Steve Hiett

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Steve Hiett
Rodné jménoStephen George Hiett
Narození26. prosince 1940
Oxford
Úmrtí28. srpna 2019 (ve věku 78 let)
Clermont-l'Hérault
Povolánífotograf, nahrávající umělec a módní fotograf
Webová stránkastevehiett.net
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Steve Hiett (1940 Spojené království – 28. srpna 2019)[1] byl anglický portrétní a módní fotograf se sídlem v Paříži.[2]

Život a práce[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1957 studoval Hiett malbu na Worthing Art School.[3][4] V roce 1959 přešel na Brighton Art School, kde studoval grafický design, a také začal studovat fotografii.[2][3]

Po studiu se připojil k psycho-popové kapele Pyramid.[2][3] Tato zkušenost jej v 70. letech zavedla k fotografování zákulisí amerického kytaristy a zpěváka Jimiho Hendrixe. Kromě toho Hiett začal pracovat na sérii fotografií prázdných příměstských ulic, které vyústily v jeho první knihu Pleasure Places (Flash Books, 1975).

V roce 1968 začal svou kariéru jako módní fotograf pro časopis Nova.[3][5] V roce 1972 se přestěhoval do Paříže a jeho práce začaly pravidelně vycházet v Marie Claire,[2] Vogue , Elle a dalších časopisech.

Během osmdesátých let pracoval jako fotograf a rozvíjel svůj osobitý styl přesaturovaných snímků, rámování mimo střed a oslňujícího blesku.[6][7]

Ve stejném období vytvořil v Japonsku sólové kytarové album pro Sony / CBS Down On The Road By The Beach[8] doprovázenou fotografickou knihou. Řekl: „Miloval jsem jen skládání hudby a hraní na kytaru. Ať jdu, kam jdu, stále beru s sebou kytaru. V 80. letech jsem vytvořil kytarové album v Japonsku a také jsem hrál pro nějaké francouzské televizní reklamy a ve Francii jsem se podílel na hitu zpěváka Valliho, kterému jsem koprodukoval a hrál na kytaru. Stále pracuji, hraji na kytaru a píšu hudbu.“[9]

V 90. letech se Hiett přestěhoval do New Yorku a věnoval se grafickému designu a typografii.[10] Tam se setkal s Carlou Sozzani, která ho pozvala, aby se vrátil do Paříže a pracoval pro Vogue Italia. Řekl: „Pak jsem si uvědomil, že existuje zcela nový svět módních časopisů. A zdálo se, že moje kariéra fotografa začíná znovu. Můj styl se vyvinul s novou digitální technologií, ale myslím, že to stále vypadá téměř stejně.“[11]

V roce 2014 vedl hodnocení fotografií na festivalu Hyeres[12], během kterého se ve Villa Noailles konala retrospektiva Steve Hiett: The Song Remains the Same.[2][13]

Hiett fotografoval takové celebrity jako byli například: Jimi Hendrix, Sophia Loren, The Beach Boys, The Doors, Miles Davis, Uma Thurman, Diane Krugerová, Nathalie Wood, Julie Driscoll, The Rolling Stones, Sandie Shaw, Joni Mitchell a The Hollies. Pracoval pro módní časopisy: Marie Claire,[2] Vogue Italia, The Face , Vogue France, Vogue Čína, Vogue Rusko, Vogue Španělsko, Harper Bazaar, Visionnaire, Hunger, Nova, Elle, Spoon Magazine a Glamour. Pracoval pro značky Roberto Cavalli, Guy Laroche, Oscar de la Renta, Big a Piaget.[11]

Zemřel 28. srpna 2019.[14][15]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Down On The Road By The Beach, Galerie Watari, Tokyo, květen 1983
  • Vogue's Glittering World, Galleria Carla Sozzani, Milan, 15. – 31. prosince 1999[16]
  • La Femme Cachée – London, Berlin, Milan, Shangai, C/O Gallery, Berlin, 29. května– 11. června 2003[17]
  • Electric Fashion, Wouter van Leeuwen, Amsterdam, 3. března – 7. dubna 2007[18]
  • Visiontrack, Galerie Maeght, Paris, 5. února – 14. března 2009[19]
  • Out Takes, Somerset House, Londýn, 12. – 28. října 2012[20][21]
  • The Song Remains the Same, Villa Noailles, Hyères, Hyères 2014 – Festival international de mode et de photographie fr, 28. dubna – 24. května 2014[2][13]
  • Urban Grace, 7.24×0.26 Gallery, Milan, Italy, 26. června – 15. září 2014[22]
  • She Knows Me Too Well: Some Early Photographs, Galerie Madé, Paris, 27. listopadu 2014 – 24. ledna 2015[23][24]
  • Beyond Blonde, Galleria Carla Sozzani, Milan, Italy, 24. února – 3. dubna 2016[25]
  • Cool Pola, Galerie La Hune, Paris, 5. prosince 2016 – 15. února 2017[26]
  • Steve Hiett Polaroids, Galerie Madé, Paříž, 14. září – 20. října 2017[27]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Pleasure Places. Flash Books, 1975[28]
  • Down on the Road by the Beach. Sony/CBS, 1982.
  • Hyper Real Soul. gallery 213, 2000.
  • Femme Cachée. Joop Jeans; Milan: Vogue Italia, 2005
  • Glittering World. Condé Nast Itálie, 2006
  • Portraits de Ville: New York. Paris: be-pôles, 2012.[29]
  • Roland Garros. Paris: Martiniere, 2015. With a preface by Philippe Labro.[30]
  • Beyond Blonde. Munich: Prestel, 2015. Philippe Garner. "Traces the evolution of his first shots, taken in Bromley of "simple pictures of quiet empty places" to his time as art director at Arthur Elgort’s Model Manual and his ongoing work in fashion today."[2][31]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Steve Hiett na anglické Wikipedii.

  1. ↑ DANJEAN, Joss. le photographe de mode britannique Steve Hiett nous a quitté [online]. 2019-08-29 [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ↑ a b c d e f g h KANE, Ashleigh. Five decades of some of fashion’s most stunning images [online]. Dazed, 2015-10-16 [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Steve Hiett : The 60s - The Eye of Photography [online]. 2015-12-17 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ About [online]. [cit. 2019-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-23. (anglicky) 
  5. ↑ Steve Hiett editorial from Nova - 1969 | Spoon Magazine's Blog [online]. 2013-09-15 [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  6. ↑ "Hyeres festival 2014: an interview with steve hiett, president of this year’s photography jury" The Kinsky, 20. října 2014. Datum přístupu: 14. července 2017
  7. ↑ Steve Hiett Bio by D+V Management [online]. D+V Management [cit. 2019-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-27. 
  8. ↑ Steve Hiett (2) - Down On The Road By The Beach [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ "Steve Hiett: Music" The Eye of Photography, 17 December 2015. Datum přístupu: 14. července 2017
  10. ↑ Steve Hiett : Graphics - The Eye of Photography [online]. 2015-12-17 [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b "Steve Hiett Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine." Steve Hiett.
  12. ↑ NATHAN, Emily. Q&A: Photographer Steve Hiett on Judging the 2014 Hyères Festival [online]. New York, 28. dubna 2014 [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b "Steve Hiett: The Song Remains the Same Archivováno 3. 1. 2017 na Wayback Machine." Villa Noailles
  14. ↑ Obituary: Steve Hiett, Photographer of Vivid Fashion Images, 79 [online]. 30. srpna 2019 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  15. ↑ HAYS, Kali; HAYS, Kali. Photographer Steve Hiett Dies at 79 [online]. 30. srpna 2019 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  16. ↑ Vogue's glittering world | Galleria Carla Sozzani [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (italsky) 
  17. ↑ CHOCO. MFFashion.com - Bottoni [online]. [cit. 2017-07-19]. Dostupné online. (italsky) [nedostupný zdroj]
  18. ↑ Expositie: Electric Fashion [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. 
  19. ↑ "Visiontrack" [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. 
  20. ↑ Out Takes Vidal Sassoon Exhibition at Somerset House [online]. 2012-10-14 [cit. 2019-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-02. (anglicky) 
  21. ↑ Family and friends pay tribute to Vidal Sassoon at memorial service - Telegraph [online]. Daily Telegraph [cit. 2019-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-16. 
  22. ↑ Steve Hiett e Pier Giuseppe Moroni per la mostra Urban Grace - Vogue.it [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (italsky) 
  23. ↑ Galerie Madé : Steve Hiett | Spoon Magazine's Blog [online]. 2014-12-04 [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  24. ↑ Galerie Madé | Steve Hiett [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. 
  25. ↑ Beyond Blonde | Galleria Carla Sozzani [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. (italsky) 
  26. ↑ Steve Hiett [online]. [cit. 2019-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-12. 
  27. ↑ Galerie Madé | A Venir [online]. [cit. 2017-07-17]. Dostupné online. 
  28. ↑ STEVE., Hiett,. Pleasure places. New York: Flash, 1976. ISBN 0825639042. OCLC 2047846 
  29. ↑ STEVE., Hiett,. New York. Paris: Les Éd. Be-Pôles, 2010. ISBN 9782917004111. OCLC 762769775 
  30. ↑ STEVE., Hiett,. Roland Garros. Paris: Éditions de La Martinière, 2015. ISBN 273246791X. OCLC 906281002 
  31. ↑ STEVE,, Hiett,. Steve Hiett : beyond blonde. Garner, Philippe,, Remy, Patrick,. Munich: [s.n.] ISBN 3791381806. OCLC 907660655 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Steve_Hiett&oldid=22089192“