Sydir Vynnyckyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sydir Vynnyckyj
Sydir Vynnyckyj
Sydir Vynnyckyj
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1897 – 1901
Stranická příslušnost
Členstvímladorusín
(Slovan. kř. nár. svaz)

Narození21. ledna 1840
Nyžniv
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1922
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sydir Vynnyckyj, ukrajinskou cyrilicí Сидір Винницький, německy Isidor Winnicki (21. ledna 1840 Nyžniv[1]1922[2]), byl rakouský soudce a politik rusínské (ukrajinské) národnosti z Bukoviny, na konci 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Haliči. Studoval v Stanislavově, Černovicích a Lvově. V roce 1875 se stal okresním soudcem ve městě Zastavna. Od roku 1882 byl radou zemského soudu v Černovicích, od roku 1891 radou vrchního zemského soudu. Od roku 1889 byl členem státní zkušební komise na Černovické univerzitě. Angažoval se i politicky. Roku 1888 byl zvolen do obecní rady v Černovicích. Zastával funkci předsedy spolku Ruský národní dům (Руський Дім Народний) v Černovicích.[1] Působil v ní v letech 1887–1898.[2] Publikoval v rusínském i německém tisku. Patřil k mladorusínské straně.[1]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam kandidoval již ve volbách do Říšské rady roku 1891, ale krátce před samotnými volbami svou kandidaturu stáhl.[3] Do parlamentu pronikl až ve volbách do Říšské rady roku 1897 za kurii všeobecnou v Bukovině, 1. volební obvod: Černovice, Kicmaň atd.[4] Ve volebním období 1897–1901 se uvádí jako Isidor Winnicki, c. k. dvorní rada při vrchním soudním dvoře, bytem Vídeň.[5]

Ve volbách roku 1897 je uváděn jako rusínský kandidát.[6] V parlamentu pak zasedal v poslaneckém klubu Slovanský křesťansko národní svaz (Der slavische christlichnationale Verband).[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Isidor Winnicki. Neues Wiener Journal. Duben 1897, čís. 1251, s. 2. Dostupné online. 
  2. a b Енциклопедія українознавства [online]. litopys.org.ua [cit. 2015-12-19]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  3. Die Presse, 3. 3. 1891, s. 3.
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0016&page=501&size=45
  6. Národní listy, 14. 3. 1897, s. 2.
  7. Neues Wiener Tagblatt, 13. 12. 1900, s. 4.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]