Trona

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Trona
Owens Lake, Kalifornie
Owens Lake, Kalifornie
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecNa2CO3·NaHCO3·2H2O
Identifikace
Barvabílá, nažloutlá, šedá
Vzhled krystaluprizmatické tabulky
Soustavajednoklonná
Tvrdost2,5
Leskskelný
Štěpnostdokonalá
Index lomunα = 1,412
nβ = 1,492
nγ = 1,540
Vrypbílý
Hustota2,14 g ⋅ cm−3
Rozpustnostv kyselinách, ve vodě

Trona (Wallerius, 1747), chemický vzorec Na3(CO3)(HCO3)·2H2O, je jednoklonný minerál.[1] Název je zjednodušený výraz natron, který pochází z arabského označení pro přírodní sůl.

Původ[editovat | editovat zdroj]

  • sedimentární – vysrážením ve slaných jezerech, výkvěty na půdách v suchých oblastech
  • vulkanický – usazuje se v okolí fumarol (vzácně)

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly mají tvar prizmatických tabulek protažených ve směru {010} s ostatními plochami rýhovanými rovnoběžně s {010}, velikosti do 10 cm. Agregáty vláknité až sloupcovité, masivní.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 2,5, hustota 2,14 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {010}, lom nerovný až pololasturnatý.
  • Optické vlastnosti: Barva: bílá, nažloutlá, šedá. Lesk skelný, průhlednost: průsvitný, bezbarvý v procházejícím světle, vryp bílý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Na 30,51 %, H 2,23 %, C 10,63 %, O 56,63 %. Rozpustný ve vodě, v kyselinách kypí.

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Získávání[editovat | editovat zdroj]

Povrchová těžba.

Využití[editovat | editovat zdroj]

K výrobě sody, která se dále používá při výrobě skla, papíru nebo mýdla. Ve starém Egyptě používali tronu při mumifikaci těl.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Hojný v suchých oblastech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Trona [online]. [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1951) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume II, 138–140
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]