Arnošt Ferdinand Leopold Oktavius de Suys
Arnošt Ferdinand Leopold Oktavius de Suys (1630 – 1677) byl šlechtic belgického původu žijící v Čechách.
Otec Ernst de Suys[editovat | editovat zdroj]
Rodina de Suys pocházela z Belgie; otec Ernst de Suys (1595 – 1645) byl významný vojevůdce, který se proslavil ve třicetileté válce v císařském vojsku.[1] Podrobněji jeho působení ve třicetileté válce popsal Dr. Bernd Warlich.[2] Poprvé jeho jméno historické prameny zmiňují v souvislosti s bitvou u Lützenu v roce 1632. V letech 1632 až 1645 zrekonstruoval Ernst de Suys zámek v Harzé v Belgii, kde je nad průčelím společný erb rodů de Suys a Lynden (jeho manželky Ernestina de Suys, rozená d’Aspremont-Lynden (*1645 v Harzé).[3] V roce 1635 získal Ernst de Suys zámek Tupadly, které byly zkonfiskovány předchozím majitelům Trčkovým. Adam Erdman Trčka z Lípy působil totiž ve Valdštejnově armádě a byl spolu s ním roku 1634 zavražděn. Ernst de Suys zrekonstruoval tvrz na barokní zámek v letech 1636–1640. V roce 1642 Ernst de Suys nechal postavit ke kapli chrámovou loď a faru.[4] Dne 9. 2. 1645 Ernst de Suys získal titul hraběte. V druhé bitvě u Breitenfeldu 2. listopadu 1642 vedl dělostřelecký pluk. V této bitvě byl Ernst de Suys Švédy zajat, držen v zajetí v Erfurtu po dva roky a získal svobodu až po zaplacení výkupného 28. listopadu 1644. Ernst de Suys se poté zúčastnil bitvy u Jankova. Zemřel na úplavici v Rakousku v Ybbsu. Je pohřben v kostele St-Remacle v Lutychu.
Působení Arnošta Ferdinanda v Tupadlech a v Kounicích[editovat | editovat zdroj]
Arnošt Ferdinand se v roce 1666 oženil s Klárou Františkou Thunovou a poté žili na zámku v Kounicích. Z jeho činů, kterými podporoval poddané, lze zmínit zpětnou koupi dvorců od císaře Leopolda I., které kdysi k panství náležely. Také pro Nehvizdy se mu podařilo 11. 7. 1676 vyprosit obnovu ztracené výsady na dva výroční trhy rozšířené i na prodej dobytka.[5] V roce 1676 tupadelské panství po požáru prodal Marii Barboře z Pöttingů, rozené ze Šternberka.[6] Zásluhou Arnošta de Suys a jeho manželky byl postaven na východním konci městyse při cestě do Bříství špitál pro sedm chudých starců z bývalého panství. Základy špitálu byly položeny v roce 1677. Na špitálu byly dvě tabule ve zdi s těmito nápisy: „Illustrissimus D. D. Arnestus Ferdinandus Leopoldus Comes de Suys, Dominus in Kauniczet Korych (?), S. C. M. actualis Cammerarius et Legionis Bar. de La Borde Locumtenens, Hospitale hoc inchoavit et propriis sumptibus exstrui curavit. A, D, MDCLXXVII“ a „Illustrissima D. D. Clara Francisca Comitissa de Suys, nata Comitissa de Thun, Hospitale hoc ad intentionem sui defuncti Domini Consortis superstes vidua fieri curavit. A. D. MDCLXXX.“ Zmínil se o nich Václav Trnka v knize Kounice a Přerov v Čechách.[7] Stejně tak Václav Trnka uvádí 2 zvony v kostele v Kounicích, které byly označeny nápisy připomínající manžele de Suys. Větší zvon má dle Trnky na sobě dva obrazy: krucifix s pannou Marií a sv. Janem po stranách, pak pannu Marii s Jezulátkem na ruce a tento nápis: „Octava Octobris 1677 igne consumpta 30. Augusti sumptibus illIni: dni: dni: Ernesti Ferdinandi Leopoldi s: r: j: comitis de Suys et illmae: dna: dna: Clarae Franciscae comitissae de Suys natae comitissae de Thun restaurata ao 1678.“ — [7]
Štolmíř[editovat | editovat zdroj]
Václav Trnka popisuje korespondenci hraběte Arnošta de Suys ohledně Černíků, které patřily ke Štolmíři a tamní farář dostával desátku 58 korců rozličného obilí. Hraběti se nelíbilo, že jeho poddaní přísluší k faře pod cizím patronátem. Existuje k tomu korespondence z 5. května 1665, kterou sepsal hejtman panství Černokosteleckého Vavřinec Leitter z Tannenbergu a také odpověď Arnošta de Suys z 10. července 1668. A stejně tak posléze hraběnka pojala záměr Černíky odtrhnout od Štolmíře a přidělit je k Bříství. Konsistoř 5. dubna 1675 nařídila vikáři v Labském Kostelci, aby hraběnce sdělil, že přání nemůže vyhovět. Zůstalo tak vše při starém.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KONIAREK, Klaus. WER war WER – im Dreißigjährigen Krieg [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ADMIN. Suys [Soise, Soisse, Sois, Suis, Suise, Suisi, Soy, Suse, Suy, Suyss, Duys] und Tourabel, Ernst Roland, Baron de Grysort [Grisart, Chrisom], Graf von | Der Dreißigjährige Krieg in Selbstzeugnissen, Chroniken und Berichten [online]. [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Chateau de Harzé : bienvenue dans l’antre de la puissante famille ardennaise des Montaigu. Paris Match [online]. Hachette Filipacchi Médias, 2021-01-15 [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ KAMLER, M. Krásné Česko: Potěhy (obec) [online]. 2014-02-15 [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ STŘECHA, A. Městys Nehvizdy: Informace: Historie [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ VÍTEK, Pavel. Hrady.cz: Tupadly [online]. 2006-10-08 [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c TRNKA, Václav. Kounice a Přerov v Čechách. Historicko-statistický přehled. [s.l.]: Kolar, 1873. Dostupné online. S. 112.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOŠŤÁL, Vratislav; KOŠŤÁLOVÁ, Renata. Francouzská šlechta v českých zemích. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2021. ISBN 978-80-7364-118-4. S. 264–269.
- TRNKA, Václav. Kounice a Přerov v Čechách. Historicko-statistický přehled. [s.l.]: Kolar, 1873. Dostupné online. S. 112.
- KONIAREK, Klaus. WER war WER – im Dreißigjährigen Krieg [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. (německy)
- WARLICH, Bernd. Der Dreißigjährige Krieg in Selbstzeugnissen, Chroniken und Berichten [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. (německy)
