2-aminobifenyl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
2-aminobifenyl
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název[1,1′-bifenyl]-2-amin
Funkční vzorecC6H5C6H4NH2
Sumární vzorecC12H11N
Vzhledbezbarvé krystaly[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS90-41-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)201-990-9
PubChem7015
SMILESC1=CC=C(C=C1)C2=CC=CC=C2N
InChIInChI=1S/C12H11N/c13-12-9-5-4-8-11(12)10-6-2-1-3-7-10/h1-9H,13H2
Vlastnosti
Molární hmotnost169,22 g/mol
Teplota tání51 °C (324 K)[1]
Teplota varu299 °C (572 K)[1]
Hustota1,077 g/cm3
Rozpustnost ve voděnerozpustný[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v ethanolu a dimethylsulfoxidu[1]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v benzenu, diethyletheru a petroletheru[1]
Tlak páry16 mPa[1]
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
H-větyH302 H351 H412[1]
P-větyP203 P264 P270 P273 P280 P301+317 P318 P330 P405 P501[1]
Teplota vzplanutí113 °C (386 K)[1]
Teplota vznícení450 °C (723 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

2-Aminobifenyl je organická sloučenina se vzorcem C6H5C6H4NH2, odvozená od bifenylu navázáním jedné aminové skupiny. Čistá látka je bezbarvá, ale starší vzorky mohou být zabarvené, někdy až černé.[2]

Palladacykly odvozené od 2-aminobifenylu se používají jako katalyzátory křížových párovacích reakcí.[3]

2-Aminobifenyl se připravuje hydrogenací 2-nitrobifenylu.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2-Aminobiphenyl na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/7015
  2. M. J. S. Dewar; R. B. K. Dewar; Z. L. F. Gaibel. 10-Methyl-10,9-borazarophenanthrene. Organic Syntheses. 1966, s. 65. DOI 10.15227/orgsyn.046.0065. 
  3. A. Bruneau; M. Roche; M. Alami; S. Messaoudi. 2-Aminobiphenyl Palladacycles: The “Most Powerful” Precatalysts in C–C and C–Heteroatom Cross-Couplings. ACS Catalysis. 2015, s. 1386–1396. DOI 10.1021/cs502011x. 
  4. G. David Mendenhall; Peter A. S. Smith. 2-Nitrocarbazole. Organic Syntheses. 1966, s. 85. DOI 10.15227/orgsyn.046.0085. 

Související články[editovat | editovat zdroj]