Adalbert Widmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adalbert Widmann
Adalbert svobodný pán Widmann
Adalbert svobodný pán Widmann
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1871 – 1884
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceHugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt-Raitz
NástupceFelix Vetter z Lilie
Ve funkci:
1870 – 1871
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceEmanuel Dubský z Třebomyslic
NástupceHugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt-Raitz
Člen moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1884
PanovníkFrantišek Josef I.
Ve funkci:
1848 – 1849
Ve funkci:
? – ?
C. k. tajný rada
C. k. komoří
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana ústavověrného velkostatku

Narození14. ledna 1804
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. srpna 1888 (ve věku 84 let)
Plaveč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ChoťI. Julie Puthonová (1804–1852)
II. Ervína Scharffensteinová (1833–1883)
RodičeVincenz Widmann
Arnoštka Rodenová z Hirzenau
DětiAdalbert von Widmann
Příbuzníbratr: Antonín Widmann
synovec: Victor Widmann-Sedlnitzky (1836–1886)
prasynovec: Antonín Widmann-Sedlnitzky (1865–1949)
Zaměstnánípolitik
Profesepolitik
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1869 velkokříž Řádu Františka Josefa
CommonsAdalbert Widmann
1884 čestný občan Brna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adalbert (Vojtěch) svobodný pán Widmann (15. ledna 1804 Brno[1]23. srpna 1888 Plaveč[2]) byl moravský politik a velkostatkář. V letech 18701884 zastával funkci moravského zemského hejtmana.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Widmannů usídlené na Moravě od 18. století (statek Plaveč) jako syn Vincenze Widmanna a jeho ženy Ernestiny Rodenové z Hirzenau. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Julií Puthonovou (18041852) a podruhé s Ervínou Scharffensteinovou (18331883). Jeho syn Adalbert se stal později ministrem zemědělství v Bienerthově a Gautschově vládě, a poté slezským zemským prezidentem. Jeho bratr Antonín, stejně jako synovci Antonín a Viktor byli také poslanci moravského zemského sněmu.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Téměř celý svůj život byl politicky aktivní. Již ve 30. letech spoluinicioval založení moravské spořitelny, později se stal členem moravského sněmu, tehdy ještě stavovského.

Byl aktivní i během roku 1848. Od roku 1848 do roku 1849 zasedal také jako poslanec Moravského zemského sněmu. Nastoupil sem po zemských volbách roku 1848 za kurii virilistů a velkostatků.[3]

Do voleného zemského sněmu byl vybrán hned po obnovení ústavního života v roce 1861 a setrval v něm až do roku 1884. Přes blízkost ke straně ústavověrného velkostatku zůstával nadstranickým politikem. Snažil se nalézat kompromis nejen mezi jednotlivými politickými, ale i národnostními tábory, kdy například navrhoval střídání jazyků při čtení sněmovních protokolů. Roku 1869 navrhoval také obnovu univerzity v Brně. Od roku 1870 až do roku 1884 zastával (s výjimkou části roku 1871) pozici moravského zemského hejtmana, tedy předsedy zemského sněmu.

Spolková činnost[editovat | editovat zdroj]

Byl prezidentem Vlasteneckého zemského pomocného spolku, kurátorem Moravského ústavu hluchoněmých, ředitelem Moravskoslezského ochranného spolku.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za své zásluhy byl jmenován c. k. komořím a tajným radou, roku 1869 vyznamenán velkokřížem Řádu Františka Josefa, roku 1884 se stal čestným občanem Brna.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Správa o úmrtí A.Wildmana, Arbeiterfreund , ročník 1888 , 9.9.1888 , stránka č.5
  3. DVOŘÁK, Jindřich. Moravské sněmování roku 1848-49: na padesátiletou památku na novodobého sněmu a zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupení císaře a krále Františka Josefa I. na trůn, Svazek 1. [s.l.]: Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1898. 262 s. Dostupné online. S. 247–253. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]