Přeskočit na obsah

Alois Mecera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alois Mecera
Rodné jménoAlois Antonín Mecera
Narození23. července 1898
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. prosince 1963 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povolánífilmový architekt
Aktivní roky1920–1958
ChoťRůžena Mecerová[1] (1929–19??)
Miroslava Mecerová[2] (19??–1963, jeho smrt)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Mecera (23. červenec 18986. prosinec 1963) byl český filmový architekt, jeden z průkopníků české filmové scénografie. U filmu začínal na začátku 20. let 20. století. Za svoji téměř čtyřicetiletou kariéru se podílel na více než stovce filmů. K těm nejznámějším patří Batalion (1927), Plukovník Švec (1929), Přítelkyně pana ministra (1940), Hotel Modrá hvězda (1941), Železný dědek (1948) nebo Obušku, z pytle ven! (1955).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Alois Antonín Mecera 23. července 1898 v Praze. Pocházel z dělnické rodiny, jeho otec se živil jako stavební dělník.[3] V sedmi letech mu zemřela matka.[4][5] Prostředí stavenišť, ve kterém se díky otci od útlého věku pohyboval, podnítilo v něm zájem o věci spojené s architekturou. Finanční situace mu však nedovolila jít studovat, vyučil se proto zámečníkem, truhlářem a štukatérem[4][6], což se mu v jeho budoucím povolání filmového architekta velmi hodilo. Po vyučení se živil jako truhlářský pomocník. V Evropě zuřila válka, a tak byl sotva osmnáctiletý Mecera v květnu 1916 odveden do rakousko-uherské armády a poslán na ruskou frontu, později pak do Albánie.[4]

Svou životní dráhu filmového architekta zahájil na začátku dvacátých let. Významnou měrou se o to zasloužil jeho švagr, filmový podnikatel, režisér, scenárista, kameraman a producent Josef Kokeisl (1894–1951), jehož zásluhou se dostal do filmových ateliérů[6][4]. V roce 1920 získal práci v nově budovaném filmového ateliéru společnosti A-B na Královských Vinohradech. Začínal od píky, jako ateliérový dělník obstarával úklid nebo maloval kulisy, velmi rychle se ale vypracoval na asistenta architekta. Prvním filmem, na kterém se jako asistent architekta, v tomto případě Bohuslava Šuly (1887–1967), podílel, byl film Ukřižovaná, který v roce 1921 natočil podle stejnojmenného fantaskního romaneta Jakuba Arbesa režisér Boris Orlický.[7]

Od roku 1923 pracoval již jako samostatný architekt v ateliérech společnosti A-B na Vinohradech (od 30. let sídlících na Barrandově) a v ateliérech Karla Lamače v Košířích Na Kavalírce.

Filmografie (výběrová)[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1940 – Národní cena za výkon filmového architekta (za stavby filmu Muž z neznáma)[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Co se děje. Filmový kurýr. 9. únor 1929, roč. 3, čís. 6, s. 6. 
  2. Osobní zprávy. Lidová demokracie. 6. prosinec 1968, roč. 24, čís. 322, s. 4. 
  3. Anon. K šedesátinám Aloise Mecery. Filmové informace. Praha: Ústřední půjčovna filmů, 16. červenec 1958, roč. 9, čís. 29, s. 9. ISSN 1801-691X. 
  4. a b c d HLAVÁČEK, Luboš M. Průkopník českého filmového výtvarnictví. Film a doba. Praha: Orbis, září 1955, roč. 1, čís. 9–10, s. 443. [dále jen Hlaváček]. 
  5. Třicet let filmovým architektem. Kino. 15. leden 1953, roč. 8, čís. 2, s. 18. 
  6. a b BARTOŠKOVÁ, Šárka; BARTOŠEK, Luboš. Filmové profily: Českoslovenští scenáristé, režiséři, kameramani, hudební skladatelé a architekti hraných filmů. 2. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1986. S. 285. 
  7. Hlaváček, s. 444.
  8. ČERNÍK, Artuš. Nositelé letošních národních cen za filmové umění. Lidové noviny. Brno: Lidová tiskárna, 6. říjen 1940, roč. 48, čís. 508, s. 5–6. ISSN 1802-6265. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Monografie
  • BARTOŠKOVÁ, Šárka; BARTOŠEK, Luboš. Filmové profily: Českoslovenští scenáristé, režiséři, kameramani, hudební skladatelé a architekti hraných filmů. 2. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1986. 521 s. 
  • Kolektiv autorů. Český hraný film I. 1898–1930. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1995. 285 s. ISBN 80-7004-082-3. 
  • Kolektiv autorů. Český hraný film II. 1930–1945. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1998. 504 s. ISBN 80-7004-090-4. 
Články v periodikách
  • ČERNÍK, Artuš. Nositelé letošních národních cen za filmové umění. Lidové noviny. Brno: Lidová tiskárna, 6. říjen 1940, roč. 48, čís. 508, s. 5–6. ISSN 1802-6265. 
  • Anon. Alois Mecera – třicet let filmovým architektem. Filmové informace. Praha: Československý státní film, 24. prosinec 1952, roč. 3, čís. 52, s. 16–17. ISSN 1801-691X. 
  • Anon. Třicet let filmovým architektem. Kino. Praha: Československý státní film, 15. leden 1953, roč. 8, čís. 2, s. 18. ISSN 0323-0295. 
  • HRBAS, Jiří. O práci našich filmových architektů III. profily filmových architektů. Kino. Praha: Československý státní film, 17. prosinec 1953, roč. 8, čís. 26, s. 406–407 a 411. ISSN 0323-0295. 
  • HLAVÁČEK, Luboš M. Průkopník českého filmového výtvarnictví. Film a doba. Praha: Orbis, září 1955, roč. 1, čís. 9–10, s. 443–446. 
  • Anon. K šedesátinám Aloise Mecery. Filmové informace. Praha: Ústřední půjčovna filmů, 16. červenec 1958, roč. 9, čís. 29, s. 9. ISSN 1801-691X. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]