Wikipedista:Kristina Suchomelová/Pískoviště

Sedlecký klášter - Santiniho přestavba

Je dobře, že jste text rozšířila, fotografie jsou také pěkné.

• CHYBÍ ALE PROLINKOVÁNÍ, níže máte příklad.
• Text má být psán v minulém čase, už jsem Vás na to upozornila několikrát.
• Máte tam hodně překlepů, i ve jménech, tak to kontrolujte, až budete dělat prolinkování v rámci Wikipedie
• Také jsem Vás upozorňovala, že máte rozšířit stávající text na Wikipedii, ne ho přepsat.
• Rovněž k textu vložte obrázky, ale jiné než jsou u tohoto článku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie_a_svat%C3%A9ho_Jana_K%C5%99titele
• či zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedleck%C3%BD_kl%C3%A1%C5%A1ter

Volba architekta

Stavba roku 1700 začala pod vedením Pavla Ignáce Bayera. Vyspravovalo se zdivo, římsy, vytloukaly se kružby, vyrostly nové střechy atd. Ale opat Snopek nebyl stále spokojen. Roku 1702 a počátkem roku 1703 byla jejich spolupráce ukončena, pravděpodobně kvůli estetické představě a nárokům, kterým Bayer nemohl vyhovět. A byl nahrazen novým, teprve pětadvacetiletým architektem Janem Blažejem Santinim.

Santiniho přestavba

Pohled na klenbu v hlavní lodi kostela

Santini se výrazně inspiroval samotnou Heidenreichovou katedrálou, kterou podrobně zkoumal. Ale přeci jenom byl Santini barokním architektem, a proto chtěl do svého díla vložit také ducha barokní architektury. Přišel s návrhem pár prvků, které by katedrále dodaly na její vznešenosti. Stavební práce pod Santiniho vedením trvali do roku 1708, kdy je dokonce doložena účast architektova bratra, kameníka Františka Jakuba Santiniho.

Upravil západní průčelí kostela, navrhl zde připomínku opěrného systému, který katedrále od začátku chyběl. Nároží hlavní lodi rámují štíhlé opěráky. Velkou plochu štítové zdi odhmotňuje velké, původem gotické okno, které zároveň působí vertikalizujícím efektem. Průčelí pak zakončil čtyřlistým štítem a vzhůru tryskavými štíhlými věžicemi fiál. Mezi nimi se nachází monumentální socha Panny Marie, která působí jako vrchol a úběžník celého vertikálního tíhnutí, které prochází celou fasádou.

Předsíň

Dynamicky zvlněná předsíň představuje hlavní vstup do katedrály. Předsíň disponuje katedrálními prvky, jako jsou např. altánky pro sochy a vnitřek je klenut visutou klenbou, která se sklání co nejblíže k příchozím. Na hrotu klenby je umístěn motiv hroznu, tedy symbol Kristovy oběti. Vnitřní prostor portiku tvoří příčně protáhlý šestiúhelník. Dalším paradoxem je vztah lehoučké konstrukce ploché střechy se zvláštně vlnitou korunní římsou. Nad korunní římsou jsou umístěné drobné fiály, které nám zase představují Santiniho gotickou práci.

Hlavní loď

Pod Santiniho vedením byly klenuty všechny interiéry chrámu. Klenby v hlavní lodi a presbytáři jsou valené s tříbokými výsečemi a zvýrazněny žebry, které dodávají její hloubku. Žebra jsou zakončena do konzol. V prostoru křížení Santini umístil samonosnou klenbu, známou pod názvem česká placka. Právě výškovému a hloubkovému poměru Santini oponoval důraznou rytmizací stěn a kleneb. Jsou užité štíhlé a hybné formy. Santini zde použil svazek tří válcových přípor s projmutými kvádrovými prstenci nasazenými nad výši říms a s kalichovitými hlavicemi, které se dále větví do žeber. Ve vrcholu klenby umístil kroužená žebra, kdy vždy dvojice žeber protíná dvě klenební pole. V hlavní lodi umístil vertikální okenní otvory zakončené lomenými oblouky, které zvyšují celkovou vertikalitu hlavní lodi. Santiniho typický prvek, tvar hvězdice, se objevuje v celém interiéru např. hvězdicová dlažba v presbytáři a díky kroužení žeber. Představuje to symbol Panny Marie. Přípory po stranách presbytáře nedosahují až k zemi, jako je to u ostatních v katedrále, jsou zakončené nad zemí do konzol. Přesbytář je od hlavní lodi oddělen vítězným obloukem a obíhá ho chórový ochoz s věncem kaplí, který navazuje na arkády bočních lodí. Arkády jsou ve vrcholu zakončeny lomeným obloukem. Chórový ochoz je zdoben štukovou výmalbou v podobě slepých arkád ve tvaru jeptišek. Za presbytářem se nachází věnec kaplí, jehož okna jsou zakončena opět lomeným obloukem a jsou doplněna barevnou vitráží, jako i ostatní okna v katedrále.

Šnekovité schodiště, Sedlec

Celý interiér stavby měl působit jako jarní louka, což zdůrazňovala použitá barevnost. Hladké plochy stěn nechal natřít světlým odstínem zelené a všechny prvky, které architekturu rytmizují tmavším odstínem zelené barvy. Právě tak i Santiniho šroubovicová schodiště mají tvořit stvol květin, který se směrem vzhůru otáčí ke světlu.

V 19. století byla původní Santiniho barevnost vyměněna na barvu zemitou, tak jak ji známe v katedrále dnes.

Boční loď

Boční dvoulodí Santini zaklenul plackovými klenbami, které jsou na líci pročleněny kruhovými římsičkami tečnými k vrcholům pásů a přeměňují tak klenby v jakési kupolky. Na hladkých plochách kleneb měl být rozprostřen freskový cyklus. Pole kleneb oddělují hrotité, žebrové, profilové pásy, které jsou zakončeny do „dorských“ (ve skutečnosti toskánských) kamenných sloupů. Tyto sloupy pak nechal Santini upravit „barokně-goticky“. Rohy soklů a nároží krycích desek jejich hlavic nechal Santini konkávně vyžlabit. Do hlavic a horní částí dříků sloupů sbíhají žebrové profilované pásy, a tak Santini dosáhl gotického dojmu.

Schodiště

Důkazem Santiniho pohotové nápadivosti jsou rozhodně šnekovitá schodiště. Jsou volně umístěny východně od transeptu. Šroubovicová schodiště Santini navrhl bez středního vřetene a upoutají tak okamžitě svoji pozornost při průhledu z hlavního prostoru, ale i z bližšího pohledu volně běžící šroubovicové křivky. Schodiště bylo klenuto dvojím typem klenby a jeho stabilitu zajišťovali kovová táhla.

Detail štukové výzdoby klenby, Kostnice

V roce 2015 bylo schodiště v klášteru obnoveno a tvůrci zde umístili jakýsi prvek tajemna, právě tak jak to kdysi dělával Santini. Umístili na zábradlí kovové manžety, které opisují jméno tvůrce – Santini Aichel.

Konvent kláštera

Konvent kláštera navázal v 17. století na vedlejší budovy. V roce 1710 začala výstavba konventu podle projektu Jana Jakuba Voglera, který byl později velmi kritizován. Tehdy bylo rozhodnuto, že konvent a prelatura naváží na starší budovy a vytvoří tak nádvoří. Ve východním křídle nádvoří měl být umístěn konvent, v severní opatství a jižní mělo sloužit jako komunikační s románskou kaplí. Ta byla přestavěna v duchu barokní gotiky na kapitulní síň. Tato přestavba je nepochybným dílem Jana Blažeje Santiniho.

Santinimu lze tak na základě známých skutečností uznat podíl na vzniku prelatury a konventu jenom jako dílčí. V celém areálu mu lze uznat: úpravu kapitulní síně v jižním křídle, visuté schodiště a hodinovou věž v ose proti závěru katedrály. Právě toto schodiště Santini využil i v jiných stavbách např. v klášterech Plasy a ve Žďáru nad Sázavou tak i např. v Praze. Santiniho dílem byl i návrh celkové kompozice dvora.

Konvent byl dokončen roku 1763, na výstavbě se podílel ještě František Ignác Prée a Antonín Haffenecker.

Hřbitovní kostel Všech svatých

Santiniho obnova kostela probíhala v souvislosti s opravou celého kláštera. Santiniho úpravy zde nebyly tak velké, jaké v celém klášteře.

Vertikalita kostela byla dána svojí dvoupodlažností, kterou Santini zdůraznil odstupňovaným opěrným gotický systém a umístěním vertikálních okenních otvorů. Okna jsou zakončena lomeným obloukem a jejich výplň je tvořena trojicí jeptišek s kružbou. Některé otvory jsou zazděné. Na detailu kružeb si můžeme všimnout trojlístků.

Interiér Kostnice

Západní průčelí Santini doplnil o nový štít, který vložil mezi dvojici nárožních věží. Věže jsou šestibokého tvaru rozdělené vodorovnými římsami, vrchol je zakončen arkádami s lucernou. Na štítu je vidět opět odstupňovaný opěrný systém s oknem zakončeným lomným obloukem. V horním kostelíku byla čtvercová loď klenuta hvězdicovou klenbou, která je typická pro Santiniho. Obdélná loď pak byla klenuta křížovou klenbou.

Santini se nejvíce podílel na obnově sedlecké kostnice. K západní straně kostela dostavěl patrovou předsíň s nástupním schodištěm do prostoru kostice. Zde se také nachází vstupní lomený oblouk, který je zakončen do konzol. Změnil tak orientaci vstupu do obou podlaží. Dále zde nechal doplnit gotické klenby o goticko-barokní štukové vzory . Úprava horního kostela se ho nedotkla.

Podílel se také na návrhu výzdoby kostnice z kostí a dalších doplňků např. řezaných korun nad pyramidami, svícnů aj. Z kostí je zde vyobrazený znak knížecího rodu Schwarzenbergů, který se nachází u hlavního vchodu nad vstupním portálem.

Půdorys Kostnice, Sedlec

Použitá literatura:

1. Pospíšil Aleš; Sedlec příběh podivuhodného místa Kutné Hory; vydala Nadace Kutná Hora – památka UNESCO za podpory společn

osti Phulip Morris ČR a.s.; r. 2015; 204 stran

2. Horyna Mojmír; J.B.Santini – Aichel: život a dílo; nakladatelství: Karolinum, r. 1998; 490 stran

3. Kuncl Vladimír, Stanislav Růžička; Santini; nakladatelství: VIDEO-FOTO-KUNC; r. 2014; 168 stran

4. Lomičková Radka; Sedlec; nakladatelství: Katolická teologická fakulta, Togga; r. 2009; 588 stran

5. http://www.ossuary.eu/index.php/cz/katedrala

6. http://www.kutna-hora.wz.cz/sedlecky-klaster-dum-kutna-hora.htm