Václav Štulc

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Štulc
Portrét od Jana Vilímka
Portrét od Jana Vilímka
Narození20. prosince 1814
Kladno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. srpna 1887 (ve věku 72 let)
Praha-Vyšehrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povolánípřekladatel, básník, spisovatel, katolický kněz, literát, presbyter, editor, knihovník, redaktor a vydavatel
Nábož. vyznáníkatolická církev
FunkceProvost of Vyšehrad Chapter (1870–1887)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník Václava Štulce (1814–1887) na Vyšehradě od Štěpána Zálešáka

Václav Svatopluk Štulc (20. prosince 1814, Kladno[1][2] – 9. srpna 1887, Vyšehrad[3]) byl český spisovatel, překladatel a vlastenecký kněz. Přední člen vyšehradské kapituly, který se zasazoval o obnovení významu pražského Vyšehradu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 20. prosince 1814 v Kladně. V Praze vystudoval Akademické gymnázium. Teologická studia absolvoval v letech 1835–1839 také v Praze, na kněze byl vysvěcen 4. srpna 1839. Od mládí byl českým vlastencem a podporoval finančně České muzeum a Matici českou. Byl literárně činný, psal básně, přispíval do časopisů Jindy a nyní, Květy, Světozor, Časopis katolického duchovenstva. Redigoval periodikum Blahověst (1847–1862), kalendář Poutník z Prahy (1850–1864), Besedy katolické (1860), Pozor (1861–1862) a překládal z němčiny a polštiny.[4]

V roce 1860 se stal vyšehradským děkanem a pocity ze svého zvolení vyjádřil tímto čtyřverším směrovaným i ke své osobě:

„Vyšehrade, slavný hrade, prach tvůj v smutný hrob se klade; ducha tvého i tvůj stín, kéž uhájí věrný syn!“

Za své vlastenecké, protihabsburské postoje byl děkan Václav Štulc dokonce odsouzen na dva měsíce do žaláře, trest si odpykal v dubnu a květnu 1863.

Na Vyšehradě[editovat | editovat zdroj]

Po celý svůj život se věnoval vzkříšení slávy Vyšehradu. Proto byl také po smrti dosavadního probošta Vojtěcha Ruffera roku 1870 jednomyslně zvolen vyšehradským proboštem. Slavnostní instalace se konala 30. července 1871. V této vysoké církevní funkci se mimo jiné zasloužil o výstavbu budovy nové proboštské rezidence, Nového proboštství čp. 89/4 v dnešní Štulcově ulici, u severního vchodu na Vyšehradský hřbitov. V souvislosti se stavbou Václav Štulc založil po její severní straně menší park, nazývaný tehdy Svatováclavské sady (dnes Štulcovy sady), protože do něj dal přemístit původní barokní jezdeckou sochu sv. Václava z Koňského trhu (Václavského náměstí) poté, co byla v roce 1879 z náměstí odstraněna a uložena na čas do obecního skladiště Na Františku. Václav Štulc ji vlastním nákladem nechal dopravit na Vyšehrad a umístil v proboštském sadě pod okna své rezidence. Po roce 1950 byla v sadech nahrazena kopií od Jiřího Nováka, ale ponechán starý podstavec z 19. století.

Zasloužil se spolu s Františkem Ladislavem Riegrem a Mikulášem Karlachem o proměnu Vyšehradského hřbitova v národní pohřebiště.

Probošt Václav Štulc zemřel v roce 1887 a byl na Vyšehradském hřbitově pohřben.

Památka[editovat | editovat zdroj]

Štulcův pomník na Vyšehradě
Pamětní deska v kladenské radnici

K poctě Václava Štulce byly vyšehradské sady nazvány Štulcovými a v roce 1910 byl do nich umístěn jeho pomník. Na pískovcovém podstavci ve tvaru odstupněného hranolu mezi dvěma pylony je umístěna bronzová polopostava Václava Štulce držícího v ruce svazek listin. Poprsí je dílem sochaře Štěpána Zálešáka. Nápis na podstavci oznamuje: „Proboštu Václavu Štulcovi, křisiteli zašlé slávy hory Vyšehradu věnoval probošt Mikuláš Karlach 1910“.

Na jeho rodném domě v Kladně byla v roce 1934 umístěna pamětní deska, odstraněna roku 1939. Obnovena byla v roce 1993 (přesná kopie) a další kopie je umístěna na schodišti kladenské radnice. Na bronzové desce o rozměrech 100 x 50 cm je podobizna a text V TOMTO DOMĚ NARODIL SE 20.12.1814 VÁCLAV ŠTULC. SPISOVATEL A NÁRODNÍ BUDITEL - ZEMŘEL 9.8. 1887 JAKO PROBOŠT VYŠEHRADSKÝ.

V Kladně jeho jménem byla rovněž pojmenována ulice v blízkosti jeho rodného domu. Na Plánu horního města Kladna vydaného brzy po roce 1905 ulice již toto jméno nese, v roce 1939 (do roku 1945) byl název změněn na Slánská, znovu se Štulcova jmenovala ještě v letech 1945-1949, od té doby se trvale jmenuje Slánská. Nově byla v roce 1993 přejmenována jeho jménem ulice Leljušenkova v městské části Rozdělov.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Na Tatrách a pod Tatrami
  • Pomněnky na cestách života, 1845, Google Books

Biografie[editovat | editovat zdroj]

  • Klement Maria Hoffbauer : životopisný nástin, 1859
  • Pius IX. svatý otec a nejvyšší biskup katolického křesťanstva : životopisné obrázky, 1869
  • Šebestian Hněvkovský. Životopisný nástin, 1870

Životopisy svatých[editovat | editovat zdroj]

  • Žiwot sw. Josefa, pěstauna Pána Ježíše : na památku, 1843
  • Žiwot sw. Ferdinanda, wyznawače Páně : na památku, 1843
  • Žiwot sw. Vincencia de Paul, 1844
  • Život sw. Wojtěcha, biskupa i mučedníka, patrona národu Českého, 1849
  • S. Cecilia, panna mučenice Kristova, 1855
  • Žiwot swatých Cyrilla a Methodia, apostolů slowanských, 1857
  • Život sv. Prokopa, opata Sázavského a patrona národu českého, 1859
  • Z paláce a z kláštera : obrázky ze života blahoslavené Anéžky Přemyslovny, 1875
  • Sv. Martin, biskup Tourský a vyznavač Páně : stručný nástin životopisný s připojenou pobožností, 1881

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Padesáte bájek / pro naše milé maličké sebral V.S. Štulc, 1844
  • Dobrá rada v potřebě (Dobrá rada w potřebě : upřímné slowo k milým kraganům), Arcibiskupský knihtisk, 1846
  • Několik slow k poctiwým lidem, 1849
  • Cesty milosti Boží, 2 svazky, 1860, povídky
  • Milosrdný Samaritán : knížka útěchy a spasitelného vzdělání, věnovaná nemocným a opatrovníkům jejich, příručka, 1860
  • Prawowěrný ctitel swatých Cyrilla i Methodia, bratří aposstolůw slowanských : památka tisíciletého jubilea příchodu dotčených sw. aposstolůw do wlastí nassich, 1863
  • Renan a pravda čili úvahy o knize Renanově Život Ježíšův, 1865
  • Česká národnost a evangelická církev : úvahy dějepisné od Vácslava Štulce, 1861
  • Vlasť a cirkev, čili, Může-li vlastencem býti katolík : z života pro život, 1870
  • Kazatelé slovanští, sborník, 3 svazky, 1870–73
  • Josef Jungmann / Na památku dne 19. července 1879 věnují druhům, přátelům, rodákům Václav Štulc a J. Boj. Pichl, 1873
  • Starobylý chrámec sv. Martina na Vyšehradě, 1881
  • Vidění / Proslov na oslavu sloučení Vyšehradu s Prahou sepsal Václav Štulc, 1883

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu str.a farnost Kladno
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu str.b
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě
  4. ↑ Dějiny české literatury. 2., s. 655
  5. ↑ VYKOUK, Jaroslav. Kladenský uličník, aneb, Průvodce jmény ulic v Kladně. Kladno: Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně,, 1997. 267 s. ISBN 978-80-903784-3-8. S. 198, 200. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 360–366. 
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. 
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 886.
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
  • FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Václav Svatopluk Štulc, s. 229. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Štulc&oldid=23813517“