Opavští Přemyslovci: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Změnil jsem - poslední zástupce rodu. Což není pravda, jelikož sice to byl poslední vládnoucí člen, ale neznamená to vymření celé dynastie, jelikož je dokazatelně známo, že jeho předci, například Jan II. Opavský, měli více mužských potomků. Tudíž rod jako takový nevyhynul, pouze vládnoucí větev rodu. - Čerpáno z Wikipedie, Národního Opavského muzea a knihy Opavští Přemyslovci.
Zpět, spekulace bez řádného ozdrojování. Žádný mužský Přemyslovec, který by přežil rok 1521, není znám.
Řádek 1: Řádek 1:
Jako '''opavští Přemyslovci''' je označována vedlejší větev [[Přemyslovci|přemyslovské dynastie]], která vládla do roku [[1521]].
Jako '''opavští Přemyslovci''' je označována vedlejší větev [[Přemyslovci|přemyslovské dynastie]], která vymřela v roce [[1521]].


== Vznik vedlejší linie rodu ==
== Vznik vedlejší linie rodu ==
Zakladatelem [[Opava|opavské]] linie Přemyslovců se stal [[Mikuláš I. Opavský]], nemanželský syn [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] a [[Anežka z Kuenringu|Anežky z Kuenringu]], pro kterého Přemysl vytvořil [[Opavské knížectví]] (jako knížectví ovšem definitivně až od [[1318]], předtím v pramenech jen zdůrazňováno vydělení [[Holasická provincie|opavské provincie]]). Přestože se Přemyslu Otakaru II. podařilo u papeže vymoci uznání Mikuláše za svého syna, nepodařilo se prosadit Mikuláše jako dědice českého trůnu. Pravděpodobně i proto nikdy žádný z opavských Přemyslovců, pokud je známo, nevznesl nárok na českou korunu, a to ani po roce [[1306]], kdy se [[Mikuláš II. Opavský]] stal významným diplomatem ve službách [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] a později i [[Karel IV.|Karla IV.]] V roce [[1338]] získal za své služby do držby i [[ratibořské knížectví]], které rodu zůstalo až do roku 1521. Zajímavostí je, že v majetku rodu byl mimo jiné také dnešní [[Faustův dům]].
Zakladatelem [[Opava|opavské]] linie Přemyslovců se stal [[Mikuláš I. Opavský]], nemanželský syn [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] a [[Anežka z Kuenringu|Anežky z Kuenringu]], pro kterého Přemysl vytvořil [[Opavské knížectví]] (jako knížectví ovšem definitivně až od [[1318]], předtím v pramenech jen zdůrazňováno vydělení [[Holasická provincie|opavské provincie]]). Přestože se Přemyslu Otakaru II. podařilo u papeže vymoci uznání Mikuláše za svého syna, nepodařilo se prosadit Mikuláše jako dědice českého trůnu. Pravděpodobně i proto nikdy žádný z opavských Přemyslovců, pokud je známo, nevznesl nárok na českou korunu, a to ani po roce [[1306]], kdy se [[Mikuláš II. Opavský]] stal významným diplomatem ve službách [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] a později i [[Karel IV.|Karla IV.]] V roce [[1338]] získal za své služby do držby i [[ratibořské knížectví]], které rodu zůstalo až do jeho vymření. Zajímavostí je, že v majetku rodu byl mimo jiné také dnešní [[Faustův dům]].


== Úpadek opavských Přemyslovců ==
== Úpadek opavských Přemyslovců ==
Smrtí [[Mikuláš II. Opavský|Mikuláše II.]] ([[1365]]) skončila největší doba slávy rodu. Z ekonomického hlediska byla pozice rodu oslabována zvykem převzatým z [[Piastovci|piastovského]] [[Slezsko|Slezska]], podle kterého se doména dělila mezi všechny mužské dědice. V roce [[1377]] tak vznikly větev ratibořská opavských Přemyslovců a vlastní opavská větev. Po husitských válkách ztráceli zástupci rodu také na politickém významu. Kníže [[Arnošt Opavský]] byl natolik zadlužen, že Opavské knížectví prodal českému králi [[Jiří z Poděbrad|Jiřímu z Poděbrad]]. Ten území koupil pro své syny, [[Viktorín z Poděbrad]] odtud ale utekl před uherským králem [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]]. Nemanželští Přemyslovci tak zůstali pouze ratibořskými knížaty, a to až do roku 1521, kdy se jejich posledním vládnoucím zástupcem stal [[Valentin Hrbatý]].<ref>{{Citace periodika | příjmení = Čapský | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Čapský | titul = Zlomený meč Valentina Hrbatého. Poslední z opavských Přemyslovců | periodikum = Dějiny a současnost | odkaz na periodikum = Dějiny a současnost | rok = 2006 | ročník = 28 | číslo = 2 | strany = 36–38 | issn = 0418-5129}}</ref>
Smrtí [[Mikuláš II. Opavský|Mikuláše II.]] ([[1365]]) skončila největší doba slávy rodu. Z ekonomického hlediska byla pozice rodu oslabována zvykem převzatým z [[Piastovci|piastovského]] [[Slezsko|Slezska]], podle kterého se doména dělila mezi všechny mužské dědice. V roce [[1377]] tak vznikly větev ratibořská opavských Přemyslovců a vlastní opavská větev. Po husitských válkách ztráceli zástupci rodu také na politickém významu. Kníže [[Arnošt Opavský]] byl natolik zadlužen, že Opavské knížectví prodal českému králi [[Jiří z Poděbrad|Jiřímu z Poděbrad]]. Ten území koupil pro své syny, [[Viktorín z Poděbrad]] odtud ale utekl před uherským králem [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]]. Nemanželští Přemyslovci tak zůstali pouze ratibořskými knížaty, a to až do roku 1521, kdy se jejich posledním zástupcem stal [[Valentin Hrbatý]].<ref>{{Citace periodika | příjmení = Čapský | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Čapský | titul = Zlomený meč Valentina Hrbatého. Poslední z opavských Přemyslovců | periodikum = Dějiny a současnost | odkaz na periodikum = Dějiny a současnost | rok = 2006 | ročník = 28 | číslo = 2 | strany = 36–38 | issn = 0418-5129}}</ref>


== Rodokmen ==
== Rodokmen ==

Verze z 2. 5. 2024, 00:16

Jako opavští Přemyslovci je označována vedlejší větev přemyslovské dynastie, která vymřela v roce 1521.

Vznik vedlejší linie rodu

Zakladatelem opavské linie Přemyslovců se stal Mikuláš I. Opavský, nemanželský syn Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu, pro kterého Přemysl vytvořil Opavské knížectví (jako knížectví ovšem definitivně až od 1318, předtím v pramenech jen zdůrazňováno vydělení opavské provincie). Přestože se Přemyslu Otakaru II. podařilo u papeže vymoci uznání Mikuláše za svého syna, nepodařilo se prosadit Mikuláše jako dědice českého trůnu. Pravděpodobně i proto nikdy žádný z opavských Přemyslovců, pokud je známo, nevznesl nárok na českou korunu, a to ani po roce 1306, kdy se Mikuláš II. Opavský stal významným diplomatem ve službách Jana Lucemburského a později i Karla IV. V roce 1338 získal za své služby do držby i ratibořské knížectví, které rodu zůstalo až do jeho vymření. Zajímavostí je, že v majetku rodu byl mimo jiné také dnešní Faustův dům.

Úpadek opavských Přemyslovců

Smrtí Mikuláše II. (1365) skončila největší doba slávy rodu. Z ekonomického hlediska byla pozice rodu oslabována zvykem převzatým z piastovského Slezska, podle kterého se doména dělila mezi všechny mužské dědice. V roce 1377 tak vznikly větev ratibořská opavských Přemyslovců a vlastní opavská větev. Po husitských válkách ztráceli zástupci rodu také na politickém významu. Kníže Arnošt Opavský byl natolik zadlužen, že Opavské knížectví prodal českému králi Jiřímu z Poděbrad. Ten území koupil pro své syny, Viktorín z Poděbrad odtud ale utekl před uherským králem Matyášem Korvínem. Nemanželští Přemyslovci tak zůstali pouze ratibořskými knížaty, a to až do roku 1521, kdy se jejich posledním zástupcem stal Valentin Hrbatý.[1]

Rodokmen

Reference

  1. ↑ ČAPSKÝ, Martin. Zlomený meč Valentina Hrbatého. Poslední z opavských Přemyslovců. Dějiny a současnost. 2006, roč. 28, čís. 2, s. 36–38. ISSN 0418-5129. 

Literatura

  • ČAPSKÝ, Martin. Marné hledání paměti. Opavští Přemyslovci ve stínu zájmu nejstaršího dějepisectví moravsko-slezského pomezí. Časopis Matice moravské. 2004, roč. 123, čís. 2, s. 431–441. ISSN 0323-052X. 
  • ČAPSKÝ, Martin. Proměny dvorské elity jako odraz poklesu zeměpanské prestiže opavských Přemyslovců. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 123–144.
  • ČAPSKÝ, Martin. Zlomený meč Valentina Hrbatého. Poslední z opavských Přemyslovců. Dějiny a současnost. 2006, roč. 28, čís. 2, s. 36–38. ISSN 0418-5129. 
  • KONVIČNÁ, Jana. Dynastické počátky opavských Přemyslovců a jejich vazby na politiku českých králů. Paginae historiae : sborník Státního ústředního archivu v Praze. 1996, roč. 4, s. 5–38. ISSN 1211-9768. 
  • KONVIČNÁ, Jana. Opavsko a opavští Přemyslovci za vlády posledních Lucemburků. Paginae historiae : sborník Státního ústředního archivu v Praze. 1997, roč. 5, s. 5–25. ISSN 1211-9768. 
  • KONVIČNÁ, Jana. Opavští Přemyslovci. In: SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci : budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 318–321.
  • PIETRZYK, Iwona. Jan II opawsko-raciborski jako starosta kłodzki. In: BOBKOVÁ, Lenka; KONVIČNÁ, Jana. Korunní země v dějinách českého státu. II. Společné a rozdílné - Česká koruna v životě a vědomí jejích obyvatel ve 14. - 16. století. Sborník příspěvků přednesených na kolokviu pořádaném ve dnech 12. a 13. května 2004 v Clam-Gallasově paláci v Praze. Praha: Ústav českých dějin FF UK Praha, 2005. ISBN 80-86971-07-4. S. 57–68. (polsky)
  • PIETRZYK, Iwona. Kancelaria i dokument Przemyślidów opawskich w XIV i początkach XV wieku. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2008. 196 s. ISBN 978-83-226-1700-7. (polsky) 
  • PRIX, Dalibor. Vévoda Václav I. Opavský. Příspěvek k dějinám Opavského vévodství počátkem poslední čtvrtiny 14. století. In: Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis. Řada C 3. Opava: Slezská univerzita, 1997. ISBN 80-85879-89-1. S. 54–89.
  • PRIX, Dalibor. Vévoda Václav II. Opavský a Hlubčický. Ve stínu otce, husitů a bezvládí. 1. Časopis Slezského zemského muzea. Série B. 1999, roč. 48, čís. 2, s. 152–192. ISSN 1211-3131. 
  • PRIX, Dalibor. Vévoda Václav II. Opavský a Hlubčický. Ve stínu otce, husitů a bezvládí. 2. Časopis Slezského zemského muzea. Série B. 1999, roč. 48, čís. 3, s. 193–223. ISSN 1211-3131. 
  • STŘEŠTÍKOVÁ, Markéta. Králův syn. Dětství a jinošství Mikuláše I. Opavského. In: Opava. Sborník k dějinám města 3. Opava: Matice slezská ; Zemský archiv v Opavě, 2003. ISBN 80-903055-6-3. S. 12–16.
  • WIHODA, Martin. Mikuláš I. Opavský mezi Přemyslovci a Habsburky. Český časopis historický. 2001, roč. 99, s. 209–230. ISSN 0862-6111. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Opavští_Přemyslovci&oldid=23872780“