Alexandr V.
| Alexandr V. | |
|---|---|
.JPG) | |
| Narození | 1339 Kréta |
| Úmrtí | 3. května 1410 (ve věku 70–71 let) Bologna |
| Místo pohřbení | Bazilika sv. Františka |
| Národnost | Řekové |
| Alma mater | Pařížská univerzita Oxfordská univerzita |
| Povolání | katolický kněz |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Funkce | diecézní biskup (1386–1388) Roman Catholic Bishop of Vicenza (od 1388) Roman Catholic Bishop of Novara (1389–1398) milánský arcibiskup (1402–1408) kardinál (1405–1410) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr V., narozený Pietro Phillarges di Candia, resp. Petros Filargos (cca 1339 Kréta – 3. května 1410 Bologna), byl papež zvolený pisánským koncilem roku 1409.
Život[editovat | editovat zdroj]
Byl vychováván františkány na benátské Krétě, v mladém věku vstoupil do řádu a studoval teologii na Sorboně, v roce 1381 dosáhl mistrovství v teologii na pařížské univerzitě v roce 1386. Jako teolog po sobě zanechal komentáře k Sentencím Petra Lombarda. V duchovní správě se dopracoval v roce 1402 až k arcibiskupství v Miláně a od roku 1405 potom užíval kardinálské důstojnosti. Po zvolení papežem sídlil v Pise a ve výsledku se k jeho obedienci hlásila Francie a Anglie. Po jeho brzké smrti se stal jeho nástupcem Jan XXIII. Sice již kostnický koncil uznal za právoplatnou linii římskou a Alexandr se stal vzdoropapežem, přesto určité nejasnosti s právoplatností ostatních linií zůstaly – důsledkem je, že další papež jména Alexandr má posunuté číslování (VI.), jako by byl Alexandr V. právoplatný.
Erb[editovat | editovat zdroj]
V erbu měl gotický, dole zahrocený štít, na něm slunce o osmi paprscích a mezi paprsky vloženo osm hvězd, v klenotu mitra (v období před nástupem na papežský stolec) se dvěma vlajícími stuhami, ukončenými třepením. Erbovní štít jako součást vysvěcené a později vedví rozlomené oltářní desky z roku 1396 se dochoval v Praze ve sklepě Anežského kláštera, odkud byl při archeologickém a stavebně historickém průzkumu v roce 1982 vyzvednut a od roku 2011 je součástí expozice Národní galerie ve svatyni Salvátora v Anežském klášteře.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Svatá Anežka Česká, princezna a řeholnice. Katalog výstavy Národní galerie Praha 2011, s. 122-123, č. kat. 35
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRCHŇÁK, Alois. Čechové na basilejském sněmu. 2.., doplněné vyd. Svitavy: Trinitas, 1997. 299 s. (Křesťanská akademie - Studium, 92). ISBN 80-86036-01-4. S. 244–245. (Stručný životopis)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr V. na Wikimedia Commons 
Alexander V. ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- https://web.archive.org/web/20120723072720/http://www2.ucy.ac.cy/isa/Candia/index.htm
