Wikipedista:Cuauhtlatoatzin/Hagenhill

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hagenhill

Šablona:Infobox Ortsteil einer Gemeinde in DeutschlandHagenhill je okrsek města Altmannstein v hornobavorském zemském okrese Eichstätt.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec se nachází ve výšce asi 415 m n. m. v zemedělsky využivané kotlině, která je obklopena zalesněnými kopci na křižovatce silnic Altmannstein - Laimerstadt (okresní silnice 33) a Schwabstetten - Tettenwang (okresní silnice 32) .

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podél lesní cesty do Laimerstadtu leží prehistorické mohyly.

Hagenhill leží asi 400 metrů jižně od římské hraniční zdi (Raetský limes), která byla zničena v roce 259 n. l. Procházela polem a dodnes je rozeznatelná jako suťová zeď v hájku.

V roce 972 se v jedné listině poprvé objevila zmínka o "Hagenhuli". Obec měla ve své pohnuté historii mnoho vládců, mezi nimiž byl šlechtický rod Hagenhüle (roku 1120 je zmiňován "Fritele von Haginhule" (z hradu Hagenhill)), ve 14. století Altmannsteinerové-Pfleger-Geben a Pförringerové, do roku 1438 Abensbergerové, poté Egloffsteinerové a od roku 1557 Muggenthalerové. Na mapě Philippa Apiana z roku 1568 je ještě zaznamenán hrad. V období po roce 1400 byl Hagenhill dvorskou značkou patřící k hradu Hexenagger, v 17. století byl vrácen bavorskému kurfiřtovi.

Vesnice byla několikrát vypálena, v roce 1446 Norimberčany a v letech 1632, 1633 a 1648. V roce 1676 zde žilo pouze 98 obyvatel, do roku 1830 vzrostl počet na 235 v 54 hospodářstvích. V roce 1791 byla v Abensbergu popravena za vraždu svého druhého manžela prodavačka Johanna Fischerová z Hagenhillu. V roce 1939 žilo v Hagenhillu 420 obyvatel.

V dřívějších dobách se denně těžila železná ruda.

Dne 1. června 1928 byla přičleněná část zrušené obce k Schwabstettenu.[1]

V 60. letech 20. století proběhla pozemková úprava. V roce 1967 byla obec rozšířena o osadu u limes. Během bavorské územní reformy byl Hagenhill 1. července 1972 převeden ze zrušeného hornofalckého okresu Riedenburg do hornobavorského okresu Eichstätt. Dne 1. května 1978 byl přičleněn do správního obvodu města Altmannstein.[2]

Život ve vesnici formuje několik spolků; v roce 1981 si střelecký klub Hadrian Hagenhill postavil střelecký dům. V roce 1983, kdy zde žilo 472 obyvatel, bylo ještě 17 zemědělských podniků s plným pracovním úvazkem. K 15. březnu 2007 měla obec 407 obyvatel.

Farní kostel[editovat | editovat zdroj]

Farní kostel sv. Petra a Pavla

Katolický farní kostel na okraji obce, který je zasvěcen sv. Petru a Pavlovi, byl přestavěn v roce 1888 s využitím věže předchozího kostela a byl zařízen v novorománském slohu. Je zde umístěn obraz Klanění tří králů z konce 16. století. Na severní straně se nacházejí dva náhrobky Gebena a Pförringera.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Hagenhill je odvozen z „Hagenhuli“. Hag znamená les. Koncovka „-hill“ označuje dřívější Hüll[3] a byla v průběhu let upravována (viz také Breitenhill a Schafshill).

Jiné[editovat | editovat zdroj]

Hagenhillem prochází 170 km nebo 155 km dlouhá cyklotrasa Via Raetica, která kopíruje historickou trasu Via Raetia.

Městem prochází také "Německá cyklostezka Limes". Ta kopíruje hornogermánský a raetský limes v délce 818 km od Bad Hönningenu na Rýně až po Regensburg na Dunaji.

Přes Hagenhill vede také německá Limes-Straße a turistická stezka Limes.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 100-Jahr-Feier mit Fahnenweihe der Freiwilligen Feuerwehr Hagenhill 1880–1980. Hagenhill 1980.
  • Fahnenweihe des Schützenvereins „Hadrian Hagenhill“ vom 19. bis 21. Juli 1985. Altmannstein 1985.
  • Der Eichstätter Raum in Geschichte und Gegenwart. Eichstätt: Sparkasse 1985, s. 205.
  • Friedrich Hermann Hoffmann und Felix Mader (Bearb.): Die Kunstdenkmäler von Oberpfalz und Regensburg. Bezirksamt Beilngries II, München 1908 (dostisk 1982), s. 69n.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Wilhelm Volkert (Hrsg.): Handbuch der bayerischen Ämter, Gemeinden und Gerichte 1799–1980. C. H. Beck, München 1983, ISBN 3-406-09669-7, S. 557.
  2. Statistisches Bundesamt (Hrsg.): Historisches Gemeindeverzeichnis für die Bundesrepublik Deutschland. Namens-, Grenz- und Schlüsselnummernänderungen bei Gemeinden, Kreisen und Regierungsbezirken vom 27. 5. 1970 bis 31. 12. 1982. W. Kohlhammer, Stuttgart und Mainz 1983, ISBN 3-17-003263-1, S. 599.
  3. pozn. Malý umělý rybníček. Často uprostřed vesnice. Typické pro Švábskou Albu a Franskou Albu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]