran ve filmu Inspiration (1915)

V roce 1919 žila se svou matkou v penzionu na 164. západní a 65. ulici na Manhattanu, který vlastnil Dr. Walter Wilkins. Wilkins se do Audrey zamiloval a 2. února zavraždil svoji manželku Julii, aby se mohl znovu oženit.[13] Audrey s matkou odjely z New Yorku, zatímco je hledala policie kvůli výslechu. Po celostátním pátrání byly nalezeny, odmítly se vrátit do New Yorku, zatímco je vyslýchali agenti z Burnsovy detektivní kanceláře v Torontu. Obsah jejich prohlášení nikdy nebyl zveřejněn, ale Audrey důrazně popřela, že by měla jakýkoliv romantický vztah s Dr. Wilkinsem.[1] Wilkins byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti na elektrickém křesle. Před vykonáním rozsudku se oběsil ve své cele.[18]

Následkem Wilkinsovy smrti byl konec pro Audreyinu desetiletou kariéru v modelingu. Stále ji vyhledávali novináři. V roce 1920 se jí nedařilo nikde získat práci. Žila v Syracuse v New Yorku, kde ji podporovala matka, která podomně prodávala kuchyňské potřeby. V roce 1920 údajně pracovala jako prodavačka lístků v desetníkovém muzeu.[19]

Od ledna do března roku 1921 vycházela série dvaceti článků v Hearst's Sunday Magazine a další desítky v Sunday newspaper supplements,[20][21]pod jménem Audrey Munson. Celá série měla titul „Královna uměleckých studií” a obsahovala anekdoty z její kariéry s varováním o osudech dalších modelek. V jedné z anekdot položila čtenářům otázku, aby si představili její budoucnost:[13]

Co se stane s modely umělců? Říkám si , zda mnoho čtenářů nestálo před mistrovským dílem krásné sochy či pozoruhodnou malbou, jejíž vzdání se draperie spíše zvýrazňovalo než snižovalo její skromnost a čistotu, a položili si otázku „Kde teď je ta modelka, která byla tak krásná?”

V únoru téhož roku, agent a producent Allen Rock vydal reklamy, které ukazovaly šek na 27 tisíc dolarů, které zaplatil Audrey, aby vystoupila ve filmu s titulem Heedless Moths, který režíroval Robert Z. Leonard podle vlastního scénáře, který napsal na základě článků. Audrey později sdělila, že šek na 27 tisíc dolarů byl jen reklamní trik a podala na Allen Rocka žalobu. Proces odhalil, že dvacet článků bylo napsáno v zastoupení novinářem Henrym Leyford Gatesem.[22]

V létě 1921 Audrey zahájila celostátní hledání v tisku United Press, k nalezení perfektního muže k sňatku. Hledání ukončila v srpnu s prohlášením, že se vdát stejně nechce.[23] Dne 3. října 1921 byla zatčena v Národním divadle v St. Louis za prohřešek proti morálce, kvůli její roli ve filmu Innocence.[24] Ona i její manažer, nezávislý filmový producent Ben Judell, byli zproštěni viny. O několik týdnů později se stále objevovala v St. Louis spolu s promítáním Innocence, kde ztvárňovala „sérii nových póz ze slavných obrazů“.[25]

Dne 27. března 1922 se pokusila spáchat sebevraždu, když spolykala roztok chloridu rtuťnatého.[26]

Poslední roky[editovat | editovat zdroj]

Dne 8. července 1931 její matka požádala soud, aby ji poslal do psychiatrické léčebny. Soudce z Oswego County zařídil, aby byla přijata do psychiatrického ústavu k podstoupení léčby. Ve státní nemocnici Svatého Lawrence pro choromyslné v Ogdensburgu byla léčena s depresemi a schizofrenií po celých 65 let, až do své smrti ve věku 104 let.[13][27]

V polovině 50. let byla Audrey dostatečně slavná, aby posloužila jako předmět pro anekdory v monografii P. G. Wodehouse a Guye Boltona o svých letech na Broadwayi s názvem Bring on the Girls! (1953). Ačkoli dle životopisce Wodehouse, jsou považovány spíše na fikci než za skutečnost.[28]

Desítky let Audrey neměla nikoho kdo by ji v ústavu navštívil. Až v roce 1984, když jí bylo 93 let, ji znovuobjevila její poloviční neteř Darlene Bradley.[1] Několik let poté prodělala mrtvici, zemřela 20. března 1996 ve věku 104 let.[29]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Audrey Munson na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i BONE, James. The Curse of Beauty: The Scandalous and Tragic Life of Audrey Munson, America's First Supermodel. New York City: ReganArts, 2016. 
  2. ↑ Unearthing Audrey Munson: Hollywood's First Nude Model [online]. 2021-11-11 [cit. 2021-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 17, 2021. 
  3. ↑ a b c Rozas and Bourne-Gottehrer. American Venus: The Extraordinary Life of Audrey Munson, Model and Muse. Los Angeles: Balcony Press, 1999. 
  4. ↑ WHITE, Justin D. Rediscovering Audrey [online]. Andreageyer.info. Dostupné online. 
  5. ↑ BONE, James. The Glamorous Life And Tragic Fall of America's First Supermodel. The Daily Beast. April 23, 2016. Dostupné online [cit. April 24, 2016]. 
  6. ↑ a b Internet Broadway Database [online]. Dostupné online. 
  7. ↑ Audrey Munson, "By the 'Queen of the Artists' Studios,' Chapter 1." The San Francisco Examiner, January 9, 1921, p. 83.
  8. ↑ "The 'Most Copied' Girl in America," The El Paso Times, March 22, 1914, p. 48.
  9. ↑ JACOBS, Andrew. Rescuing a Heroine From the Clutches of Obscurity. The New York Times. April 14, 1996. Dostupné online [cit. April 9, 2016]. 
  10. ↑ JAMES, Juliet Helena Lumbard. Palaces and Courts of the Exposition: A Handbook of the Architecture, Sculpture and Mural Paintings with Special Reference to the Symbolism. [s.l.]: California Book Company, 1 January 1915. Dostupné online. S. 47–49. 
  11. ↑ The Broad Minded Romance of the Famous Panama-Pacific Girl. Richmond Times-Dispatch. June 27, 1915. Dostupné online [cit. January 23, 2016]. 
  12. ↑ DONNELLY, Elisabeth. Descending Night. The Believer. Summer 2015. Dostupné online [cit. May 16, 2016]. 
  13. ↑ a b c d KNAFO, Saki. The Girl Beneath the Gilding. The New York Times. December 9, 2007. Dostupné online [cit. February 4, 2009]. 
  14. ↑ Mahr, Karen Ward (2008) Women Filmmakers in Early Hollywood Baltimore, Maryland: Johns Hopkins University Press. pp.93-94 ISBN 9780801890840
  15. ↑ https://db03.id.ucsb.edu:8091/4DACTION/www_ShowFilmDetail?filmID=502&which_table=all_year
  16. ↑ AFI|Catalog [online]. Dostupné online. 
  17. ↑ Fold3.com FBI archive "Old German Case Files" [online]. 1919. Dostupné online. 
  18. ↑ Audrey Munson: "Miss Manhattan" Died in Obscurity in 1996 | Keith York City [online]. Keithyorkcity.wordpress.com, October 25, 2012 [cit. 2016-05-26]. Dostupné online. 
  19. ↑ LOCAN, Clarence A. Audrey Munson, Whose "Perfect Form" Was the Rage Here in 1915, Destitute in East. www.newspapers.com. San Francisco Chronicle, November 7, 1920. Dostupné online [cit. February 3, 2019]. 
  20. ↑ Audrey Munson [online]. American Film Institute [cit. 2016-01-23]. Dostupné online. 
  21. ↑ BOWERS, Q. David. Inspiration [online]. Thanhouser Company Film Preservation, Inc. [cit. 2016-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 8, 2016. 
  22. ↑ Journalist Finds New Material on Genocide Survivor Film Star Aurora Mardiganian. mirrorspectator.com. Armenian Spectator-Review, May 19, 2016. Dostupné online [cit. February 16, 2019]. 
  23. ↑ Audrey Munson Retreats in Face of Concerted Drive by Many "Perfect" Men. www.newspapers.com. Buffalo Enquirer, August 19, 1921. Dostupné online [cit. February 3, 2019]. 
  24. ↑ Audrey Munson Pinched for Posing, Tells View of Silk-Shinned Immorality. www.newspapers.com. Belvidere (Illinois) Daily Republican, October 4, 1921. Dostupné online [cit. February 3, 2019]. 
  25. ↑ Innocence ad. www.newspapers.com. St. Louis Star and Times. Dostupné online [cit. February 3, 2019]. 
  26. ↑ Model Who Attempted Suicide by Poison Will Recover. The New York Times. May 29, 1922. Dostupné online [cit. February 4, 2009]. 
  27. ↑ Brock, Chris. 'American Muse' story of beauty from Oswego County carved in stone, forgotten in memory. Watertown Daily Times. September 19, 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 2, 2016. 
  28. ↑ DONALDSON, Frances. P.G. Wodehouse: The Authorized Biography. London: Futura, 1983. ISBN 0-7088-2356-4. S. 12. 
  29. ↑ Number: 082-42-0284; Issue State: New York; Issue Date: 1996. Ancestry.com. U.S., Social Security Death Index, 1935–2014 [database on-line]. Provo, UT: USA: Ancestry.com Operations, Inc., 2011.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Audrey_Munson&oldid=23799966“