Třída Mirabello
| Třída Mirabello | |
|---|---|
 | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina Švédské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 3 |
| Osud | 2 potopeny 1 vyřazen |
| Předchůdce | třída Giuseppe Sirtori |
| Nástupce | třída Leone |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1840 t (standardní) 2339 t (plný) |
| Délka | 103,75 m |
| Šířka | 9,75 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle |
| Rychlost | 35 uzlů |
| Posádka | 158 |
| Výzbroj | 8× 120mm kanón (4×2) 2× kulomet (2×1) 4× 533mm torpédomet (2×2) 100 min |
Třída Mirabello byla třída torpédoborců italského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky. Dvě byly během služby ztraceny. Jednalo se o silně vyzbrojené lodě určené k průzkumu.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy, zařazené do služby v roce 1916–1917.
Jednotky třídy Mirabello:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Carlo Mirabello | 21. listopadu 1914 | 21. prosince 1915 | 24. srpna 1916 | Dne 21. května 1941 se potopil na mině. |
| Carlo Alberto Racchia | 10. prosince 1914 | 2. června 1916 | 21. prosince 1916 | Dne 21. července 1920 se v Černém moři potopil na mině. |
| Augusto Riboty | 27. února 1915 | 24. září 1916 | 5. května 1917 | Po válce měl být předán SSSR, ale nakonec byl roku 1951 sešrotován v Itálii. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj tvořilo osm 120mm kanónů ve dvoudělových věžích, dva kulomety a dva dvojhlavňové 533mm torpédomety. Plavidla rovněž mohla naložit až 100 min. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.