Vladimír Beneš (voják)

Plk. Vladimír Beneš
Narození	24. srpna 1918 Krasnofominsk Rusko Rusko
Úmrtí	19. září 1997 (ve věku 79 let) Praha Česko Česko
Národnost	česká
Povolání	voják
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Plukovník Vladimír Beneš (24. srpna 1918 Krasnofominsk – 19. září 1997 Praha) byl československý důstojník, příslušník 1. československého armádního sboru.

Život

Před druhou světovou válkou

Vladimír Beneš se narodil 24. srpna 1918 v Krasnofominsku na území Sovětského Ruska ve Sverdlovské oblasti v rodině potomků českých přistěhovalců z 19. století. Žil v Kazani, vystudoval střední průmyslovou školu a poté pracoval jako technicko-admnistrativní zaměstnanec na kavkazské elektrárně ve městě Macharadža.

Druhá světová válka

Vladimír Beneš byl dne 1. května 1939 odveden do Rudé armády. Absolvoval krátký výcvik a zúčastnil se Zimní války a anexe Besarábie. Na přelomu let 1940 a 1941 absolvoval poddůstojnickou školu v Oděse a školu řidičů a mechaniků tanků v Charkově. V době napadení Sovětského svazu Německem byl zařazen jako řidič-mechanik tanku BT-7 u Jižního frontu, kde prodělal ústupové boje. Na přelomu let 1941 a 1942 se učil v kurzu mladších vojenských techniků, poté byl z národnostních důvodů přeřazen k pracovním jednotkám. Dne 11. června 1943 se stal příslušníkem 1. československého armádní sboru a díky své odbornosti se stal jedním z jeho prvních řidičů-mechaniků tanku. Náležel do osádky tanku T-34/76 "Jánošík. Dne 5. října 1943 opustil s jednotkou východiště v Novochopjorsku, zúčastnil se bitvy o Kyjev a bojů u Bílé Cerekve. V roce 1944 byl ustanoven technickým důstojníkem 3. tankového praporu, na starosti měl opravy a přípravu tanků, účastnil se i výcviku nováčků. Dne 22. září byl během bojů o Dukelský průsmyk raněn dělostřeleckou palbou Němců a měsíc se léčil v nemocnici v Krosně. V roce 1945 se zúčastnil Ostravské operace, do Prahy dorazil v noci z 8. na 9. května. Během války dosáhl hodnosti poručíka.

Po druhé světové válce

Bezprostředně po skončení druhé světové války se Vladimír Beneš účastnil zajišťování hranic s Polskem, protože nebylo zřejmé, zda se opět nevyostří spor zejména o Těšínsko. Dne 12. května 1945 obdržel československé státní občanství. Zůstal u armády a sloužil v technických funkcích ve Vysokém Mýtě a Šternberku. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let působil na tankovém učilišti ve Vyškově a na Vojenské akademii v Brně, poté na Tankové a automobilní správě Ministerstva národní obrany. Toto místo musel opustit v roce 1970 i z důvodu vlažného přijímání invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Následně sloužil jako náčelník Výzkumného a zkušebního střediska v Doksech. Ve věku 55 let zažádal v hodnosti plukovníka o odchod do penze, zemřel po dlouhé nemoci 19. září 1997 v Praze.

Rodina

Otec Vladimíra Beneše byl československý legionář a zahynul během Stalinských čistek, jeho starší bratr byl zabit během přepadení.

Vyznamenání

• 1944 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• 1944 Československý válečný kříž 1939
• 1944 Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítkem SSSR
• 1945 Československý válečný kříž 1939

Odkazy

Literatura

• Kolektiv autorů - Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945 (Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2005, ISBN 80-7278-233-9)

Externí odkazy

• Profil Vladimíra Beneše na stránkách Válka.cz

Portály: Česko | Historie | Lidé | Druhá světová válka