Přeskočit na obsah

Zeiss Jena Theo 020

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zeiss Jena Theo 020 je minutový teodolit firmy VEB Carl Zeiss Jena, vyráběný od padesátých do devadesátých let 20. století. Byl používán pro podrobné měření nitkovou tachymetrií a pro další práce při podrobném mapování a vytyčování. Tento velmi úspěšný model navázal na předchozí model Zeiss Jena Theo 030. Nové modely potom nesly označení Zeiss Jena Theo 020A a Zeiss Jena Theo 020B.

Číselné označení v názvu přístroje vyjadřuje nejmenší rozlišitelný detail na vzdálenost 1 kilometr. Označení 020 tedy znamená, že bylo možné rozlišit detail o velikosti 20 centimetrů na vzdálenost 1 kilometr.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Konstrukčně se jednalo o teodolit se skleněnými kruhy, dvouosý s repetiční svorou (ta umožnila fyzicky pootočit vodorovný kruh a tím nastavit vodorovné čtení a také (měřickým postupem) redukovat chybu z nepřesného rozdělení kruhu). Jako odečítací pomůcka byl použit mřížkový mikroskop. Obrazy dělení obou kruhů byly současně opticky přenášeny do mikroskopu umístěného vedle okuláru dalekohledu s 25 násobným zvětšením. Úhloměrné kruhy byly děleny po jednom grádu nebo jednom stupni, mřížka umožňovala odečítat desetinné nebo šedesátinné minuty a odhadovat jejich desetiny.

Místo indexové libely (Theo 030) byl s vertikálním kruhem spojen opticko-mechanický kompenzátor, který automaticky stabilizoval index vertikálního kruhu, což přispívalo ke značnému urychlení práce. Dále byl nový teodolit vybaven optickým centrovačem, což opět zrychlilo a zpříjemnilo běžnou práci s přístrojem. Dalekohled měl nitkový kříž včetně nitkového dálkoměru, který umožňoval měřit délky tachymetricky. Střední chybu směru měřeného ve dvou polohách dalekohledu uvádí výrobce +/- 10 cc nebo +/- 3 ".

Teodolit využíval trojpodstavcovou soupravu systému Zeiss Jena. Dále bylo možné použít další doplňková zařízení, kterými byly:

Nové modely 020A a 020B přinesly moderní jednotné uspořádání ustanovek teodolitů VEB Carl Zeiss Jena. Počátkem devadesátých let byl tento typ optických teodolitů zcela vytlačen nástupem digitálních teodolitů a totálních stanic.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MAŠÍN, Zdeněk; CÍSAŘ, Jan; KOŠŤÁL, Antonín. Geodézie pro I. a II. ročník středních průmyslových škol zeměměřických. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 396 s. Kapitola Theodolity s mřížkovým mikroskopem, s. 137. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAŠÍN, Zdeněk; CÍSAŘ, Jan; KOŠŤÁL, Antonín. Geodézie pro I. a II. ročník středních průmyslových škol zeměměřických. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 396 s. Kapitola Theodolity s mřížkovým mikroskopem, s. 137. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]