Wikipedista:Hering/cvičák

Dvůr Karlov

Dvůr Karlov je centrálním objektem stejnojmenné osady Karlov. Tato osada však nikdy nebyla samostatnou obcí. V průběhu času patřila pod sousední obec Karlova Ves (lidově a někdy i oficiálně nazývanou Karloves), nyní patří pod obec Roztoky u Křivoklátu. Karlov nikdy neměl ani svoje katastrální území. Význam této lokality vyplývá prakticky výhradně z existence statku, k němuž byly po řadě let přistavěny obytné domky. V prostoru, kde dnes stojí osada Karlov (mezi Roztoky, Novým Jáchymovem, Kublovem, Nezabudicemi a Bránovem) byly ještě v první polovině 18. století rozsáhlé lesy. V jejich středu byla obora s malým lesním hospodářstvím a stavením pro čeleď, pozdější Leontýn. V okolních lesích bylo hodně zvěře, a to byl také důvod mnoha oblíbených honů, pořádaných křivoklátským panstvem. V okolních lesích a také při výrobě dřevěného uhlí v milířích pracovali poddaní z okolních obcí. Každodenní cesta do lesů byla, zvláště v zimě a při špatném počasí pro lesní dělníky a uhlíře velkou ztrátou času a po těžké práci byly vyčerpávající. To patrně vedlo k tomu, že majitelé panství posléze začali uvažovat o tom, že se v tomto prostoru vyplatí nechat vybudovat malé obce určené k bydlení těchto poddaných. V polovině 18. století postihly opakovaně tamní lesy velké polomy. Panství se poté rozhodlo lesní porosty na některých místech polomů již neobnovovat a půdu nechat pro zemědělské využití. Tak byl roku 1779 Karlem Egonem I. z Fürstenberga založen dvůr Karlov (nazvaný jeho jménem). Obdobně byly posléze založeny další dvory Emilov a Filipov (dnešní obec Požáry), Maxov (dnes Doupno), Amálie a další. Na I. vojenské mapě z roku 1781 je zaznamenán dvůr ve zjevně rozestavěném stavu. Již při založení dvora bylo zřejmé, že se zde jednalo o nové neobvyklé, až monumentální pojetí objektu hospodářského dvora, pozdně barokního charakteru, které mělo být zřejmě v představách zakladatelů určitým typovým řešením i pro další dvory na panství. Podle popisu z roku 1785 dvůr Karlov pozůstával kromě části vlastního dvora, také z ovčína, sýpky, draslovny (flusárny) a malého rybníčku na Karlovském potoce. Souběžně v téže době byla přestavěna hospodářská stavení v nedaleké oboře. Zřízeno tam bylo také obydlí lesmistra a později byl vystavěn v blízkém okolí zámeček Leontýn, nazvaný tak na počest kněžny Leontýny Fürstenbergové. Ovšem nynější vzhled zámečku (který dnes slouží sociálním účelům) pochází až z let 1892-1895. Roku 1866 tam byla také postavena kaple a zasvěcena svatému Václavovi. V okolí dvora Karlov bylo po vykácení zbytků lesa k disposici okolo 750 ha půdy, která byla zemědělsky využitelná. Stavby uvnitř dvora (stodoly, chlévy), které byly stavěny nejdříve jako dřevěné, byly postupně nahrazovány zděnými objekty. Tak byl také roku 1815 postaven nový klenutý ovčín pro 600 ovcí, a chov ovcí se tím významně zintenzivnil. Mezi léty 1817 až 1820 byly postupně stavěny nové stodoly a stáje pro dobytek. Areál dvora byl tak postupně završen, a tak získal ve srovnání s tehdy běžnými zemědělskými objekty, trochu neobvyklý kruhový půdorys, který měl jistě řadu výhod. Protože provoz dvora vyžadoval více vody, byl posléze v roce 1842 vybudován pod flusárnou i další malý rybník, dnes nazvaný Lihovarský rybník. To bylo vyvoláno tím, že v roce 1872-1874 byl postaven ve dvoře lihovar (nynější norkárna). Dvůr Karlov (dnešní adresa Karlov 54, 270 23 Roztoky) patří stavebně a architektonicky mezi nejpozoruhodnější stavby svého druhu v Čechách. Na I. Vojenské mapě z roku 1781 zde stály dvě budovy, které již respektovaly kruhový půdorys a odpovídaly stodvacetistupňovým výsečím. Jednou z nich byl velký chlév s obytným domem (vrata do chléva naznačují, že původně možná šlo o ovčín). Druhou stavbou je pak stodola o čtyřech mlatech. Sýpka v čele dvora, byla postavena až následně, ve dvou fázích, přičemž první část stála již v roce 1785. Tento typ výstavby kruhového hospodářského dvora byl nepochybně součástí koncepce výstavby na křivoklátském panství, jakýmsi typovým projektem. Podle obdobných principů byly posléze budovány i stavby dvorů Filipov (Požáry) a v Lánech. Žádný z nich však nebyl dokončen podle původně předpokládané představy zakladatelů. Podle disposice objektu, jak ho zachycuje stabilní katastr v období kolem roku 1830 je zřejmé, že větší část dvora je již dostavěna ve zděné podobě, západně od dvora stojí ovčín s obydlím pro mistra ovčáka. Tím ovšem stavební práce na dvoře Karlov nekončily, následovaly další dílčí úpravy a dostavby ve druhé polovině 19. století i v dalších letech. Např. poblíž prvního ovčína, byl postaven patrně okolo roku 1870 další ovčín, který byl menší a zčásti podsklepený. Posléze byl také užíván jako chlév pro dobytek.

Ne vždy ovšem tyto pozdější přístavby plně respektovaly původní představu zakladatelů dvora, také proto, že se postupně měnily provozní podmínky užívání celého objektu. Přesto však celý objekt i v dnešní podobě je velmi zajímavou a historicky významnou ukázkou dřívějších staveb hospodářského charakteru. V době zintenzivnění chodu statku se ale nestavěly domy pro bydlení pracovníků zaměstnaných na statku. Zaměstnanci proto museli v té době docházet na práci ve statku z okolních obcí. Tito zaměstnanci pak sepsali v roce 1823 petici a podali ji k vrchnosti. Požádali, aby jim vrchnost povolila postavit si pár chalup, z nichž by bylo blízko na práci do lesa i do dvora. Vybrali si místo, které je dodnes zvané „U Buku“. Protože pozitivní vyřízení této petice trvalo pět let, tak výstavba domků byla schválena a zahájena teprve v roce 1828. Podmínkou povolení stavět ovšem bylo, že stavebníci budou kromě práce v lese pracovat také ve žních a seči sena, a rovněž i na statku Karlov. A tak vznikla malá osada, pozdější Karloves, nynější Karlova Ves (vzdálená od Karlova asi 2,5 km). Roku 1845 pak došlo ke stavbě obydlí pro zaměstnance pracující na statku a jejich rodiny v přímém sousedství statku. Důvodem patrně byla jednak obvyklá ekonomická úvaha a také vnější společenské podmínky, protože vznikala možnost vykoupit se z roboty. To by způsobovalo problémy se zajištěním chodu statku. Domky byly velmi skromné, jednalo se o chalupy o jedné, maximálně o dvou místnostech, jenom výjimečně šlo o jednopatrové obytné domy. Tak vznikla malá skupina domků, které se říkalo „Familie“ a novým obyvatelům se říkalo „Familianti“. Náklad na stavbu neměl převýšit 6000 zlatých. Možnost nastěhování byla ovšem vázána na splnění řady podmínek, které museli osadníci plnit (práce celé rodiny na statku, mravný život), ale bez jakýchkoliv záruk v případě choroby a pracovní neschopnosti. S tím byly spojeny i nároky na určité malé podíly z chodu statku. V sousedství statku si také postavil kovárnu kovář Jelínek, jeho žena provozovala hospodu dodnes zvanou jako „Placanda“ (podle tehdy neobvyklého tvaru střechy). A tak se postupně zrodila i dnešní podoba osady Karlov. Statek Karlov měl podle dokladů z Křivoklátského archivu svěřenu v průběhu druhé poloviny devatenáctého století také určitou pravomoc, pokud šlo o hospodaření, údržbu a opravy sousedících statků i některého souvisejícího majetku obcí (Karlova Ves, Broumy, Roztoky, Nový Jáchymov, Leontýn apod.). Z toho se dá soudit, že měl mezi svými zaměstnanci i určitý malý počet hospodářských a správních úředníků. Okolo roku 1900 pracovalo na statku okolo 45 zaměstnanců. Bylo tu i 45 školou povinných dětí. Děti chodily do školy do Karlovy Vsi, Broum a Jáchymova (dnes Nového Jáchymova), což bylo pro děti dost složité v zimě a ve špatném počasí. Na základě petice obyvatel Karlova pak byla povolena stavba vlastní malé a chudé školy, která byla s velkou slávou otevřena 13.7.1913. Dvůr Karlov byl po první světové válce pronajímán různým soukromníkům, jako např. velkoobchodníkovi Františku Kepkovi, továrníkovi vyrábějícímu uzeniny Josefu Hulínkovi i podnikatelským organizacím, jako např. Ústřednímu sdružení hospodářských nájemních, úsporných a stavebních družstev v Praze. V příslušné pachtovní smlouvě se uvádí, že propachtované pozemky představovaly výměru více než 240 ha, a také všechny objekty a budovy, cesty apod.. V roce 1925 činilo roční nájemné 95 000, Kč. V roce 1929 převzal dvůr Karlov československý stát. Při prvorepublikové pozemkové reformě v roce 1930 připadlo 57 ha zbytkovému statku, 229 ha státnímu statku a 327 ha bylo rozděleno drobným přídělcům z okolních vesnic. Ovčín získali J. a M. Pluhařovi. Historie Karlova byla i nadále docela pohnutá. Po roce 1945 se velká část obyvatel osady odstěhovala do uvolněného pohraničí, kde mohli získat hospodářství po odsunutých německých rodinách. Po několik let pak v osadě převažovaly cikánské rodiny. Po druhé světové válce byl dvůr Karlov převážně v majetku státního statku. Koncem roku 1978 žilo v Karlově 100 obyvatel ve 34 rodinách. Zavedené autobusové spojení ulehčilo život obyvatelům i jejich dětem. Původní domy se zčásti zbouraly, některé se zmodernizovaly. Okolo roku 1978 zde bylo 9 rodinných domů a 13 obytných domů. Dnem 3.5.1958 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (je veden v Ústředním seznamu kulturních památek pod číslem 42275/2-3096). V dokumentech, které byly zpracovány v souvislosti s prohlášením objektu dvora Karlov za kulturní památku (a i případných pozdějších revizích), je připojen také podrobný stavebně-technický popis objektu (Razim, 1986): Hospodářský dvůr - Hospodářský dvůr má kruhovou disposici o průměru asi 200 – 250 m. Pravidelná kružnice je zploštěna jen v místě budovy špýcharu, který není v půdoryse segmentově zakřiven. Obvodová nástavba dvora je rozdělena do tří souvislých částí. Dvě z proluk slouží jako vjezdy, třetí proluka je zastavěna novodobým úzkým stavením chléva. Uprostřed prostranství dvora stojí dvě velké, rovněž recentní kolny. První z dílů obvodové zástavby je tvořen řadou čtyř stodol, k nimž na obou koncích přiléhají drobnější novodobé přístavky. Každá ze stodol je ze strany dvora otevřena dvoukřídlými vraty a opatřena vlastními štíty sedlové střechy. Krytina z bobrovek. Druhý ze segmentů obvodových budov je tvořen chlévy, k nimž na obou koncích přiléhají zčásti obytné prostory. Chlévní část je sklenuta 14 obdélnými plackami a osvětlena obdélnými svislými okénky. Vlevo při pohledu z prostoru dvora ke chlévům přiléhá celek bytu se dvěma plochostropými prostorami a třemi malými místnostmi, klenutými opět plackami, kladenými do dvojic. Část na pravém konci chlévů je patrová. V přízemí této části je opět chlév, ale klenutý do traverz, v patře, které je přístupno vnějším schodištěm, se nalézají čtyři dvojice plochostropých místností, rozdělené střední chodbou. Třetí díl obvodu dvora je tvořen dvěma adaptovanými objekty s plochými stropy a velkým patrovým špýcharem. Přízemí této budovy má vlevo strop podepřený v podélné ose dřevěnými pilířky, vpravo prostory klenuté do traverz, které jsou podložen železnými stojkami. Další podlaží a následující dvě patra v krovu slouží jako vlastní sýpka. Také polovalbová střecha špýcharu, stejně jako střechy ostatních budov, je kryta bobrovkami, krov je původní, ležatá stolice.

Ovčín 1 - Budova ovčína (na foto vlevo od objektu dvora) má výrazně obdélný půdorys a vysokou valbovou střechu, krytou bobrovkami. Fasády jsou členěné hlubokými slepými arkádami půlkruhových záklenků, v nichž jsou proražena okénka nestejných tvarů. Interiér je členěn jako symetrický podélný dvojtakt, klenutý 13 páry placek. Původní krov, provedený na ležatou stolici. Ovčín 2 - Prostá přízemní budova obdélného půdorysu (na foto v sousedství velkého ovčína), vysoká valbová střecha kryta vlnitým plechem. Interiér osvětlený malými obdélnými okny, je prostým jednotraktem, klenutým obdélnými plackami. Budova je podsklepena. Snímky z vnitřku dvora dávají možnost posoudit jeho monumentálnost a unikátnost celkové koncepce objektu.

Dvůr Karlov je dnes v soukromých rukách a není přístupný.

Dnešní široké veřejnosti bohužel není známo, že Karlov má i své slavné rodáky. Dne 4.7.1853 se na Karlově dne 4.7.1853 narodil v rodině mistra ovčáka (v jeho domě – nyní Roztoky u Křivoklátu čp. 139 položeném mezi ovčínem a statkem) Ing.František Adolf Hering. Narodil se jako prvorozený syn „mistra ovčáka – vrchnostenského sluhy ovčáckého“. Školní docházku absolvoval patrně v Nižboru a poté studoval na reálném gymnáziu a na České technice v Praze. Stal se významným podnikatelem, sedmnáct let byl prokuristou a ředitelem Ringhofferových závodů na Smíchově, a členem rodinné rady Ringhofferů. Procestoval velkou část světa, byl vyznamenán v různých zemích, byl sběratelem umění a významnou osobou v tehdejší společnosti. V ovčíně se rovněž dne 16.4.1855 narodil i jeho bratr Maxmilián Hering, který absolvoval obdobnou dráhu a v Praze zastával funkci inženýra v Česko-moravské továrně v Libni. Jejich otec – mistr ovčák, v těch dobách patrně patřil mezi vedoucí zaměstnance (podobně jako správce a šafář), měl stálý plat a vyšší deputát, a tak si zřejmě mohl dovolit nechat tyto své dva syny vystudovat na těch nejlepších pražských školách, a dát jim tak základ pro jejich další úspěšnou kariéru.

V Karlově se také dne 7.3.1884 narodil v rodině hospodářského úředníka Prof.MUDr. Antonín Trýb, lékař, básník a spisovatel. Svá dětská léta prožil v Požárech, do školy chodil v Rakovníku, gymnázium vystudoval v Příbrami a lékařskou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. Specializoval se na kožní a venerické choroby. Kromě učebnic ze svého oboru psal také od mládí básně a povídky a posléze i romány. Za svoji vědeckou práci byl vyznamenán Řádem práce a medailí J.E.Purkyně.