Svinčice
| Svinčice | |
|---|---|
 Pohled na osadu od severu | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Lužice |
| Okres | Most |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°30′2″ s. š., 13°44′30″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 91 (2021)[1] |
| Katastrální území | Svinčice (3,24 km²) |
| Nadmořská výška | 285 m n. m. |
| PSČ | 434 01 |
| Počet domů | 36 (2021)[2] |
  Svinčice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 89338 |
| Kód k. ú. | 689335 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svinčice (německy Schwindschitz) jsou místní část obce Lužice v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se v nadmořské výšce 285 metrů, asi 8 km východně od města Mostu. Osadou prochází silnice III. třídy č. 25314 z Liběšic do Sedlece a Korozluk.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o Svinčicích pochází z roku 1207, kdy byla majetkem cisterciáckého kláštera v Oseku. Pouze v letech 1420–1463 byla ves v majetku šlechty, ale pak opět patřila klášteru. Součástí vsi byl poplužní dvůr, který mniši prodali roku 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz. Zboží později držel rod Štampachů a po nich Tomáš Tyzl z Doltic, kterému byl v roce 1623 poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast na stavovském povstání. Také tento majetek nakonec získal osecký klášter a připojil ji ke svému panství, kde ves zůstala do zrušení poddanství v roce 1848.
Od roku 1850 ležela v okrese Teplice, v letech 1896–1935 v okrese Duchcov a v letech 1935–1960 v okrese Bílina. Od roku 1960 je součástí okresu Most. Po celou dobu byla osadou obce Lužice.
Vesnice je známá chovem koní, stáje byly dány do provozu v roce 1963. Nachází se zde rovněž hotel. Asi dvě stě metrů severně od vesnice se nachází ložisko přírodně vypálených hornin, tzv. porcelanitů, které bylo příležitostně těženo.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 162 obyvatel (z toho 86 mužů), z nichž bylo 45 Čechoslováků a 117 Němců. Kromě jednoho žida a dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 162 obyvatel: 49 Čechoslováků a 113 Němců. Kromě římskokatolické většiny zde žil jeden žid a osm lidí bez vyznání.[4]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 117 | 156 | 140 | 135 | 144 | 162 | 162 | 96 | 70 | 40 | 35 | 82 | 73 | 84 | 91 |
| Domy | 27 | 30 | 27 | 27 | 29 | 29 | 33 | 30 | — | 15 | 13 | 26 | 30 | 30 | 36 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Lužice. | |||||||||||||||
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 310.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svinčice na Wikimedia Commons - Historie Svinčic Archivováno 19. 5. 2009 na Wayback Machine.
- Informace o porcelanitech na stránkách České geologické služby
