Wikipedista:Pavel Bednařík (WMCZ)/Pískoviště5
| MgA. Mgr. Tereza Czesany Dvořáková, Ph.D. | |
|---|---|
| Rodné jméno | Dvořáková |
| Narození | 4. srpna 1977 (46 let) Ústí nad Labem |
| Vzdělání | vysokoškolské |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy FAMU |
| Zaměstnavatel | FAMU |
| Chybí svobodný obrázek. | |
Tereza Czesany Dvořáková[editovat | editovat zdroj]
Tereza Czesany Dvořáková (* 4. srpna 1977, Ústí nad Labem) je česká filmová historička, pedagožka a autorka knih a expertka na filmovou výchovu. Působí jako konzultantka a vedoucí Katedry produkce na FAMU.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Ústí nad Labem. Vystudovala filmovou vědu na Katedře filmových studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1995–2002), kde také v roce 2011 obhájila doktorát.
Profesní působení[editovat | editovat zdroj]
Akademické působení[editovat | editovat zdroj]
V půběhu svého studia několikrát absolvovala studijní a výzkumný pobyt v Německu. Působila jako pedagog dějin české kinematografie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2022 je vedoucí Katedry produkce na Filmové fakultě Akademie múzických umění v Praze. Na této škole garantuje mimo oborových předmětů také organizaci festivalu FAMUfest.[1]
Ostatní odborní pozice[editovat | editovat zdroj]
V letech 1999–2003 působila jako jednatelka a fundraiserka filmového časopisu Cinepur. Je také součástí redakčního okruhu časopisu Iluminace. Poté byla od roku 2009 místopředsedkyní, od roki 2012 členkou rady Státního fondu kinematografie, kde měla mimo jiné na starosti přípravu dlouhodobé koncepce fondu. V roce 2012 nastoupila do Národního filmového archivu jako ředitelka sekce neaudiovizuálních sbírek, výzkumu a informací. Společně s historičkou Marií Barešovou připravili a vydali publikaci Generace normalizace, ve které se věnují autorům, jako jsou Zdeněk Tyc, Radim Špaček a další.[2]
Filmová výchova[editovat | editovat zdroj]
V roce 2017 byla zvolena předsedkyní Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu, funkci vykonávala do roku 2019. V roce 2020 získala Cenu Borise Jachnina za celoživotní přínos pro obor filmové/audiovizuální výchovy. Průběžně se věnuje lektorství a mentoringu v tomto oboru.[3]
Publikace[editovat | editovat zdroj]
- 2005: 40 let českých filmových klubů
- 2017: Jak vznikl film (autorka, společně s Ondřejem Beránkem a Nikkarinem)
- 2017: Generace normalizace (spoluautorka, společně s Marií Barešovou)
- 2019: Jak se dělá film (autorka, společně s Ondřejem Beránkem a Nikkarinem)
- 2020: Co byla a co je televize (autorka, společně s Ondřejem Beránkem a Nikkarinem)
- 2021: Film a dějiny 8
- 2023: Filmouka (konzultantka)
- 2023: The Barrandov Studios (anglicky)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MgA. Mgr. Tereza CZESANY DVOŘÁKOVÁ, Ph.D.. sp.amu.cz [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Být tvůrcem v podivné době / Generace normalizace. Cinepur – časopis pro moderní cinefily [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Co děti učí filmová a audiovizuální výchova, vysvětluje Tereza Czesany Dvořáková z program CinEd. Dvojka [online]. 2022-10-16 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Historie československého /českého filmu v zrcadle jeho ekonomických dat. Iluminace 32, 2020, č. 1, s. 5–39. (spoluautorky Antonie Doležalová a Hana Moravcová).
- Říše, Evropa, protektorát a film. Prag-Film v kontextu krystalizace a realizace nacistické filmové expanse. Iluminace 30, 2018, č. 4, s. 31–49.
- Peripetie jedné umělecké školy a jednoho výzkumného projektu. Iluminace 30, 2018, č.2, s. 135–138.
- Amatérský film jako kulturní dědictví. Iluminace 29, 2017, č. 4, s. 96–99.
- Českomoravské ústředí na cestě k centralizaci českého filmovnictví. Iluminace 29, 2017 č. 2, s. 114–119.
- Tereza Czesany Dvořáková, Filmové právo jako důvod k oslavám. Cinepur 21, 2015, č. 100, s. 32.
- Babička, Cimbura, Paklíč… Protektorát a stříbrné plátno. Dějiny a současnost 35, 2013, č. 10, s. 21–24.
- Raný zvukový film nejen v českém internediálním prostoru. Iluminace 22, 2010, č. 1, s. 147–150.
- Český hraný film a filmaři za protektorátu. Dějiny a současnost 29, 2007, č. 10, s. 45.
- Film jako předmět výchovy dětí a mládeže před rokem 1989. Cinepur 14, 2007, č. 49, s. 20–21.
- Českomoravské filmové ústředí. Iluminace 18, 2006, č. 3, s. 191–193.
- O Negativu a producenství. Dvojrozhovor s Pavlem Strnadem a Petrem Oukropcem. Cinepur 14, 2006, č. 44, s. 12–13.
- Potřebujeme zákon o kinematografii? Cinepur 14, 2006, č. 47, s. 32–35.
- Česká kinematografie v období normalizace 1969–1975. Výběrová bibliografie. Iluminace 9, 2005, č. 1, s. 216–227.
- Distribuce umělecky náročných a nekomerčních filmů. Rekapitulace 1989–2002. Cinepur 11, 2005, č. 21, s. 22.
- Evropský film v kontextu jeho legislativního vymezení. Cinepur 11, 2005, č. 23-24, s. 24.
- Funkce treuhändera v protektorátním filmovnictví. Iluminace 16, 2005, č. 1, s. 111–113.
- Německá dohoda o budoucnosti kinematografie protektorátu. Iluminace 14, 2002, č. 4, s. 101–106.
- Erotikon. Iluminace 14, 2002, č. 2, s. 163–166.
- Česká kinematografie v období normalizace 1969-1975. Výběrová bibliografie. Iluminace 9, 1997, č. 1, s. 216–227.