Ursus (traktor)

Koncem 19. století se začaly traktory vyrábět také ve Varšavě, v městské části Ursus, což je dnes na nynějším území Polska. Traktory jsou určeny pro práci i dopravu zejména v zemědělství, na poli, v lese nebo jiném nerovném nebo nezpevněném terénu. Již od počátku se traktory běžně používaly i v jiných oborech, například při údržbě silnic nebo stavebních pracích.

Nejstarší modely[editovat | editovat zdroj]

Jednou z prvních společností vyrábějících automobily v Polsku byla továrna Ursus, založená v roce 1893, která se nacházela poblíž Varšavy. Název Ursus, což znamená latinsky medvěd, byl zvolen z obchodních důvodů. Tato společnost od roku 1922 vyráběla traktory typu Ursus C-45. Po válce došlo ke sloučení obcí v nichž byla převážná část zaměstnanců továrny a 8. května 1954 k jejich připojení k Varšavě a městská část dostala URSUS. Značka Ursus C-45 byla vyráběna i po 2. světové válce.

Vývoj traktorů[editovat | editovat zdroj]

První prototyp zemědělského traktoru, který nahradil zastaralý typ C-45, byl vyvinut až v roce 1957^[1]. Byl to typ Ursus C-325 v licenci československé firmy Zetor pro traktor Zetor 4011 a jeho následné modernizace. V roce 1964 vzniklo "Československo-polské výzkumné středisko traktorů" (PCOBRC) společností Zetor a Ursus, ve kterém byla zahájen vývoj unifikované řady UŘ II. Tam byl delegován asi tucet polských inženýrů a středisko bylo řízeno pod dohledem Czesława Sławskiego a Jaroslava Zezuli. Na této řadě se začalo pracovat v 60. letech. Byly to stroje s vyššími výkony 80–160 hp. Tyto stroje byly označeny 8111, 8145, 10111, 10145, 12111, 12145, 16145 a byly postupně modernizovány.

Těžké traktory[editovat | editovat zdroj]

Úkolem vývojového střediska bylo společně vyvinout těžký zemědělský traktor třídy 1,4 t, který dostal pracovní název NUR 1,4. Ten se stal předkem celé rodiny těžkých traktorů. Sériová výroba Ursusu C-385, který se v Československu vyráběl jako Zetor 8011, byla zahájena v červenci 1969. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa pozastavila další vývoj těžkých tahačů ve středisku PCOBC v Brně až do 80. let 20. století.

Modernizace se objevila na montážních linkách v roce 1990 výrobou traktoru M87. Skládala se z 10 typů s výkony od 58,8 kW do 113,8 kW. Nejdůležitější změny byly zavedení synchronizované převodovky, hydraulické ovládání hlavní spojky se samonastavitelnou vůlí na pedálu, možnost vybavit na přání předním vývodovým hřídelem a tříbodovým závěsem, zcela nová komfortní kabina se zcela novou ergonomickou výbavou, nová palubní deska, ovládání táhla a hydrauliky, sklopný volant a zavěšené pedály.