Vlnožil velký
 Vlnožil velký | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Čeleď | korálovcovití (Elapidae) |
| Rod | vlnožil (Laticauda) |
| Binomické jméno | |
| Laticauda semifasciata Schlegel a Reinw.; 1837 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlnožil velký (Laticauda semifasciata), v Japonsku známý jako erabu umi hebi (japonsky エラブウミヘビ) a na Okinawě jako irabu, je mořský had, patřící do rodu Laticauda. Vyskytuje se v teplých vodách západního Pacifiku, především v oblastech korálových útesů. Had má krátkou hlavu, tlustý trup a sotva rozeznatelnou krční část. Ocas je tvořen jednoduše vytaženou kůží ve tvaru rybího ocasu, a není v něm již žádná podpora.[zdroj?] Pouze u jednoho ze tří jedinců se vyvinou jedové zuby.[zdroj?] Žaludek je poměrně velký. V období rozmnožování se tito hadi přesouvají ve velkém množství do pobřežních vod, kde se páří v proláklinách útesů a různých dutinách. Je to noční had, kterého lze jen výjimečně spatřit během dne. Dýchá vzdušný kyslík, takže se potřebuje vynořit pro nadechnutí nejméně každých 6 hodin.
Je příliš pomalý na to, aby ulovil kořist (rybu) při přímém útoku, takže loví především ze zálohy skrytý v korálech. V některých případech také loví v hejnech společně parmicemi žlutopruhými a kranasy modroploutvými a vyhánějí potenciální kořist z úzkých proláklin v útesech podobným způsobem jako murény.[2][3] Kousnutí je vysoce jedovaté a kořist je paralyzována. Jeho jed je desetkrát silnější než jed kobry, což z něj dělá extrémně nebezpečného hada. Obyčejně neútočí na člověka, pouze v případech kdy se cítí v ohrožení, i tak jsou ovšem známy dva případy úmrtí člověka.[4] Samice kladou vejce na souši.
Tento had se během zimy hojně konzumuje v jižním Japonsku, kde věří, že posiluje ženství. Polévka irabu-jiru (japonsky イラブー汁)[5] prý chutná podobně jako polévka miso a trochu jako tuňák. Tato polévka je součástí královské kuchyně království Rjúkjú. Věří se, že má analeptické účinky.
Život[editovat | editovat zdroj]
Samci a samice dosahují pohlavní dospělosti, jakmile dorostou 70, resp. 80 cm. Samice kladou 3–7 vajec, z nichž se háďata líhnou za 4–5 měsíců.[6] Had dorůstá maximální délky 170 cm.[7]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vlnožil velký se vyskytuje v teplých vodách západního Tichého oceánu, převážně na Fidži, v jižním Japonsku a Singapuru. Nedávno[kdy?] ale vědci objevili tyto hady také ve vodách kolem Jižní Korey. Tato lokalita je mimo jejich obvyklé rozšíření (Japonsko, Čína a Taiwan, Filipíny a Indonésie).[8] Vědci se domnívají, že tito hadi se přesouvají více na sever v důsledku klimatických změn, které způsobují destrukci jejich původního prostředí (korálové útesy).
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black-banded sea krait na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ Black-banded sea krait photo - Laticauda semifasciata - G78940 [online]. [cit. 2016-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-08.
- ↑ Archived copy [online]. [cit. 2015-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-11.
- ↑ Druhou známou oběť v historii má patrně na svědomí vodní had jménem vlnožil velký
- ↑ Okinawa Gourmet Guide : Sea snake soup (Irabu-jiru) | Website of Okinawa Sightseeing information Okinawa2Go! [online]. [cit. 2016-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-18.
- ↑ TU, M. C.; YES; S. C. FONG; K. Y. LUE. Reproductive biology of the sea snake, Laticauda semifasciata, in Taiwan. Journal of Herpetology. 1990, s. 119–126. DOI 10.2307/1564218. JSTOR 1564218.
- ↑ Hans Breuer; WILLIAM CHRISTOPHER MURPHY. Pseudolaticauda semifasciata [online]. Snakesoftaiwan.com, 2009–2010 [cit. 2012-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30.
- ↑ Park J, Kim I-H, Fong JJ, Koo K-S, Choi W-J, Tsai T-S, et al. (2017) Northward dispersal of sea kraits (Laticauda semifasciata) beyond their typical range. PLoS ONE 12(6): e0179871. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0179871
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vlnožil velký na Wikimedia Commons
