Actio popularis
Actio popularis je žaloba, kterou může ve veřejném zájmu podat k soudu kdokoli. Pochází z římského práva, kde mohl každý svobodný římský občan, který nebyl bezectný, žalovat v cizích věcech, kde na tom byl dán zájem celé společnosti. Šlo např. o podvody na nezletilých, přesuny hraničních kamenů mezi pozemky, narušení pohřebních míst nebo adulteria. Jestliže žalobu chtělo podat více občanů, v předběžném řízení (divinatio) se nejdříve rozhodlo, kdo bude žalobcem. Ostatní se pak mohli jako tzv. subscriptores k žalobě připojit.[1]
V České republice se actio popularis ve svém klasickém významu nepoužívá. Zcela ji pro ústavní stížnosti odmítá judikatura Ústavního soudu, neboť stěžovatel může napadnout pouze porušení svého ústavně chráněného práva,[2] naopak ve správním soudnictví je její jistá obdoba ustanovením § 66 soudního řádu správního prakticky připuštěna, avšak pouze pro např. veřejného ochránce práv nebo nejvyššího státního zástupce, jestliže je k jejímu podání dán závažný veřejný zájem.[3] Také v trestním řízení a v některých civilních nesporných řízeních tuto roli ochránce veřejného zájmu hrají státní zástupci. Naopak v klasickém civilním sporném řízení je podání žaloby v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva patří bdělým) vždy na rozhodnutí poškozeného.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-031-1. S. 77, 79, 330, 337.
- ↑ Např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 1994, sp. zn. II. ÚS 178/94, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 1999, sp. zn. I. ÚS 74/99
- ↑ JEMELKA, Luboš, a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-498-8. S. 523.
