Šid
| Šid | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°7′42″ s. š., 19°13′35″ v. d. |
| Nadmořská výška | 113 m n. m. |
| Stát |  Srbsko |
  Šid | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 687 km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 022 |
| PSČ | 22240 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šid (v srbské cyrilici Шид, maďarsky Sigfalva) je město na západě srbské Vojvodiny, v Sremském okruhu. Podle sčítání lidu z roku 2002 mělo 16 311 obyvatel.
Poloha a přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Město se nachází v nadmořské výšce 104 m jako nejzápadnější na území Sremu v Srbsku. Nachází jižně od koryta Dunaje, jihozápadně od západního okraje pohoří Fruška Gora a severně od řeky Sáva.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Město vzniklo nejspíše[zdroj?] během kolonizace Vojvodiny po ústupu Turků v 18. století. Stejně jako řada dalších měst, která vznikla během obnovy jižní hranice Habsburské monarchie, i Šid vznikl jako sídlo s pravoúhlou sítí ulic vytvořenou podle předem známého plánu. Byl součástí tzv. Vojenské hranice, tedy speciálního území, které se nacházelo na jižním pohraničí Habsburské monarchie s Osmanskou říší. Její součástí bylo město až do roku 1745.[1] Poté bylo integrální součástí Rakouska a později Rakousko-Uherska. Hranice nicméně probíhala jen několik kilometrů jihozápadně od Šidu (již nedaleká obec Adaševci byla za ní). V roce 1773 získal Šid právo pořádat vlastní trhy a také získal statut města. Na mapách prvního vojenského mapování má podobu víceméně neorganizovaného sídla, resp. větší vesnice a je uvedeno pod poněmčeným názvem Schid.
Již na počátku 19. století se jednalo o větší sídlo v oblasti mezi Sremskou Mitrovicí a Vukovarem. Již na mapách vojenského mapování druhého byla obec přeuspořádána do sítě pravoúhlých ulic typických pro dolnouherská města. Z ní se vymykala pouze hlavní silnice a prostor okolo kostela, kde existovaly starší stavby, které nebyly strženy. Okolní pole byla rovněž uspořádána podle této sítě. Získala pravidelnou šířku s cestami o stejném rozestupu
Obyvatelstvo je zde etnicky smíšené; přestože většinově zde žijí Srbové, lze se setkat v Šidu i s menšinami Chorvatů, nebo Slováků (tzv. Dolnozemští Slováci). Při vzniku sídla sem přišli také do značné míry i Rusíni z oblasti dnešní Zakarpatské oblasti. V roce 1885 spadal pod volební obvod obce Erdevik. V roce 1910 mělo město dle posledního sčítání lidu v rámci Rakousko-uherska již srbskou etnickou většinu.
Až do roku 1945 bylo město formálně součástí Chorvatska (i v rámci Království Jugoslávie). V roce 1921 mělo 5863 obyvatel. Během druhé světové války patřilo pod NDH a došlo zde k několika zločinům ustašovského režimu proti civilnímu obyvatelstvu. Během osvobozování oblasti na konci konfliktu na přelomu zimy a jara 1945 zuřily o Šid těžké boje a mezi Němci a partyzány s podporou Rudé armády docházelo k častému střídání o město.[2] Po skončení války bylo stanoveno, že nová hranice mezi Chorvatskem a Srbskem povede západně od města Šid, a nedaleký Tovarnik bude už na chorvatském území. Stanovení společné hranice bylo předmětem sporu mezi delegacemi Chorvatska a Vojvodiny a bylo řešeno speciální komisí.
Po roce 1995 a skončení chorvatské války za nezávislost se jistý počet obyvatel chorvatské národnosti vystěhoval ze Šidu.[zdroj?]
V roce 2015 bylo jedním z míst, kde během evropské migrační krize uprchlíci z Afriky a Blízkého východu překračovali srbskou, resp. chorvatskou hranici. Stalo se tak v září 2015, kdy Maďarsko postavilo hraniční plot a Balkánská trasa se přesunula na území Chorvatska. Jen první den po uzavření maďarské hranice přes hraniční přechod Šid–Tovarnik přešlo 9000 lidí.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Ve městě stojí pamětní dům Savy Šumanoviće (srbsky Spomen kuća Save Šumanovića). Hlavní kulturní institucí ve městě je Kulturně-vzdělávací centrum Šid (srbsky Kulturno-prosvetni centar Šid). Dále zde stojí galerie naivního umění.[3]
Ve městě jsou pořádána pravidelná tzv. Višnjićova literární setkání.[4]
Místní pravoslavný kostel je zasvěcen svatému Mikulášovi (srbsky Crkva svetog Nikole). Je zde také i slovenský evangelický kostel.
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
Okolí města je v Srbsku známé pěstováním vinné révy, obyvatelstvo je zaměstnáno v potravinářském průmyslu. V průmyslové zóně na jižním okraji města stojí závod společnosti Viktoria Oil.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Šid je menším dopravním uzlem. Představuje poslední zastávku železničního i dálničního spojení Záhřeb-Bělehrad, které se nachází na území Srbska. Nachází se zde také severní konečná stanice trati Bijeljina–Šid. Jižně od města je vedena dálnice A1 spojující Záhřeb a Bělehrad.
Výhledově by měla být zrekonstruována železniční trať a vybudován obchvat města.[5]
Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Sava Šumanović, malíř. Dochován je i jeho historický dům.[3]
- Iso Velikanović (1869-1940), chorvatský spisovatel
- Jovan Ličina (1930–2002), chorvatský herec
- Petar Fajfrić (1942-2021), jugoslávský házenkář
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 4 (S-Š). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-21-X. Kapitola Šid, s. 317. (srbština)
- ↑ Drugi svetski rat, Jugoslavija i Sremski front: Bojno polje na kome se ginulo i oslobađalo. BBC [online]. [cit. 2022-04-22]. Dostupné online. (srbsky)
- ↑ a b Šid kao mesto kulture i istorije: Tri nezaobilazna mesta u ovoj opštini koje trebate posetiti. Volim Srbiju [online]. [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (srbsky)
- ↑ Osma Višnjićeva književna susretanja u Šidu. B92 Lokal [online]. [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (srbsky)
- ↑ Šid čekaju mnogi projekti: U planu brza pruga i obilaznica. B92 Lokal [online]. [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (srbsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šid na Wikimedia Commons
