Vésigniéit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vésigniéit
Vésigniéit z lokality Bad Lauterberg v Dolním Sasku, Německo (velikost asi 6 mm)
Vésigniéit z lokality Bad Lauterberg v Dolním Sasku, Německo (velikost asi 6 mm)
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecBaCu3(VO4)2(OH)2
Identifikace
BarvaOd světle žlutozelené po tmavě olivově zelenou
Vzhled krystalupřáškovité agregáty a povlaky, tenké lamely, lupeny podobné slídě
Soustavajednoklonná
Tvrdost3,5 - 4
Leskskelný
ŠtěpnostPerfektní podle {001}, nedokonalá na {110}
Index lomunα = 2,053
nβ = 2,129
nγ = 2,133
Vrypsvětle zelený
Hustota4,56 g ⋅ cm−3
Rozpustnostnení prozkoumána
Ostatnílom nerovný

Vésigniéit je zřídka se vyskytující minerál v třídě fosforečnanů, arseničnanů a příbuzných nerostů; v tomto případě se jedná o zásaditý vanadičnan měďnato-barnatý. Poprvé jej popsal v roce 1955 Claude Guillemin, ten jej také pojmenoval na počest francouzského sběratele minerálů a zakladatele Francouzské mineralogické společnosti Louise Vésignié (1870–1954).

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o vzácný sekundární minerál polymetalických rud typu U-V v sedimentech bohatých na sulfidy mědi.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 3,5-4, křehký, hustota 4,56 g/cm³, štěpnost perfektní dle {001} a nedokonalá podle {110}, lom je nerovný.
  • Optické vlastnosti: Barvu má velmi sytě žlutozelenou. Vryp je světle zelený, lesk skelný. Je neprůhledný.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Ba 23,20 %, V 17,21 %, Cu 32,21 %, O 27,03 %, H 0,34 %. Ostatní vlastnosti čekají na prozkoumání.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Často v asociaci s volborthitem, malachitem, ťujamunitem, psilomelanem, carnotitem, barytem a kalcitem.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tento minerál je velmi vzácný, zájem o něj jeví tedy především sběratelé. Stále ještě (2019) je předmětem vědeckého zkoumání.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech III. 2. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1960. 408 s. S. 169. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]