Tereza Velíková
| Tereza Velíková | |
|---|---|
| Narození | 23. října 1979 (44 let) Plzeň  Československo |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1996–1999) Akademie výtvarných umění v Praze (2006–2011) Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická |
| Povolání | výtvarnice, multimediální umělkyně a fotografka |
| Zaměstnavatelé | Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická |
| Web | terezavelikova |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Tereza Velíková (* 23. října 1979, Plzeň) je česká výtvarná umělkyně.[1][2] Ve své konceptuálně založené tvorbě nejčastěji vychází z možností vyprávění prostřednictvím většího množství filmových záznamů (vícekanálových videoistalací). Věnuje se rovněž fotografii.
Život[editovat | editovat zdroj]
Po studiu na Střední průmyslové škole grafické v Praze absolvovala v letech 1996–1999 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliérech Adély Matasové a Jiřího Davida.[3] U Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění pak mezi roky 2006–2011 dokončila doktorské studium.[4] V roce 2005 spolu s Terezou Severovou a Barborou Zachovalovou založily a až do roku 2019 společně vedly pražskou Galerii Entrance.[5] V roce 2014 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé české výtvarné umělkyně a umělce.[6] Vyučuje multimediální tvorbu na Vyšší odborné škole grafické a Střední průmyslové škole grafické v Praze.
Jejím partnerem je historik fotografie a kurátor Pavel Vančát.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Velíkovou zajímají vztahy, které mohou vznikat při zmnožení zdrojů obrazu a zvuku. To ji postupně dovedlo k dialogickým videoinstalacím a následně k využívání již existujících výňatků z divadelních her, v nichž jsou právě dialogy jedním ze základních komunikačních prostředků. Zpracovává témata intimní komunikace a mezilidských vztahů. Fascinují ji možnosti obsahových transformací a formálních napětí, která vyplývají ze spojení plynoucího divadelního provedení, filmového záznamu, jeho střihu a montáže. Plně tento přístup rozvinula na svých samostatných galerijních výstavách v Oblastní galerii Vysočiny, Fotograf Gallery (obě 2017) a v Galerii výtvarného umění v Chebu (2018). V následujících letech pracovala na vícekanálové audiovizuální instalaci Hra hrdinů, v níž úryvky z nastudovaných divadelních inscenací pražského Divadla Hrdinů posloužily k vytvoření nového dramatického tvaru. Jako projekce pro divadelní hlediště byla Hra Hrdinů poprvé uvedena na konci roku 2021.[7]
Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 2006 Bez komentáře. V rámci výstavy STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH /projekt Amnesty International ČR/. etc. galerie, Praha
- 2006 Jeder liebt mich… / Everybody loves me… Preproduction Gallery – Kolonie Wedding, Berlín
- 2009 Pepito. Kabinet T., Zlín[8]
- 2009 DOMINO. Galerie VŠUP, Praha
- 2010 Minus jedna. Fotograf Gallery, Praha[9]
- 2011 Poznámky k chůzi. Galerie Jelení, Praha (společně s Lenkou Vítkovou)[10]
- 2011 Chůze. Karlin Studios, Praha (společně s Lenkou Vítkovou)[11]
- 2011 Dialog. Watermill Center, New York
- 2013 Podívala jsem se doprava a bylo tam ticho. Galerie J. Krále, Dům umění města Brna[12]
- 2013 Vlevo byla tma. Galerie 35 m², Praha[13]
- 2013 Špatně položená otázka. Galerie současného umění a architektury – Dům umění České Budějovice, České Budějovice[14]
- 2017 Mezihra. Galerie IGLOO – Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě / Fotograf Gallery, Praha[9]
- 2018 Hra na tři. Galerie výtvarných umění v Chebu[15]
- 2019 Mimo pointu. Galerie 207, UMPRUM Praha[16]
- 2022 Příkladné nedostatky. Galerie moderního umění v Hradci Králové[17]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 24. 1. 2022]
- ↑ Artlist - databáze současného umění: Tereza Velíková. www.artlist.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ WWW.POTESIL.COM, Teodorik Menšl / www mensl com, Tomáš Potěšil /. Velíková Tereza, [online]. 2012-09-05 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Curriculum vitae – Tereza Velíková. terezavelikova.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Galerie – Galerie Entrance. entrancegallery.com [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Tereza Velíková. Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého 2014. Internerové stránky Společnosti Jindřicha Chalupeckého. [cit. 24. 1. 2022]
- ↑ Hra Hrdinů | Studio Hrdinů. studiohrdinu.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ T, Galerie Kabinet; LUTONSKÝ (WWW.MARTINLUTONSKY.COM), Martin. Galerie Kabinet T.. www.kabinett.cz [online]. [cit. 2022-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Fotograf Gallery. Fotograf Gallery [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Galerie - Tereza Velíková a Lenka Vítková: Poznámky k chůzi. www.galeriejeleni.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Projekt „Chůze“ Terezy Velíkové a Lenky Vítkové. Vltava [online]. 2011-01-25 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O, Via Aurea. Dům umění města Brna Podívala jsem se doprava a bylo tam ticho. www.dum-umeni.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ TZ: Tereza Velíková [online]. 2013-03-26 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Tereza Velíková – Špatně položená otázka – Galerie současného umění a architektury. dumumenicb.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Tereza Velíková, Hra na tři - GAVU.cz. www.gavu.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-23.
- ↑ Tereza Velíková | Příkladné nedostatky [online]. [cit. 2022-12-06]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tereza Velíková
- Osobní web Terezy Velíkové
- Tereza Velíková v informačním systému abART
- Reportáže Artyčok.tv o tvorbě Terezy Velíkové Archivováno 23. 1. 2022 na Wayback Machine.
- Rozhovor s Terezou Velíkovou o výstavě DOMINO (ČRo Vltava, 2009)
