Ulay

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ulay
Narození30. listopadu 1943
Solingen
Úmrtí2. března 2020 (ve věku 76 let)
Lublaň
Příčina úmrtílymfom
Alma materKölner Werkschulen (do 1969)
Povolánífotograf, vysokoškolský učitel, scenárista, režisér, profesionální fotograf, fotoreportér, performer, video umělec, konceptuální umělec, herec, pedagog a umělec
Manžel(ka)Lena Pislak
Marina Abramovićová
Webová stránkawww.ulay.si
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Marina Abramović a Ulay, performance, 1978

Ulay (pseudonym Frank Uwe Laysiepen) (Solingen, 30. listopadu 1943Lublaň, 2. března 2020) byl mezinárodně uznávaný vizuální umělec. V 70. a 80. letech byl se svou prací významným představitelem performančního umění. Mnoho let pracoval s Marinou Abramovićovou. Poslední fázi svého života pracoval jako fotograf na různých projektech.

Práce[editovat | editovat zdroj]

Výkonný umělec[editovat | editovat zdroj]

Ulay se stal známým v 70. letech jako přední německý performer. Spolupracoval s místními umělci v Německu, Nizozemsku, Austrálii a Číně a ve Spojených státech. Ve všech jeho dílech hraje vedle otázek o vesmíru a společnosti hlavní roli umění body artu. Žil a pracoval v Amsterdamu.

Marina Abramović a Ulay[editovat | editovat zdroj]

Jeho vystoupení s Marinou Abramović v období 1975–1988 se staly nejznámějšími. Jednou seděli několik hodin tiše naproti sobě u stolu s jedovatým hadem uprostřed mezi nimi. V dalším představení se postavili proti sobě, přičemž jeden držel luk a druhý šíp navlečený na tomto luku. Jejich spolupráce (a s nimi i jejich vztah) skončila po cestě Čínou, při které každý šel pěšky ze své strany přes Velkou čínskou zeď. Ulay započal svou cestu v poušti Gobi a Abramović zahájila svou cestu u Žlutého moře. Poté, co každý ušel 2500 km, setkali se uprostřed a rozloučili se.[1] V roce 2010 se oba umělci znovu setkali během představení Abramovićové v MoMA v New Yorku, když Ulay chvíli mlčky seděl na židli naproti ní.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Ulay vystudoval jako fotograf a své performance vždy dokumentoval prostřednictvím fotografie. Jedním z jeho oblíbených fotoaparátů byl Polaroid. Ve svém nejnovějším projektu WaterTo All tematizoval nedostatek vody v arabském světě a zatopení Nizozemska.

Výstavy a učitelské funkce[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1982 se zúčastnil výstavy documenta 7 a v roce 1987 documenty 8 v Kasselu.
  • V letech 1999 až 2004 byl Ulay profesorem na Staatliche Hochschule für Gestaltung v Karlsruhe.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 se u něj v těle rozvinula rakovina, která ho vedla k natočení filmu Project Cancer. Oslabený nechal v lednu 2019 vytisknout svou siluetu, kterou vystavil v londýnské galerii Richarda Saltouna.[2][3] Zemřel ve věku 76 let.[4][5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulay na nizozemské Wikipedii.

  1. CASCONE, Sarah. Marina Abramović and Ulay, Whose Breakup Changed Performance Art Forever, Make Peace in a New Interview [online]. 2017-08-08. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SAYEJ, Nadja. Marina Abramović's former partner Ulay returns to the stage. The Guardian. 2016-05-06. Dostupné online [cit. 2019-11-16]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  3. Ulay: experimentele en radicale performances. NRC, 2. března 2020
  4. MARSHALL, Alex. Ulay, Boundary-Pushing Performance Artist, Dies at 76. The New York Times. 2020-03-02. Dostupné online. (anglicky) 
  5. NEEDHAM, Alex. 'A pioneer and provocateur': Performance artist Ulay dies aged 76. The Guardian. 2020-03-02. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaap Guldemond, Ulay, Abramović performances, 1976–1988; Eindhoven, 1997, ISBN 90-70149-60-5
  • Ulay, Ik ben een ander, Venray, 2002, ISBN 90-807344-1-1
  • Edna van Duyn (red.); Ulay Performing light, Polaroid portraits, Amsterdam, 2001, ISBN 90-73501-55-5
  • Modus Vivendi. Ulay and Marina Abramović 1980 -1985, ed. Jan Debbaut; Stedelijk Van Abbemuseum Eindhoven, 1985
  • Ulay: Life-Sized, ed. Matthias Ulrich. Schirn Kunsthalle Frankfurt. Spector Books, Leipzig, 2016; 978–3-95905–111–8 ; 3–95905–111–5
  • Ulay, Portraits 1970 – 1993, ed. Frido Troost; Basalt Publishers, Amsterdam, 1996; ISBN 978-90-75574-05-0
  • Ulay. Luxemburger Porträts, authors: Marita Ruiter, Lucien Kayser; Editions Clairefointaine, 1997; ISBN 2-919881-02-7
  • Ulay/Abramović. Performances 1976 -1988, authors: Ulay, Marina Abramović, Chrissie Iles, Paul Kokke; Stedelijk Van Abbemuseum Eindhoven, 1997; ISBN 90-70149-60-5
  • Ulay – Berlin/Photogene, ed. Ikuo Saito; The Yamaguchi Prefectural Museum of Art, Kameyama, 1997
  • Ulay / What is That Thing Called Photography, artist's book; Artists' Books Johan Deumens, Landgraaf, 2000; ISBN 90-73974-05-4
  • Ulay. WE EMERGE, authors: Thomas McEvilley, Irina Grabovan; Art Centre AoRTa, 2004; ISBN 9975-9804-1-4
  • ULAY. Nastati / Become, authors: Thomas McEvilley, Tevz Logar, Marina Abramović; Galerija Skuc, Ljubljana, 2010; ISBN 978-961-6751-27-8
  • Art, Love, Friendship: Marina Abramović and Ulay, Together & Apart; author: Thomas McEvilley; McPherson & Company, 2010; ISBN 978-0-929701-93-6
  • Marina Abramović. The Artist is Present, authors: Klaus Biesenbach, Jovana Stokić, Arthur C. Danto, Nancy Spector, Chrissie Iles; The Museum of Modern Art, New York, 2010; ISBN 978-0-87070-747-6
  • Glam! The Performance of Style, Tate Publishing, London, 2013; ISBN 978-1-849760-92-8
  • Whispers: Ulay on Ulay, authors: Maria Rus Bojan, Alessandro Cassin; Valiz, Amsterdam, 2014; ISBN 978-90-78088-72-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]