Starý Knín (tvrz)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tvrz - areál křižovnického dvora
Poloha
AdresaStarý Knín, Nový Knín, ČeskoČesko Česko
UliceDvorská
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky21956/2-2476 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tvrz Starý Knín v ulici Dvorská, ležící na ostrožně nad údolím řeky Kocáby na jižním okraji Starého Knína (dnes části Nového Knína) na Dobříšsku, je v jádře renesanční tvrz, nyní přeměněná na sýpku, památkově chráněná od roku 1958.

Z komplexu dvora s farou, hospodářskými budovami a rozlehlou zahradou se zachovala jen část.

Historie tvrze a dvora[editovat | editovat zdroj]

Knížecí lovecký dvorec patřil původně českým kněžnám, v roce 1186 zde se uskutečnilo důležité jednání českého knížete Bedřicha s moravským markrabětem Konrádem II. Otou. V roce 1218 a 1219 je zde doložen pobyt krále Přemysla Otakara I.

V roce 1321 Štěpán z Tetína zde založil ves a bylo zde několik vladyckých statků.

Na počátku 16. století zde byl svobodný dvůr a tvrz se dvorem. Tu měli v držení bratři Jan, Jiří, Václav, Jakub a Zikmund Dobešové z Vestce. V držení Jana Dobeše z Vestce byla tvrz do roku 1551, dalšími držiteli byli měšťan Nového Města pražského povýšený do šlechtického stavu Adam Myslík z Hyršova, poté Jan ml. Ježovský z Lub a jeho vdova Lidmila (1554-1601). Za držení Vratislavů z Mitrovic (1601-1669) ho majitelé přestavěli na pohodlné sídlo.[1] Dochovaný zápis z roku 1632 o rozdělení majetku Václava Vratislava z Mitrovic mezi jeho syny dokládá, že tehdejší tvrz tvořilo více budov, z nichž zřejmě dvě byly obytné; Štěpán z Mitrovic obdržel tehdy "tvrz Starý Knín i s tím štokem v nově postaveným a po levé ruce do dvora jdoucím s kanceláří naproti němu, lázničkou, vinopalnou, pivovárem, dvorem poplužným při tvrzi atd."[2] Roku 1669 tvrz přešla do majetku křížovníků s červenou hvězdou v Praze, kteří ji drželi do roku 1850.[3]

Tvrz[editovat | editovat zdroj]

Renesanční tvrz v areálu dvora na ostrožně nad říčkou Kocábou je doložena od roku 1510 za držení Dobešů z Vestce. Václav ml. Vladislav z Mitrovic ji v první třetině 17. století zvýšil o jedno patro. Křížovníci v 17. století tvrz změnili na sýpku, později barokně upravenou, a tomuto účelu sloužila trvale. Na trámovém stropu je vyřezán letopočet 1680.[3][4]

Sýpka je mohutná obdélníková budova s velkým rizalitem. Na jihovýchodní straně je sýpka kryta sedlovými taškami a zdobena volutami. V nárožích je zpevněna opěrnými pilíři.

Dnes je sýpka součástí hospodářského dvora. Budovy jsou seskupeny po obvodu velkého nádvoří lichoběžníkového půdorysu. Na západní straně je samostatně stojící sýpka s čp. 359, proti ní severovýchodně je dvoukřídlá budova fary čp. 326.[4]

Křížovnický dvůr od severozápadu
Pohled na Starý Knín s křížovnickým dvorem

Památková hodnota[editovat | editovat zdroj]

Budova sýpky a fary je nejstarší částí pozdně renesančního jádra areálu z 2. poloviny 16. století. Významná je kvalitní raně barokní přestavba obou objektů řádem křížovníků pro jejich potřeby. Při přestavbě dvora v devadesátých letech 19. století byly starší hospodářské budovy nahrazeny moderními novostavbami na původním půdorysu.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ÚLOVEC, Jiří [et al.]. Encyklopedie českých tvrzí. III. díl, S-Ž. Praha: Argo, 2009. 1169 s. ISBN 80-7203-700-5. S. 749-750. 
  2. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 6., Podbrdsko. 3. nezm. vyd., v Argo 1. vyd. Praha: Argo, 1995. 279 s., [31] s. obr. příl. : il., plány, erby + 1 mapa s. ISBN 80-85794-66-7. S. 112. 
  3. a b KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. IV. díl. Ml-Pan. Praha: Nakladatelství Libri, 2000. 941 s. ISBN 80-85983-16-8. S. 516-517. 
  4. a b c https://www.pamatkovykatalog.cz/krizovnicky-dvur-2283863

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HERC, Jan. Knínský špýchar čeká na opravu. Rozšíří muzeum? Mladá fronta Dnes. Střední Čechy Dnes. 2011, roč. 22, č. 122 (20110525). ISSN 1210-1168.
  • PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic: vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách. Díl I., Střední Čechy a Praha. Praha: Libri, 2003. 327 s. ISBN 80-7277-148-5. S. 219-220.
  • POCHE, Emanuel [et al.] Umělecké památky Čech. 2, K-O. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 508.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]