Věžový vodojem Bohnice
| Věžový vodojem Bohnice | |
|---|---|
.jpg) vodárenská věž | |
| Základní informace | |
| Sloh | secese |
| Architekt | Václav Roštlapil |
| Výstavba | 1907-1909 |
| Stavebník | Královský český zemský ústav pro choromyslné v Bohnicích |
| Poloha | |
| Adresa | Ústavní čp. 25, Praha 8 - Bohnice,  Česko |
| Souřadnice | 50°8′13,05″ s. š., 14°25′29,62″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40605/1-1570 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Věžový vodojem Bohnice stojí v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice v Praze severně od kostela svatého Václava. Spolu s areálem nemocnice je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Věžový vodojem byl postaven podle plánu architekta Václava Roštlapila společně v výstavbou areálu Královského českého zemského ústavu pro choromyslné v Bohnicích (plán 1907, realizace 1909). Nádrže dodala firma Bratři Prášilové a spol. z Prahy.[2] V roce 1972 byla léčebna napojena na veřejný vodovod a z vodojemu se používají pouze expanzní nádrže. Roku 1996 byla opravena jeho fasáda.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Zděný věžový vodojem vysoký 42,6 metru je stavebně propojen s rozsáhlou budovou, ve které byla umístěna prádelna, strojovna, ústřední lázně a byty kuchyňského personálu. Sloužil k akumulaci studené užitkové vody čerpané z artéských studní na pravém břehu Vltavy. Pitnou vodu ústav odebíral z vlastních studen, ze kterých ji čerpal do zemního vodojemu ve východní části areálu; odtud se poté rozváděla do stojanů u pavilonů a obytných budov.[2]
Vodojem obsahoval tři ocelové nádrže umístěné nad sebou - nejvyšší měla dno 26 metrů nad okolním terénem, prostřední 17 metrů a spodní 9 metrů. Užitková voda bylo do vodojemu čerpána do nejvýše umístěné nádrže se zavěšeným dnem o průměru přes osm metrů a objemu 290 m³. Nádrž ve střední části měla zavěšené dno a objem 105 m³; zde se voda ohřívala parou z parních strojů na 70 °C a poté rozváděla do jednotlivých objektů léčebny. V nejníže umístěné nádrži s rovným dnem o objemu 56 m³ byla voda s teplotou 35 °C, která se používala pro potřeby lázní. Nádrže na teplou vodu byly opatřeny víkem a mechanismem pro jejich zvedání.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Prádelna čp. 25. Psychiatrická léčebna Bohnice. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000152683_0069, rejstříkové číslo ÚSKP 40605/1-1570. [cit. 2023-07-06]. Dostupné online
- ↑ a b c Praha-Bohnice. Věžové vodojemy - Databáze. © 2018–2023 Věžové vodojemy. Ing. Robert Kořínek, Ph. D.. [cit. 2023-07-06]. Dostupné online
- ↑ Vodárenské věže v Praze IV – Věž v pražských Bohnicích. 4.6.2012. © 2011-2023 NAŠE VODA. [cit. 2023-07-06]. Dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 13 Severovýchodní Praha, 269 Věžový vodojem Bohnice, s. 224.
- JÁSEK, Jaroslav. Pražské vodní věže. Vyd. 1. Praha: VR Atelier, 2000. 104 s. ISBN 80-238-6478-5. S. 26–27.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodárenská věž Bohnice na Wikimedia Commons
