Zahořany (zámek)
| Zahořany | |
|---|---|
 Průčelí hlavní budovy | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Výstavba | po roce 1574 |
| Poloha | |
| Adresa | Zahořany, Křešice,  Česko |
| Souřadnice | 50°31′55,45″ s. š., 14°12′55,83″ v. d. |
  Zahořany | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 42886/5-2459 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zahořany jsou zámek ve stejnojmenné vesnici u Křešic v okrese Litoměřice. Byl postaven na místě starší tvrze, ale dochovaná podoba je výsledkem barokní přestavby z poloviny sedmnáctého století a pozdějších úprav. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První panské sídlo vzniklo v Zahořanech již na počátku čtrnáctého století, kdy byla vesnice rozdělena na dva díly. Jeden patřil litoměřické kapitule a druhý vlastnili vladykové, z nichž některý si zde postavil tvrz.[2] Ta však později zanikla a nová renesanční tvrz byla postavena až po roce 1574 za Radslava z Vchynic. V roce 1585 Radslav přesídlil do Teplic, a když roku 1619 zemřel, přešel všechen majetek na jeho nejmladšího synovce Oldřicha z Vchynic. Přestože ten zemřel už o rok později, pro velmi aktivní účast na stavovském povstání mu byl po bitvě na Bílé hoře zabaven veškerý majetek a vydán byl Oldřichovu bratrovi Vilémovi až v roce 1628. Viléma zavraždili v roce 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna a jeho majetek byl zkonfiskován. K zahořanskému panství patřilo třináct vesnic, tvrz, poplužní dvůr, mlýn a statek Tašov s tvrzí. Roku 1635 vše za čtyřicet tisíc rýnských zlatých koupil císařský plukovník Václav Zahrádecký ze Zahrádek a od něj už o měsíc později hrabě Jindřich Šlik. Jeho syn František Arnošt Šlik prodal Zahořany svobodnému pánovi[3] a císařskému podmaršálkovi Janovi de la Cron.[2]
Jan de la Cron nechal tvrz přestavět na barokní zámek podle projektu Bernarda Spinettiho a snad i Carla Luraga.[4] Po Janově smrti panství spravovala vdova Markéta Blandina, která přežila další dědice. Zahořany po ní nakonec zdědila vnučka Františka provdané za hraběte Kaisersteina a po ní v roce 1701 její dcery. Jedna z nich se vdala za Jiřího Benedikta d’Ogilvy, který nechal zámek znovu upravit.[2] Na přestavbě se pravděpodobně podílel Octavio Broggio.[4] Potomkům Jiřího Benedikta zámek patřil až doku 1781, kdy jej za 140 tisíc zlatých koupil císař Josef II. a nechal v něm zřídit dočasnou vojenskou nemocnici pro terezínskou pevnost. Od té doby majitelé na zahořanském zámku nežili, a ten se stal pouhým sídlem správy panství.[2]
Roku 1807 Zahořany získal toskánský vévoda Ferdinand I. a připojil jejich panství k Ploskovicím a v roce 1846 je nejvyšší purkrabí Karel Chotek převedl k Velkému Březnu. Někdy v té době proběhly další stavební úpravy. V roce 1872 zámek vyhořel, ale brzy byl opraven. Po Chotcích se dalšími majiteli stali roku 1898 Filip Dub, Pavel Müller (1917) a Josef Hyross (1925). Majitelé bydleli pouze v západním křídle a v jiné části fungovala restaurace. Po roce 1945 objekt využívalo Jednotné zemědělské družstvo Křemín. Byly v něm byty, kanceláře, pohostinství, tělocvična a skladovací prostory.[2]
Během druhé poloviny dvacátého století neudržovaný zámek zchátral. Měl poškozené střechy a ve zdivu se objevovaly statické poruchy.[4] V roce 2012 se objevil záměr upravit zámek na rehabilitační kliniku s hotelem a dalšími rekreačními aktivitami.[5]
V letech 2017–2021 byl zámek nabízen k prodeji za cenu asi jedenáct milionů korun. V březnu 2018 se na zámku objevil exekuční příkaz k prodeji nemovitosti a nařízení exekuce. Od roku 2023 má zámek jiného vlastníka, který v něm má trvalé bydliště.[6]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Zámek má nepravidelný půdorys, ale jádro tvoří čtyři křídla kolem nádvoří. V průčelí jižního křídla se nachází dva portály. Starší pravoúhlý portál se jménem stavebníka Jiřího Benedikta d’Ogilvyho je datovaný do roku 1708,[4] zatímco druhý pochází až ze třicátých až čtyřicátých let osmnáctého století. V jihozápadním nároží se nachází půlkruhový portál v edikule z diagonální pilastrů, zvlněného kladí na konzolách a slepé balustrády[7] s aliančním znakem Jiřího Benedikta d’Ogilvyho a jeho ženy.[2] Severní křídlo s mohutnými rizality v obou nárožích se do nádvoří otevírá patrovou arkádou. V severovýchodním nároží stojí třípatrová hranolová věž.[4] Většina místností je zaklenutá. Nejvýznamnější místností je rytířský sál v prvním patře východního křídla. Má štukový strop a v rozích ho zdobí alegorické postavy.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-10-14]. Identifikátor záznamu 155110 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Zahořany, s. 527.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze na Ploskovsku, s. 379.
- ↑ a b c d e ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. N–Ž. Svazek 2. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Zahořany, s. 665.
- ↑ HROCHOVÁ, Anna. Zámek Zahořany čeká přestavba. Začne se letos. Litoměřický deník [online]. 2012-03-09 [cit. 2017-01-17]. Dostupné online.
- ↑ Zámek Zahořany. Poznej domy [online]. [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Zahořany, s. 323–324.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zahořany na Wikimedia Commons
