Wikipedista:Miďonek/Pískoviště
| Rail Baltica | |
|---|---|
 Průběh trati Rail Baltica | |
| Stát |  Finsko Estonsko Lotyšsko Litva Polsko
|
| Datum otevření | 2026 |
| Technické informace | |
| Počet stanic | 7 |
| Délka | 870 km |
| Rozchod koleje | 1435 mm (normální) |
| Napájecí soustava | 25 kV 50 Hz AC |
| Počet kolejí | 2 |
| Maximální rychlost | 249 km/h |
| Externí odkazy | |
 multimediální obsah na Commons
| |
Rail Baltica (v Estonsku známo pod názvem Rail Baltic) je projektovaná vysokorychlostní železniční trať v severojižní ose spojující Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu a Polsko s evropskou normálněrozchodnou železniční sítí.[1] Projekt části železnice vedoucí přes Baltské státy je označován samostatně jako Rail Baltica Global Project. Železniční trať bude zajišťovat osobní a nákladní železniční dopravu mezi zeměmi a povede k lepšímu propojení střední a severní Evropy. Projekt počítá s přímým spojením Tallinnu s Varšavou přes Rigu a Kaunas. Litevské hlavní město Vilnius bude se zbytkem sítě spojeno odbočkou. Rail Baltica je prioritní projekt Evropské unie v rámci transevropské dopravní sítě (TEN-T).[1]
Projektovaná délka železniční tratě je v Baltských státech 870 km, z toho 213 km v Estonsku, 265 km v Lotyšsku a 392 km v Litvě.[2] Trať bude v celé délce dvoukolejná, elektrifikována napájecí soustavou 25 kV AC a bude mít normální rozchod 1435 mm.[2] Trasa je projektována tak, aby se vyhnula chráněným územím soustavy Natura 2000 a aby nezasahovala do stávající železniční sítě o rozchodu 1520 mm. Předpokládaná provozní rychlost u vlaků osobní dopravy dosahuje 235 km/h (maximální konstrukční rychlost 249 km/h) a 120 km/h u nákladních vlaků.[1] Trať bude budována zcela v nové trase jako veřejná vysokorychlostní konvenční trať a bude vybavená prvky systému ERTMS. Při výstavbě bude užito nejnovějších technologií a materiálů. Technické parametry odpovídají technickým specifikacím Evropské unie pro interoperabilitu.
V Baltských státech zajistí železniční trať podmínky pro intermodalitu a multimodalitu.[1] Vzniknou tři víceúčelové nákladní dopravní terminály, a to v estonském přístavu Muuga, dále v lotyšském městě Salaspils a v litevském Kaunasu. V trase je plánováno celkem sedm stanic osobní dopravy, a to Tallinn, Pärnu, Riga, Riga letiště, Panevėžys, Kaunas a Vilnius s možností vzniku regionálních stanic a železničních spojení na jiná letiště nebo k přístavům.
Plánovací fáze probíhala od roku 2010 a ukončena byla v roce 2017 a projekční fáze probíhá od roku 2016. Výstavba samotné železniční infrastruktury je plánována na období let 2019 až 2026.[3] Odhadovaná cena projektu je pět miliard eur.[4]
Úsek železniční trati mezi Helsinkami a Tallinnem bude provozován stávajícími komerčními trajekty. Železniční spojení by měl v budoucnu zajistit plánovaný podmořský tunel Helsinky–Tallinn procházející pod Finským zálivem.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Rail Baltica – Project of the Century [online]. Rail Baltica [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Technical Parametres [online]. Rail Baltica [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Project Timeline [online]. Rail Baltica [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SŮRA, Jan. Riga – Varšava za pět hodin. Čtveřice zemí pokročila s plány na rychlovlaky do Pobaltí [online]. zdopravy.cz, 2019-03-18 [cit. 2019-06-30]. Dostupné online.
- ↑ A tunnel to Tallinn? Helsinki believes it's feasible [online]. yle, 2016-01-05, rev. 2016-01-05 [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. (anglicky)