Wikipedista:Mickapr/Pískoviště8
Raněný
Samostatně stojící socha Jana Štursy (1880 -1925) z let 1916 -1921
.JPG)
Námět a dílo[editovat | editovat zdroj]
První světová válka (1914-1918) přinesla nezměrné utrpení i ztráty na lidských životech. Někteří umělci, kteří byli přímými účastníky války reagovali na tragické zážitky války vlastními díly. V tvorbě Jana Štursy jsou takovými díly Pohřeb v Karpatech, Raněný a Hlavice s bojujícími a umírajícími legionáři na budově Legiobanky. Socha Raněný reaguje na Štursovy bezprostřední zážitky na haličské frontě, kdy byl svědkem, jak voják stojící v zákopech byl zasažen do hlavy a následně jeho tělo se pomalo sesulo na zem. Tento motiv se vícekrát objevil v jeho skicáku. Na konečné zpracování námětu měla vliv i fotografie frontového reportéra z časopisu Der Tag z roku 1915, která zachycuje ruského vojáka, který padl v ostnatých drátech. Podle monografie Jiřího Mašína byla expresívnost sochařského pojetí vyvolána i gotickou sochou Přemyslovského krucifixu z Jihlavy z počátku 14. století.[1]
Konečná podoba sochy se rodila několik let. Velmi obtížné bylo najít přesvědčivost diagonálního pádu těla, které bylo do půdy zakotveno pouze špičkami prstů. Rovnováha kompozice byla posléze dosažena šroubovitým prohnutím těla, které bylo promítnuto do pohybů paží a skloněné hlavy. Výsledkem bylo, že v soše docházelo k jakémusi zdvojení pohybu - zatímco hmota těla padá výrazně dolů, k zemi, jeho sochařský pohyb jde vlastně výrazně nahoru. Tím teprve získal Raněný hodnotu nejen výtvarnou, ale i obsahovou.[2] Básnicky to vyjádřil Fráňa Šrámek v básni k poctě Janu Štursovi...pohlédni, jak padnuv, padnuv ještě vstávám...[3]
Tím, že se Štursa rozhodl ztvárnit Raněného jako bezejmenný akt, socha se stala obecným symbolem tragiky a nesmyslnosti války. Obdobně jako v případě Pohřbu v Karpatech i v případě Raněného zamýšlel Štursa vtvořit velký válečný pomník a zvětšit dvoumetrovou sochu Raněného do velikosti 4 metrů. Tomu odpovídá i vysoká propracovanost detailů sochy. Tento záměr však nebyl nikdy realizován, nicméně jeden z odlitků sochy je instalován v Národním památníku na hoře Vítkově.
Protipólem sochy raněného je socha Vítězství, na které pracoval Štursa v posledních letech života. Původně socha představovala génia, který doprovázel pomník Svatopluka Čecha (Čechovy sady, Praha - Vinohrady). Štursa později sochu génia osamostatnil a dal jí podobu prersonifikace vítězství. Socha zdobila československý pavilon na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925.
Obě plastiky (Raněný a Vítězství) je třeba vidět v ideové souvislosti, protože tam, kde Raněný vyjadřuje myšlenku tragické oběti, Vítězství dává jejímu fatálnímu pocitu ztráty vyšší perspektivu věčného obrozování.[4]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Jan Štursa: Raněný, Nové Město na Moravě -
Jan Štursa: Pomník Svatopluka Čecha, Praha - Vinohrady -
Jan Štursa: socha Vítězství před gymnáziem v Hradci Králové -
Jan Štursa: socha Vítězství v Hradci Králové
.JPG)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MAŠÍN, Jiří; HONTY, Tibor. Jan Stursa. 1. vyd. Praha: ODEON, 1981. 301 s. S. 40-46.
- ↑ WITTLICH, Petr. Jan Štursa. 1. vyd. Praha: ACADEMIA, 2008. 251 s. ISBN 978-80-200-1624-9. S. 158.
- ↑ ŠEBEK, Jiří. Jan Štursa, svědectví současníků a dopisy. Praha: [s.n.], 1962.
- ↑ WITTLICH, Petr. Jan Štursa. 1. vyd. Praha: ACADEMIA, 2008. 251 s. ISBN 978-80-200-1624-9. S. 171.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jiří Mašín, Tibor Honty: Jan Štursa 1880 - 1925, geneze díla, vydal ODEON, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1981
- Petr Wittlich: Jan Štursa, nakladatelství ACADEMIA, Praha 2008, IBSN 978-80-200-1624-9
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mickapr/Pískoviště8 na Wikimedia Commons
