Antonia Dickertová-Noháčová
| Antonie Dickertová | |
|---|---|
 před r. 1927 | |
| Narození | 7. října 1862 Praha |
| Úmrtí | 12. května 1946 (ve věku 83 let) Praha |
| Povolání | pedagožka |
| Manžel(ka) | Dickert |
| Rodiče | Josef Nohačz, Josefa Bauschová |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonia Dickertová-Noháčová[1] (7. října 1862 Praha – 12. května 1946 Praha)[2] byla česká pedagožka, spisovatelka a překladatelka.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Rodiče Antonie byli: Josef Nohačz (1836–1913) a Josefa roz. Bauschová.(1833–1876). Měla čtyři sourozence: Josefa (1860–1917), Karolínu Ženíškovou (1866–1938), Emilii (1868) a Eduarda (1873).[3] Po smrti matky se otec r. 1876[4] oženil s Barborou Pešantovou, se kterou měl 9 dětí.
Antonia studovala ve Vídni a ve Švýcarsku. Působila jako ředitelka Ústavu řečí a hudby v Buenos Aires. Tam se roku 1898 provdala za říšsko-německého důstojníka Dickerta. Po manželově smrti (1907) se vrátila do Prahy.
Zde působila jako soukromá učitelka francouzštiny, němčiny, španělštiny a portugalštiny. Na Karlově univerzitě se roku 1920 stala první ženou-lektorkou. Vyučovala i na Ruské národní univerzitě a na Vysoké škole obchodní. Byla členkou Ústavu španělského a Ústavu iberoamerického, autorkou španělských spisů o Československu a překladatelkou mj. Jaroslava Vrchlického a Julia Zeyera do španělštiny.
V Praze XII bydlela na adrese Kanálská 1.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Spisy[editovat | editovat zdroj]
- Música Checa – 1924
- La Industria Checoslovaca (1928)
- Checoslovaquia – 1930
- Masaryk
Překlad[editovat | editovat zdroj]
- Spis o nových zemích a o Novém světě; bibliofilie; souběžný anglický a španělský text – Amerigo Vespucci [Mikuláš Bakalář činný 1498–1513]; Cyrill Antonín Straka; překlad anglický pořídil H. J. Cheshire, španělský Antonia Dickertová; typografická úprava Karel Durynk; výtisky na japonu a na papíře holandském jsou číslovány a svázány do kůže Antonínem Škodou podle návrhu Karla Votlučky. Praha: Vincenc Svoboda a Antonín Škoda, 1926
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 70–71.
- ↑ Dickertová, Antonie, 1862–1946 | Knihovna Královské kanonie premonstrátů. tritius.strahovskyklaster.cz [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-05.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-03-16]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Osobní spis Antonie Dickertové-Noháčové – Ústav dějin a archivu UK
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonia Dickertová-Noháčová
- Antonie Dickertové v Národních listech Moravská zemská knihovna v Brně
- Matrika narozených: Karolína Noháčová
