Václav Lavička (politik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Lavička
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1947 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1948
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození26. srpna 1918
Úmrtí11. října 1985
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Lavička (26. srpna 191811. října 1985[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR.


Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1946 se uvádí jako dělník, tajemník okresního výboru KSČ a bývalý politický vězeň, toho času vojín, bytem Duchcov.[2]

Po parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. Mandát ale nabyl až dodatečně v lednu 1947 poté, co rezignovala poslankyně Olga Maršálová.[3] Setrval zde do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Ústí nad Labem. Zde zasedal jen do října 1948, kdy rezignoval a na jeho místo usedl Jiří Hendrych.[4] V říjnu 1948 byl vyloučen z KSČ. Návrh na jeho vyloučení schválilo Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa na návrh předsednictva Krajského výboru KSČ v Ústí nad Labem. Důvodem mělo být to, že poškodil svým jednáním i soukromým životem stranu a lidovou demokracii.[5]

Od června 1965 do června 1972 je uváděn jako spolupracovník Vojenské kontrarozvědky pod krycím jménem Stanislav.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Lavička [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-12]. Dostupné online. 
  2. Sever, 22. 5. 1946, s. 2.
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-12]. Dostupné online. 
  5. Rudé právo, 14. 10. 1948, s. 2.
  6. Noví 12 [online]. szcpv.org [cit. 2015-02-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]