Wikipedista:Meretneit/Pískoviště
Vinařský sloup na Proseku[editovat | editovat zdroj]
Vinařský sloup, nacházející se dnes v dolní část ulice Na Proseku, původně stával v Prosecké ulici naproti domu čp. 55 na hranici Proseka a Libně v bezprostřední blízkosti vinice [1], která je dnes známa pod jménem Máchalka. Hned naproti němu na původní poloze stávala barokní socha Piety [2].
Při úpravě komunikace byl sloup (i socha Piety) přemístěn, přibližně o 350 m, na dnešní místo na tzv. Proseckou náves[1] a roku 1905 se jejím navýšením dostala spodní část podstavce pod úroveň terénu a byla tak zasypána.
Vzhled sloupu[editovat | editovat zdroj]
Původní podoba proseckého vinařského sloupu sestávala z podstavce ve tvaru edikuly [3], vysokého 189 cm, který byl usazen na 50 cm vysokém stupni, jež o celých 70 cm předstupoval před edikulu. Přední strana tohoto stupínku, který mohl sloužit i jako klekátko, měla mělké vybrání.
Edikula měla jednoduchý vzhled se zesílenými pilastrovými nárožími a velmi mělkou nikou, jejíž ostění sestávalo ze dvou menších a mělčích pilastrů na něž v horní polovině edikuly navazuje plochý stlačený oblouk. Stropní část edikuly měla tvar ploché desky tvarované fabionem [4].
Z archivních podkladů je však známa i další podoba tohoto sloupu. V tomto případě měl být oblouk v nice plný a nestlačený s nižšími vnitřními pilastry. Sloup s kapličkou měl být podle této varianty umístěn na úzké vyvýšené podstavě. Je tak otázka, jestli byla tato varianta reálnou přestavbou nebo pouze omylem při překreslení.[2]
Samotný sloup toskánského řádu byl zděný, na což se přišlo až při jeho destrukci. Na jeho hlavici je umístěna kaplička s valbovou [5] střechou a kovaným křížkem na hřebeni. Mezi kapličkou a tělem sloupu je reliéfní pás se čtyřmi vinnými hrozny.
Vinařský sloup na Proseku byl datován do první poloviny 17. století a pravděpodobně byl dílem nějakého místního řemeslníka.
Památková ochrana[editovat | editovat zdroj]
Prosecký vinařský sloup je památkově chráněn jako významná místní památka velmi kvalitního zpracovaní a doklad vinařství v této lokalitě od 3. 5. 1958.[3]
Zajímavostí je, že podle Památkového katalogu neztratil zápis mezi chráněné památky ani po jeho zničení a památkově chráněna by tedy měla být i jeho replika.
Poškození a replika[editovat | editovat zdroj]
Sloup byl poškozen roku 1965 v době, kdy se zde prováděla pokládka kabeláže. Pamětníci říkají, že se tak stalo po nehodě maďarského nákladního auta s vlekem, který se zde musel kvůli rozkopané ulici otáčet a při tom omylem narazil do sloupu. Odlomit se měla horní část, která se úderem o zem roztříštila. Zbývající část sloupu tento náraz vydržela, ale podle očitých svědků se prý dělníkům nechtělo přehazovat kabel, a tak zbytek sloupu porazili. Rozvaliny sloupu zde ještě nějakou dobu zůstaly, ale než se začalo uvažovat o rekonstrukci, byl celé sloupu odstraněn jakožto překážející stavební suť.
Jeho návrat nastal až roku 1994, kdy zde byla vystavěna jeho replika, která zde stojí dodnes. Kromě toho bylo kolem něj vysazeno několik hlav vinné révy, aby se zvýraznilo spojení sloupu s vinařstvím.
Původ vinařských sloupů[editovat | editovat zdroj]
Vinařské neboli viniční [6] sloupy byly stavěny na okraji vinice, a kromě symbolického označení vinice sloužily jako připomínka viničního práva. Před nimi se právě měla provádět exekuce při porušení viničního práva.
Zmíněné tresty zavedené již Karlem IV. se odlišovaly podle toho, jestli dotyčný kradl hrozny přes den nebo v noci. „Kdo škodil a kradl na vinicích ve dne, ztratil bez milosti ruku a majetek. Kdo škodil v noci, přišel o život i majetek.“[4]
V případě proseckého sloupu ale nebyla nalezena žádná zmínka o vykonání takového rozsudku. Postupem času tyto sloupy, včetně proseckého, přestaly plnit svoji původní funkci a lidé je začali používat jako boží muka nebo kapličky. Velká prosecká vinice „Na nebeských horách“ zanikla pravděpodobně kolem roku 1740[5]. Na proseckém sloupu tak bylo možné nalézt v nice kapličky mariánskou soška či hlavu Krista s trnovou korunou a v některých pramenech je tak uváděna jako boží muka [7].
Obdobných památek není v Čechách ani v Evropě mnoho, většina z evropských je terminologicky označována jako boží muka.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
[1] Tato vinice zde údajně byla již ve 12. století, čehož má být dokladem zmínka v tzv. kladrubských falzech.[6]
[2] Traduje se, že tuto Pietu na nechal nynější místo přemýstit místní hospodář roku 1905 poté, co se mu po letech vrátil ztracený synek, kterého odvedli kočovní cikáni, ale po několika letech jej vrátili.[7]
[3] Z latinského aecidula neboli chrámek, kaplička, pokojík – je architektonické orámování okna, dveří či výklenku.[8]
[4] Fabion je oblý přechod mezi svislou stěnou a stropem.
[5] Valbová střecha má na obou koncích místo štítů šikmé střešní roviny nazývané valby.[9]
[6] Zde terminologie umožňuje použit oba termíny.
[7] Takto je označena například v Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okresu Karlínském (1901), v jeho německé verzi z roku 1903 jakožto Martersäule. V Posvátných místech království českého jsou uvedena jako zajímavá „Boží muka“[10].
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
Vinařský sloup. KURANDA, Miroslav. Městská část Praha 9: 2. díl Prosek. Praha: MAROLI, 1999, s. 110-111. ISBN 80-902513-5-8.
PODLAHA, Antonín a Eduard ŠITTLER. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Karlínském. Praha: Archeologická komise při České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy..., 1901. s. 293. Dostupné také z: https://digitalniknihovna.mlp.cz/uuid:a4e71430-2b48-11dd-a841-000d606f5dc6
PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém, Řada první: Arcidiecese Pražská. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1907-1913. sv. 1-3. s. 288. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:0e0067a0-2944-11e4-90aa-005056825209
JIROUTEK, Alois. Obec Prosek. Praha: Sokol, 1927. s. 6.
FRIEDRICH, Gustav. Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae. Pragae: Sumptibus comitiorum Regni Bohemiae, 1904-1907. sv. 1. s. 397. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:31f3ce35-75b4-4fc2-bc0a-dafb455469d2
Památkový katalog https://pamatkovykatalog.cz/vinarsky-sloup-11969627
Originální mapy stabilního katastru 1 : 2 880 – Čechy (rok 1841). Dostupné z: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_7343_4
https://praha9.cz/prosecka-naves
https://www.turistika.cz/mista/vinicni-sloup-na-proseku/detail
vzpomínky pamětníků
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Prosecká náves | Městská část Praha 9. praha9.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ KURANDA, Miroslav. Městská část Praha 9: 2. díl Prosek. Praha: MAROLI, 1999. ISBN 80-902513-5-8. S. 110-111.
- ↑ vinařský sloup - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O, Turistika cz. Viniční sloup na Proseku. www.turistika.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Prosecká náves | Městská část Praha 9. praha9.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ FRIEDRICH, Gustav. Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae.. sv. 1.. vyd. Pragae: Sumptibus comitiorum Regni Bohemiae, 1904-1907. S. 397.
- ↑ KURANDA, Miroslav. Městská část Praha 9: 2. díl Prosek. Praha: MOROLI, 1999. ISBN 80-902513-5-8. S. 112-114.
- ↑ edikula - slovník cizích slov online. www.slovnik-cizich-slov.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Sedlová, pultová a valbová střecha: Typy a rozdělení střech u dřevostaveb. www.drevostavitel.cz [online]. [cit. 2021-02-05]. Dostupné online.
- ↑ PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém, Řada první: Arcidiecese Pražská.. sv. 1-3. vyd. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1907-1913. S. 288.