Aikinit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aikinit
Aikinit z lokality Berezovsk na Urale (ze sbírek Mineralogického muzea v Bonnu)
Aikinit z lokality Berezovsk na Urale (ze sbírek Mineralogického muzea v Bonnu)
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecPbCuBiS3
Identifikace
Barvašedočerná
Vzhled krystalujehlicovité
Soustavakosočtverečná
Tvrdost2 - 2,5
Leskkovový
Štěpnostnedokonalá
Vrypšedočerný
Hustota7,07 g ⋅ cm−3
RozpustnostHNO3

Aikinit (Chapman, 1843), chemický vzorec PbCuBiS3 je kosočtverečný minerál.
Nazván podle svého objevitele a dlouholetého tajemníka Geological Society of London, anglického chemika a mineraloga Arthura Aikina (1773 – 1854).

Původ[editovat | editovat zdroj]

  • hydrotermální – vyskytuje se vzácně na hydrotermálních žilách.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly prizmatické až jehlicovité, protažené podle osy c do velikosti až 1 m, rýhované rovnoběžně s [001]. Na krystalech byly zjištěny tvary b {010}, i {130}, f {120}, m {110} a e {210}. Také celistvý, zřídka hvězdicovité agregáty.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 2 – 2,5, hustota 7,07 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle {010}, lom nerovný.
  • Optické vlastnosti: Barva: tmavě olověně šedá, špinavě hnědá, měděně červená. Na vzduchu měděně nebo žlutě nabíhá, přičemž na něm vykvétají proužky malachitu. Lesk kovový, průhlednost: neprůhledný, vryp šedočerný.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Pb 35,98 %, Cu 11,03 %, Bi 36,29 %, S 16,70 %. Snadno taje, kypí a černá, v HNO3 se rozpouští za vylučování PbSO4 a S.

Polymorfismus a řady[editovat | editovat zdroj]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Získávání[editovat | editovat zdroj]

Společně s těžbou dalších minerálů.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Zdroj bismutu.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Málo rozšířený minerál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 412–413
  • Petrícek, Vaclav and Emil Makovicky (2006), Interpretation of selected structures of the bismuthinite – aikinite series as commensurately modulated structures: Canadian Mineralogist: 44(1): 189-206.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]