Thomas Saleh

Thomas Saleh
Blahoslavený; Thomas Saleh; OFM Cap.
Církev	maronitská katolická
Zasvěcený život
Institut	kapucíni
Sliby
dočasné	2. července 1900
doživotní	2. července 1903
Svěcení
Kněžské svěcení	4. prosince 1904
Osobní údaje
Datum narození	3. května 1879
Místo narození	Baabdat; Libanon
Křest	19. listopadu 1881
Biřmování	19. listopadu 1881
Datum úmrtí	28. února 1917
Místo úmrtí	Kahramanmaraş; Osmanská říše
Příčina úmrtí	tyfus a následky mučení
Svatořečení
Začátek procesu	24. března 2006
Beatifikace	4. června 2022 ; klášter sv. Kříže, Bqennaya, Libanon ; beatifikoval papež František
Svátek	10. června
Uctíván církvemi	maronitská katolická církev,; římskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Titul svatého	kněz a mučedník
Atributy	řeholní oděv
Patron	misionářů, kazatelů, pronásledovaných křesťanů
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jirays H̱anā S̱āleẖ, OFM Cap., řeholním jménem Thūmā z B'abdāt (3. května 1879, Baabdat – 28. února 1917, Kahramanmaraş) byl libanonský kněz maronitské katolické církve, řeholník řádu kapucínů, jež zemřel během první světové války na následky věznění poté, co odmítl konvertovat k islámu. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného mučedníka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 3. května 1879 v obci Baabdat jako pátý ze šesti dětí, všech chlapců. Dne 19. listopadu 1881 byl pokřtěn a biřmován.

Roku 1895 vstoupil v Konstantinopoli ke kapucínům a zahájil zde svůj noviciát a formaci. Dne 2. července 1899 obdržel řeholní hábit. Dne 2. července 1900 složil své první dočasné řeholní sliby. V té době také pocítil povolání k misiím. Dne 4. prosince 1904 byl poté, co absolvoval ve městě Buca teologické a filosofické studium vysvěcen na kněze. Dne 2. července 1903 složil své doživotní řeholní sliby. Zvolil si řeholní jméno Thūmā z B'abdāt.

Poté byl poslán na misie do Mardinu, kde setkal s kapucínským knězem bl. Leonardem Melkim, který zde působil a se kterým se posléze spřátelil. Ve svém působišti se především proslavil jako kazatel. Navštěvoval také jiná města, jako např. Kharput, kde kromě kázání udílel svátosti zvláště chudým a přijímal nové členy do Třetího řádu svatého Františka. Roku 1910 byl poslán do Diarbékiru, avšak dne 22. prosince 1914 byl z oblasti z politických důvodů spolu s dalšími misionáři vypovězen, načež se uchýlil do Urfy.

Po vypuknutí první světové války došlo v Osmanské říši k vlně genocid a rozšíření pronásledování křesťanů. I přes vědomí nebezpečí dále pokračoval v pastoraci chudých a veřejných kázáních. Poté, co v okolních oblastech vypukly masakry se uchýlil k arménskému knězi, který byl však dne 24. září 1916 zatčen. Po jeho zatčení začal být místní policií více sledován. V červnu 1915 byl zabit jeho přítel Leonard Melki poté, co proti němu byla vznesena křivá obvinění. Dne 4. ledna 1917 pak byl místní policií, zaměřující se proti křesťanům zatčen a uvězněn i on. Ve věznici s ním nebylo dobře zacházeno a po kontaktu s nakaženými vězněnými onemocněl tyfem a jeho zdraví se dále zhoršovalo. Věznitelé se jej snažili přimět, aby konvertoval k islámu, což odmítl. Často byl také mučen, např. ranami šavle, nebo účastí na tzv. pochodech smrti.

Zemřel na následky mučení a své nemoci dne 28. února 1917 v Kahramanmaraşu.

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Jeho beatifikační proces započal dne 24. března 2006, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 27. října 2020 podepsal papež František dekret o jeho mučednictví.

Blahořečen pak byl spolu se svým společníkem Leonardem Melkim dne 4. června 2022 v klášteře sv. Kříže ve vesnici Bqennaya poblíž Bejrútu. Obřadu předsedal jménem papeže Františka kardinál Marcello Semeraro.

Jeho památka je připomínána 10. června. Bývá zobrazován v řeholním oděvu. Je patronem misionářů, kazatelů a pronásledovaných křesťanů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]