Wikipedista:JaneWho23/Pískoviště 2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Julie Šamberková, rozená Knornová (11. září 1846, Březová nad Svitavou[1] – 3. února 1892, Hamburk, Německo, sebevražda)[2], byla česká divadelní herečka.

Julie Šamberková

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Divadelní působení zahájila jako operní pěvkyně v roce 1865 v Praze na Žofíně[3], kde byla pobočná scéna Prozatímního divadla. Později získala angažmá v Olomouci u německé opery. Zde se seznámila s F. F. Šamberkem a 7. ledna 1866 uzavřeli sňatek [4][5]. Z důvodu nemocných hlasivek však zanechala zpěvu a působila dále jen v činohře [6]. V roce 1867 nastoupila u Švandovy divadelní společnosti, v letech 1867–1876 byla v angažmá v Prozatímním divadle.

S manželem Františkem Ferdinandem Šamberkem měla tři děti – Dagmar (zemřela mladá), Egmonta (novináře a zpěváka) a Vladimíra (herce a malíře) [7].

V roce 1876 se rozešla s manželem a odešla i se syny do Německa, kde působila na scénách v Berlíně, Hamburku a Frankfurtu nad Mohanem. Hostovala také v USA a v letech 1880–1885 hrála v německém divadle v Praze. V sezóně 1885/1886 byla angažována v Národním divadle v Praze, kde převzala mnoho rolí po Marii Pospíšilové, která odešla hrát do Německa. I přes úspěchy v Praze odešla znovu do ciziny a v roce 1888 ukončila uměleckou činnost.

V závěru života žila v Hamburku, kde provozovala pronajatý penzion s restaurací Restaurant Schamberg [8]. Zde v únoru roku 1892 spáchala sebevraždu.

Působení na Národním divadle[editovat | editovat zdroj]

V Národním divadle, kde byla angažována v letech 1885—1886 vytvořila celkem 15 rolí.[9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V Pivodově pěvecké škole[pozn. 1] se učila zpívat u kapelníka Wilhelma Jahna (1835–1900)[pozn. 2] hrát na klavír a herectví se učila u Friederike (Bedřišky) Herbstové[12] (1805–1866).[13] Onemocnění hlasivek po těžkém porodu (dcera brzy po porodu zemřela) jí znemožnilo pokračovat v operní kariéře, a tak byla nucena se přeorientovat na činohru. Kvůli změně hlasu po onemocnění hlasivek nabyla zvláštní ostrosti v hlasovém projevu, který dobře vyjadřoval ironii, chlad a pýchu, což se jí hodilo např. pro ztvárnění Shakespearových ženských postav, ale později i pro ztvárnění různých psychologických stavů aristokratek a krutých panovnic v dramatech jiných autorů. Je řazena k představitelkám deklamačního hereckého stylu.[14]

Citát[editovat | editovat zdroj]

{{Citát|V naší Moderní galerii visí veliký obraz Brožíkův, portrét to Julie Šamberkové z r. 1876. Je zobrazena v roli Messaliny; hrávalať tuto císařovnu divých chtíčů německy i česky v oblíbené někdy hře Wilbrandtově. Podívejte se na ten obraz: ay, every inch a queen, troufám si nanovo obměniti věčná slova Shakespearova.|Jaroslav Kvapil[15]

Divadelní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Inspirace ve výtvarném umění[editovat | editovat zdroj]

Václav Brožík: Messalina (čb. knižní reprodukce, 1924)

Herečku ztvárnil Václav Brožík v roli Messaliny. Obraz je v majetku Národní galerie.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Pivodova pěvecká škola byla pražská hudebně vzdělávací škola, která působila v letech 1869–1940.[10]
  2. ↑ Wilhelm Jahn byl dirigent a hudební skladatel působící ve Vídeňské filharmonii. Jako dirigent byl angažován v Praze v letech 1857-1864).[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1838-1872 v Březové nad Svitavou, sign. M-20 2296, ukn.591, str.76. Dostupné online
  2. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 92, 93
  3. ↑ NOVÁK, Ladislav. Stará garda Národního divadla. Praha: Jos. r. Vllímek, 1944. Dostupné online. Kapitola František Ferdinand a Julie Šamberkovi, s. 174-201. 
  4. ↑ Matrika oddaných Olomouc, 1844-1873, s. 247 (snímek 125
  5. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 93
  6. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 481
  7. ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 91, 94
  8. ↑ Ladislav Novák: Stará garda Národního divadla, vyd. Jos. R. Vilímek, Praha, str.188
  9. ↑ Archiv ND: Julie Šamberková
  10. ↑ Český hudební slovník osob a institucí: Pivodova pěvecká škola [online]. Brno: Centrum hudební lexikografie, rev. 2017-12-26 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ Český hudbení slovník: Wilhelm Jahn [online]. Brno: Centrum hudební lexikografie, rev. 2011-10-01. Dostupné online. 
  12. ↑ ŠORMOVÁ, Eva. Česká činohra 19. a začátku 20. století : osobnosti. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-80-7008-340-6. 
  13. ↑ ŠORMOVÁ, Eva. Česká činohra 19. a začátku 20. století : osobnosti. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-80-7008-340-6. 
  14. ↑ Šamberková, Julie - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2023-03-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ KVAPIL, Jaroslav. O čem vím. Praha: Orbis, 1932. Dostupné online. Kapitola Královna každým coulem, s. 95. 
  16. ↑ PILAŘOVÁ, J. Královna jeviště. Naše rodina. 1988-02-10, s. 14. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-2743. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ŠORMOVÁ, Eva. Česká činohra 19. a začátku 20. století : osobnosti. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-80-7008-340-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • JELÍNKOVÁ, Táňa. Tajemství životní energie. Večerní Praha. 1996-09-13, roč. 96. Dostupné online. 
  • PILAŘOVÁ, J. Královna jeviště. Naše rodina. 1988-02-10, s. 14. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-2743. 
  • Šamberková, Julie - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2023-03-27]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:JaneWho23/Pískoviště_2&oldid=22613040“